Zdánlivě jednoduchá činnost, ale nezapoměňte, že jedna ICAO mapa 1:500 000 není všechno, co potřebujete mít po ruce. Nachystejte si i další mapy VFR-GPS (na tříhodinovém úseku klidně vyletíte i ze dvou nebo tří map), dejte si plánky letišť z BAM a do nákoleníku, mějte po ruce váš FPL a bulettin (někdy se to může hodit), PET láhev s vodou je také dobré mít za sebou a ne úplně dole v batohu pod budnou a kotvama. Pokud máte všechno připraveno, není obvykle problém odstartovat o pár minut dřív oproti plánovanému času – pokud nejste zrovna na letišti, kde jsou přesně dány sloty dle FPL (a takovým letištím se obvykle s malým aeroplánem stejně většinou vyhýbáme). Pokud máte zavazadlový prostor za sebou, tak si v něm uspořádejte věci, ať máte šanci ze letu něco najít a volné předměty nepředstavují nebezpečí. Uspořádání na fotografii vedle je to ŠPATNÉ, tak to nikdy nemá vypadat.

Nahazování

motoru, pochopitelně. Nahazuje se zeď, motor se spouští, kterak údajně pravil jakýsi inspektor. Dobrá, tak tedy:

Spouštění

Na některých (obvykle větších) letištích je často nutné vyžádat si povolení ke spuštění motoru-více informací v BAM . Pokud je na letišti ATIS, můžeme si jej poslechnout ještě před spuštěním anebo během zahřívání motoru. Na zahřívání motoru nezapomeňte, někdy můžete pro toto využít pojíždění, ale zvláště v chladnějším počasí si raději zahřejte motor dopředu, ať potom nemusíte stát na „vyčkávacím místě“ a blokovat pět minut tři aeroplány za sebou, protože budete mít studený olej. Mějte ale ohled na uspořádání letiště – ne všude bude vítáno desetiminutové vrčení motoru na stojánce přímo pod okny věže. Na některých letištích je dokonce pro ohřívání motoru či motorové zkoušky přímo vyhrazeno zvláštní místo. Pozor na (byť i krátkou) motorovku na pojížděčce – za váma už může být další eroplán a tak je dobré před se přidáním plynu vytočit trošku na stranu – málokterá pojížděčka je tak úzká, že to nejde.

Pokračování