OK-DZA

První „čtyřistadesítkou“ s motory M-601 byl druhý létající prototyp XL-410 v.č. 003 (předtím OK-YKF), zalétaný jako OK-176 a posléze až do zrušení provozovaný ve VZLÚ Praha Letňany. První letoun se sériovým provedením motoru M-601A byl v.č. 730206 (už s označením L-410M), provozovaný pak rovněž ve VZLÚ jako OK-018, posléze v říjnu 1981 jako OK-DZB přelétnut do servisního střediska ve Lvově, kde byl zrušen a nějakou dobu používán jako pozemní stend při výměně motorů M-601A za M-601B.
Další L-410M v.č.730207 byl zalétán posádkou Ing. František Svinka a František Srnec dne 20. června 1974, v září předešlého roku však byl ještě předtím vystavován na Mezinárodním veletrhu v Brně v expozici Omnipolu. Letoun při záletu nesl zvláštní poznávací značku OK-144. Letoun byl určen pro certifikační a životnostní provozní letové zkoušky, na kterých se podíleli i piloti VZLÚ a moskevského GOSNII GA. V září 1974 prováděli ověřování letových vlastností dle programu certifikačních zkoušek Antonín Osvald a Ing. Emil Přádný. V prosinci 1974 se sovětský pilot Gleb S. Galickij (v červenci 1977 zahynul s Vl. Vlkem při havárii L-410UVP) podílel na tomto stroji na zkouškách dosahu tehdy nových radiostanic VDK-1.

Praha-Ruzyně
Od počátku roku 1975 letoun nese změněnou poznávací značku OK-158 a létá se s ním především provozní zkouška (možná v té souvislosti došlo ke změně poznávací značky). Na konci března 1975 letoun letí s posádkou Vladimír Vlk, František Srnec do Prahy na SLI na certifikační prohlídku. Na počátku prosince téhož roku už měl letoun nalétáno 250 hodin.[singlepic id=200 w=320 h=240 mode=watermark float=right] Na konci sedmdesátých let už byl letoun pro letovou zkušebnu nevhodný – v té době už se od roku 1976 létaly zkoušky s letouny L-410UVP, jejichž sériová výroba začala v roce 1979. Bylo proto rozhodnuto demontovat z letounu zkušební zařízení a přebytečnou kabeláž (pokud to bylo proveditelné) a nadále jej používat jako dopravní pro účely továrny. Potřebné úpravy byly 8. února 1980 zakončeny vydáním Osvědčení o letové způsobilosti č. 3919 a Osvědčení o zápisu do čs. leteckého rejstříku se stejným číslem a pod poznávací značkou OK-DZA.
Letoun začal být používán pro příležitostné lety do Prahy, jako doprovodný při přeletech nových letadel do Lvova a podobně. Někdy v těch časech se vedení firmy rozhodlo, že do Prahy-Letňan (později do Kbel) se bude létat pravidelně dvakrát týdně, později dokonce třikrát týdně. Na tyto lety byly dokonce podávány stálé letové plány (RPL) – stejně jako pro dopravní lety leteckých společností. Kunovická továrna měla tehdy třípísmennou zkratku provozovatele ZXK, zkratka linky do Prahy byla ZXK023, nazpět ZXK024. Na „linkách“ se střídaly OK-DZA a L-410AB OK-AZB, v pozdějších létech pak i jiná letadla.
V listopadu 1981 byly na OK-DZA namontovány motory M-601B, což spolu s dalšími úpravami znamenalo změnu typového označení na L-410MA. Podobně proběhla v květnu 1984 další výměna motorů za M-601D, tentokrát už ale beze změny typového označení.
Sedmého srpna 1984 letěla OK-DZA s posádkou Stanislav Sklenář a Ing. Jiří Skokan do Rzeszowa a Mielce s továrními techniky a konstruktéry, cíl cesty – výměna zkušeností s vývojem a výrobou An-28 ve srovnání s L-410UVP. Od července roku 1985 až do dubna 1986 probíhala na letounu prohlídka P3, letoun měl v té době nalétáno 2.398 hodin.
V následujících létech pokračovalo využití letadla pro již zmíněné tovární lety, mimoto bylo též zapůjčováno Slováckému aeroklubu Kunovice k vyhlídkovým letům. Na konci května 1987 byl letoun na dva dny s dvěma posádkami (Ing. Jiří Skokan, Jan Štacha, Vladimír Peroutka, Albert Orlita) zapůjčen VZLÚ na vyhlídkové lety nad Prahou.
V červenci roku 1989 byl letoun odstaven pro celkově slabý výkon motorů. Sedmého července jej posádka Miloslav Tošovský a Albert Orlita přelétla do Kbel, kde se technici tehdejšího Motorletu snažili motory seřídit – vrátili jsme se však do Kunovic s nepořízenou.
Na počátku roku 1990 vedení továrny uvažuje o prodeji OK-DZA Slováckému aeroklubu, což se pak nakonec realizovalo v první polovině roku 1992. Letoun byl 24. června 1992 posádkou Jaromír Novák a Stanislav Sklenář zalétán po dvanáctiměsíčním stání, nicméně technický stav postupně vyžadoval další práce. V květnu 1993 na oddělení OTS provedli prohlídku a výměnu gumových palivových nádrží, prováděly se postupně i další úpravy.
V roce 1995 zapůjčuje Slovácký aeroklub společnosti Air Ostrava motory z L-410A OK-ADP k namontování na OK-DDV a tento stroj pak mimo jiné létá v Kunovicích výsadky. V říjnu toho roku však Air Ostrava prodává OK-DDV do Keni (Bluebird Aviation) a na základě dohody pak platí dílenskou opravu motorů z OK-DZA v Jinonicích.
OK-DZA absolvuje inspekční prohlídku továrními techniky a přechod do bezgenerálkového sledovaného provozu. V červnu roku 1996 následuje zálet (Sklenář, Ing. Vlček) po montáži opravených motorů a zástavbě navigace – DME, GPS Garmin 155 a j. O sedm dní později posádka SLI M. Tošovský a Ing. Vlček provádí dodatečnou zkoušku a o dva dny později již OK-DZA dělá první výsadky v Kunovicích. Prvního srpna pak s posádkou Ing. S. Vlček a A. Orlita letí pro přerovský Olimex noční poštu Ostrava – Kbely – Ostrava. To se pak opakovalo už asi jen jednou, protože nosnost letadla nebyla vyhovující ve srovnání s L-410UVP-E. V říjnu 1997 byla provedena další dílčí přestavba navigace, o rok později se uvažovalo o novém nátěru letadla.[singlepic id=243 w=320 h=240 mode=watermark float=right]Výsadky a vyhlídkové lety, to je „úděl“ OK-DZA ve službách kunovického aeroklubu v následujících létech. Jednou dokonce pro filmování německou společností nesl německé vojenské výsostné znaky a vlajku. V roce 2002 to byly výsadky v Prostějově pro Olimex, v červenci toho roku tu však došlo k porušení turbíny motoru a nouzovému přistání s jedním motorem. Na konci roku 2002 byl letoun převezen do továrny, která po bankrotu pod americkým vedením a prodeji novému majiteli tehdy nesla název Letecké závody Kunovice a.s. Tehdejší vedení uvažovalo o zavedení pravidelné letecké dopravy s L-410 mezi Kunovicemi a Prahou a z nedostatku letadel chtěli mít OK-DZA jako rezervu. Podle lehce nekonvenčního návrhu výtvarníka Davida Frolka se realizoval nový černožlutý nátěr, byla také provedena výměna čelních skel a další úpravy. Časem z letounu zmizel nápis www.zlinairlines.cz a byl nahrazen Slovácky Aeroklub Kunovice.