Autor textu:Albert Orlita, upravený původní text z roku 2004, který vyšel v časopise Letectví+Kosmonautika. Fotogalerie – ZDE

Když jsem v polovině sedmdesátých let, jako čerstvý motorový pilot měl absolvovat svoje první přeškolení na nový typ, cítil jsem se poněkud dotčený. Pochopitelně, mne, který jsem dělal elementární výcvik na Z-226, chtějí přeškolit na Z-126! Vždyť to je nižší typ! Nikdo se mne ale na nic neptal a tak jsem byl přeškolen na letadlo (byla to tehdy Z-126 OK-IGT), na které jsem měl tendenci se dívat poněkud svrchu. Netrvalo to ale dlouho. Postupně jsem zjistil, že to není jen tak, přistát vždy na všechny ty tři body, kterými se toto letadlo dotýká země. Taky jsem si všiml, že počet „koňských sil“, zakletých v motoru Walter Minor 4-III, je naprosto přiměřený velikosti a hmotnosti letadla a ani jedna z nich nepřebývá. Postupně jsem létal ještě „stodvacetšestky“ OK-HLK, -IMB, -IGL, -MRA, -IFD, -LMG, a od srpna roku 1981 také OK-IFG.

Zálet v Moravanu a první roky letání v Olomouci

Historie letounu OK-IFG začíná jeho prvním vzletem, který provedli Ladislav Šváb a Leopold Brabec dne 24.dubna roku 1954. Přestože už v červenci téhož roku byl OK-IFG přidělen olomouckému aeroklubu, plně se tu do provozu začlenil až v roce 1955. Legendární olomoucký pilot, akrobat a instruktor Miloslav Přikryl na to vzpomíná: „…první lety v roce 1955 jsou ze dne 26.2.1955. Letadlo je potom využíváno instruktory Přikrylem a Šálkem pro základní výcvik dosti intenzivně…dnem 17.6.1955 začíná nácvik akrobatické tříčlenné skupiny…v červnu 1955 jsou aeroklubu Olomouc přiděleny nové Z-126 OK-IGE, OK-IGS, OK-IGI a OK-IGF…instruktorovi Šálkovi však zůstává OK-IFG. Toto letadlo je výhradně využíváno v roce 1955 k nácviku skupinové akrobacie a při vystoupení na leteckých dnech. První vystoupení bylo v Chocni 17.7.1955. Dále pak Vrchlabí, Vodochody, 4.9.1955 Praha, Frýdlant.

Po sezoně leteckých dnů pak létá IFG noční výcvik prakticky se všemi olomouckými piloty včetně výškových letů a akrobacie v noci . Jako zajímavost uvádím zápis ze zápisníku pana Šálka – nácvik létání v 5-ti a 7-mi členné skupině, vše na letadle OK-IFG. Rok 1956 byl pro letadlo nejméně tak úspěšný. Stále výrazné létání v akrobatické skupině a létání na leteckých dnech: Rakousko, Švýcarsko a Německo. Doma pak: Trenčín, Liberec, Frýdek-Místek, Hr.Králové, Vodochody, 2.9.1956 Praha, Brno, Kyjov.

Začátkem září 1956 byl letoun IFG přestříkán ze zelené na krémovou barvu a červený kryt motoru (záznam ze zápisníku letů V.Šálka – zálet po přestříkání letounu), bylo to v den vystoupení na leteckém dnu v Praze. Dne 24.11.1956 byl letoun přelétnut do Trenčína do revize. Zde je nutné připomenout, že 7.11.1956 byly pro olomouckou akrobatickou skupinu převzaty 3 letouny Z-226A OK-KMA,-KMB a –KMC. V roce 1957 převzaly letouny Z-126, mezi nimi i OK-IFG, členky olomoucké akrobatické skupiny. S letounem OK-IFG létala Eva Krenčová“

Také čtyři olomoucké dívky se svými Z-126 toho stačily polétat dost. Jenom v období červenec – říjen 1957 to byly letecké dny v Olomouci, Žilině, Ostravě, Frýdlantě, Ml.Boleslavi, Trenčíně Sliači, Prievidzi, Č.Budějovicích, Otrokovicích, Šumperku, Hranicích, Mor.Třebové a v Mostě. V dalších létech byl OK-IFG využíván v různých severomoravských aeroklubech až do roku 1963, kterým vlastně do jisté míry končí velkorysý rozmach svazarmovských aeroklubů. Tak jako mnohá další letadla, byl tento letoun na deset let uložen a zakonzervován z důvodu změn organizačních struktur a financování leteckých sportů.

Kunovice

Na konci roku 1973 OK-IFG prodělal v kunovickém Aerotechniku třetí generální opravu (první dvě byly provedeny v Trenčíně) a byl zařazen opět do provozu na severu i jihu Moravy, tentokrát už v kategorii normální. Od roku 1981 je přidělen Slováckému aeroklubu Kunovice, do jehož majetku pak později přešel v roce 1993.

Letouny Z-126 ale příliš „nepasovaly“ do svazarmovských koncepcí let osmdesátých (letadla se tehdy ve Svazarmu dělila mino jiné také na „koncepční“ a „nekoncepční“), leckterý krajský technik se raději staral o nová letadla, kde se snadněji plánovaly opravy a spotřeba náhradních dílů. Tak se stalo, že koncem osmdesátých let byly „stopětky“ na našich sportovních letištích spíše výjimkou.

V sedmdesátých létech sice ještě v letectví nehrála takovou roli spotřeba, nicméně později, po takřka „masovém“ nástupu Z-142, bylo už možno v tomto směru srovnávat. Někdy na začátku osmdesátých let jsem s OK-IFG po delší době letěl navigační let, bylo to někam na Vysočinu a zpátky. Za Vyškovem jsem si začal všímat palivoměrů a zarazilo mne, že ukazují pořád skoro plné nádrže. Dokonce jsem uvažoval, že by mohlo jít asi o závadu a až po delší chvíli jsem si uvědomil, že s tímto typem doletím s menším množstvím benzínu dál, že to není Z-142.

V kunovickém aeroklubu jsme se přesto někdy okolo roku 1988 rozhodli za pomoci Aerotechniku „zgenerálkovat“ Z-126 OK-IFG. Řešila se také otázka nátěru a nakonec zvítězil „retro“ exteriér v kombinaci „khaki“ zelené a světle modré barvy, který měl připomínat nejčastější vzhled těchto letadel v padesátých a šedesátých letech. Jen se na nástřik použil polyuretanový email, používaný na nátěr vojenských L-410. V této podobě byl letoun OK-IFG představen veřejnosti na malém leteckém dnu v Otrokovicích a později i jinde na podobných akcích. Později nás napadlo, že by bylo vhodné, aby se letoun svým vzhledem více přiblížil vojenské C-105. Na křídlech a za kabinou přibyly žluté pruhy, horní strana křídel a směrové kormidlo dostaly vojenské výsostné znaky, zhotovené z barevných samolepicích folií, dodaných sponzorsky vsetínskou firmou Aeroteam. Nahrazení veliké imatrikulace na bocích trupu malými písmeny pod vodorovnou ocasní plochou bylo v plánu, ale zatím k tomu nedošlo.

Výčet akcí, leteckých dnů, kterých se OK-IFG od léta 1989 zúčastnila, by byl hodně rozsáhlý, pokud bychom chtěli uvádět i jednotlivá data. Jen namátkou – Zlin Trener Show Holešov (2x), Náměšť nad Oslavou (2x), Přerov (asi 3x), Prostějov, Otrokovice (asi 3x), Dubnica, Holíč, Brno-Tuřany, Aviatická pouť Pardubice (2x), CIAF Hr.Králové, Příbram (několikrát), Č.Budějovice, Memorial Air Show Roudnice a snad ještě i jiná místa. Každá takováto akce je zážitek a mnohdy jsou to až kuriózní příhody a vzpomínky. Je až s podivem, jak divácky atraktivní je třeba ruční nahazování motoru za vrtuli.

  • V Hradci na CIAFu 96 k nám přišla starší paní, taková babka a ptá se: „Prosím vás, chtěla bych se zeptat, todleto tady, to je ta stopětka?“ Přisvědčili jsme a dali se do řeči. Nakonec jsme zjistili, že to byla paní Dagmar Procházková, bývalá příslušnice klecanské ženské kurýrní letky z padesátých let, která stopětku neviděla více jak třicet let. Byla z toho památeční fotografie a později pak ještě děkovný dopis od ní, který si dodnes schovávám

  • V Roudnici v roce 1995 nám praskla olejová nádrž a měli jsme štěstí, že poblíž byla parta starých vodochodských mechaniků v čele s legendárním „doktorem starých letadel“ Vláďou Dandou, který si už bohužel tyto řádky nepřečte. Naše při opravě „odmašlená“ Z-126 tehdy zaujala i prezidenta Havla, který Memorial Air Show navštívil, mimo jiné se zastavil u OK-IFG a vyslechl si odborný výklad kbelského „muzejníka“ Honzy Klabana, který nám tehdy při opravě také pomáhal a náhodu se vyskytoval poblíž.
  • Když naši OK-IFG, „chlubící se“ poprvé na veřejnosti vojenskými znaky, uviděl v Budějovicích nějaký vysoký funkcionář od vojenského letectva, byl přesvědčen, že technici vytáhli někde z kopřiv vrak a naaranžovali jej pro diváky. Pro všechny případy pak velitele základny pplk.Havla káravě upozornil: „Co to tady máte? Doufám, že s tím nechcete lítat!“ Chudák velitel pak šel za námi a skoro se omlouval – „…já vím, že to máte všechno v pořádku, ale máte to aspoň imatrikulovaný?…“ Náš letoun hrál také v televizním seriálu Zdivočelá země, kde jej „pilotovali“ herci Martin Dejdar a Matěj Forman. Natáčelo se v Radiči, v městečku Úterý, v Toužimi na letišti a na Točné.

Ale patrně nejlepší „kousek“ naší „stopětky“ byla pomoc při zrodu podobného veterána. V roce 1997 příbramský aeroklub nechal opravit a zrekonstruovat Z-126 OK-EKA (po opravě OK-DVG) do podoby, jak kdysi létala u vojenského letectva. Oprava, kterou si objednali u firmy Zlin Avion Service, se bohužel ale protáhla a letoun nebylo možno vystavit na výstavě IDET 97, jak si přál sponzor. Musela tedy „zaskočit“ kunovická OK-IFG, včetně předvedení na navazujícím leteckém dnu. Jeden z iniciátorů celé záležitosti, tehdejší předseda příbramského aeroklubu, Petr Staněk, už bohužel také není mezi námi. V každém případě se zdá, že oba tyto „zelené eroplány“ se spolu s oběma těmito aerokluby zasloužily o to, že letouny Z-126 se těší stoupající oblibě a u nás jich už létá snad dvacet. Třetí letoun Z-126 u nás ve vojenských barvách přibyl v roce 2002 díky holešovské firmě Air Tech, kde v podobném provedení opravili pro olomouckou firmu Technotrade letoun OK-IHK. Druhého srpna 2003 na sletu letadel Trenér v Hranicích se tyto tři kamuflované stroje konečně setkaly a bylo je možno je poprvé společně vyfotografovat. Shodou okolností a zcela neúmyslně u těch tří „stopětek“ postávala skupinka vojáků základní služby v „maskáčích“, kteří tam byli jako pořadatelé. To by snad ani nikdo nevymyslel…

OK-IFG není opečovávaný a „napucovaný“ veterán, ale letadlo, na kterém se v kunovickém aeroklubu létá nejen pro potěšení a zábavu, ale i výcvik včetně základního, kterým vlastně tento stroj před padesáti lety v Olomouci začínal. Doufejme, že to naší dámě padesátnici ještě dlouho vydrží.

Pro další fotky klikněte na fotku: