Podle mapy nebo podle 3x zálohované GPS?

Letectví vždycky bylo a je předvojem pokroku. Teda, spousta lidí si to myslí. Ale není tomu úplně tak, letectví bylo a bude pořád soubojem konzervativního jádra s pokrokovým křídlem se střídavými úspěchy na obou stranách fronty.

Zásadním odmítání papírové mapy a létání se 3x zálohovanou GPS bez papírové mapy je jistě jedním ze znaků pokroku a docela se stydím že jsem zpátečníkem. Ale proč?

Ač se to nezdá, ono se v té papírové mapě některé informace docela dobře hledají a hledají se tam rychleji, než v digitální mapě nebo aplikaci. Proč? Protože mapa 1:500 000 má za letu konstantní měřítko. Tj. 10 km na zemi je pořád 2 cm na mapě. To znamená, že pokud mám nějakých 10 nebo 15 km vpravo od trati město, tak jednoduchým pohledem do mapy zjistím, které město to je. V digitální podobě můžu toto štěstí mít taky, ale nemusím.

A navíc, stejně jako zastavěná GPS mi může aplikace na Ipadu sama od sebe měnit měřítko podle fáze letu a její představy, co a jak bych měl chtít vidět. A pozor, toto zoomování opravdu není záležitostí jen IFRových GPS v průběhu přístrojového přiblížení.

Další informací, která je z papírové mapy někdy přehlednější jsou hranice TMA – zejména v případě, že okolo většího letiště jsou TMA výškově odstupňovaná. Někdy to jde přečíst úplně v pohodě a možná i rychleji než na papíru, někdy se člověk do zoomovaní tak zamotá, že už ani neví, kam letí. Hlavním problém je opět to, že když mám čáru prostoru 2 cm před sebou na displeji, tak tam můžu letět 30 sekund nebo klidně i 20 minut.

 Další výhodou papírové mapy je to, že aktualizace probíhá poštou a ne přes App Store. Ano, je potřeba zvednou pozadí a zajít ke schránce či dokonce na poštu (a třeba trefit, kdy mají otevřeno), ale zase se vám nestane, že za letu ve FL80 a v mraku zjistíte, že tlačítko pro přepnutí Skydenomu do „Airways mode“ už není tam, kde bylo a navíc už se jmenuje „Show IFR features“. V takové situace prostě vyhodnotíte, že nemáte kapacitu pátrat po jednotlivých položkách ve druhé úrovni menu. Aviate, Navigate, Communicate, Play with Ipad. Pro úplnost a štouraly – ano, vím o ručních opravách do mapy ICAO 1:500 000, ale ono jich opravdu moc není.

Další drobností jsou frekvence letiště podél trati. Mrknu na mapu a přímo vidím, nemusím rozklikávat.

Mám 3x zálohovanou GPS? V dobách, kdy se do bývalé Jugoslávie vozilo v podezřele těžkých krabicích letouny An-2 sušené mléko by mohli piloti vykládat, jak často se stalo, že GPS přestala fungovat. Napájení, baterie i vlastní GPS přístroj naprosto v pořádku, prostě byl zarušený signál. A ten dneska umí zarušit i kamioňák, který potřebuje vylepšit platby za mýto. Ano, můžete mít kombinovaný přijímač GPS, Galileo, Glonass a Beidou, ale každý z těchto dalších systémů není problém zarušit stejným způsobem.

Proč myslíte, že střely s plochou dráhou letu používají systém na srovnávací navigaci a nespoléhají čistě na GPS? Další věci, na kterou mě upozornil jeden profík z oblasti avioniky je to, že jedna špatná GPS anténa může zamezit příjmu GPS signálu i těm zbývajícím správně fungujícím na stejném letadle. Síla signálu prostě odpovídá tomu, že na Měsíc dáte autíčko na dálkové ovládání.

OK, takže ty nám tady tvrdíš, že máme jen a pouze používat papírovou mapu?

Ne, opravdu ne. Ale ke každé technologii je třeba přistupovat s rozumem. Samozřejmě, pokud poletím z Kunovic do Kyjova za dobrého počasí jako člověk, který v Kunovicích létá více než 30 let, tak se na nějakou detailní přípravu, vytahování papírové mapy nebo programování GPS prostě vykašlu a letím to po paměti. Článek Jak lítat navigační let mám tady.

Pokud ale poletím z Kunovice do Toužimi, kde jsem nikdy nebyl, tak si tu čáru do papírové mapy udělám. A pokud mám alespoň trošku náladu udělat něco pro oživení pomalu upadajícího umění srovnávací navigace, tak si ten Skydemon se stejnou tratí pustím, zmáčknu Go flying…a odložím do zavazadlového prostoru. A letím to pěkně postaru, v jedné ruce knipl, prst druhé ruky na mapě. Pokud ale poletím poprvé za svůj letecký život do Portorože okolo Vídně, přes řízený prostor Štýrský Hradec a po VFR route 1 přes Slovinsko, tak asi už takový frajer nebudu a ten Skydemon si nechám na nákoleníku – a ne jenom proto, že se budu cestou chtít kochat výhledem na Alpy. Ale neznamená to, že tu „zapnutou“ papírovou mapu za sebe hodím. Ono je totiž podle mě nejlepší letět trať podle růžové čáry ve Skydenomu (nebo ještě lépe podle zastavěného Garminu G1000 nebo GNS480) a tím mít zajištěno základní vedení  po trati. Prostě letím přibližně podél té čáry a většinou není úplně podstatné jestli jsem 400m vpravo nebo 280m vlevo.

A čas od času uchopím papírovou mapu, abych se podíval, co je to za město vpravo nebo jezero vlevo – bez toho, abych musel zoomovat na displeji a zase se vracet na původní rozlišení. Zoom je jednodušší na vestavěné navigaci – prostě 4x zmáčknu/otočím tlačítkem. A potom zase zpátky. Na Skydemonu na tabletu je to horší, protože neodolám magickým pohybem dvěma prsty a tak se původní rozlišení hůř trefuje. Na papírové mapě mám navíc velmi slušnou představu, jestli jsem někde v půlce trati, jestli mě čekají kopce nebo nudná rovina, stejně tak si mohu lépe představit, jestli Graz, který je 120 km přede mnou a který momentálně dává na METARu bouřku, bude výhodnější vzít zprava nebo zleva. Ano, GPS mi na rozdíl od mapy ukazuje přesnou vzdálenost, ale 149.4 NM do finální destinace přes dalších 6 otočných bodů není v momentě rozhodování o obletu bouřky úplně užitečná informace, stejně tak je v případě vysazení motoru dobré vedět, že jsem západně Pinkafeldu. A ne každý pilot tuší, že je možné měnit zobrazovaná datová pole takže celý let sleduje velmi užitečnou informaci, kdy dnes vyšlo slunce a kdy zapadne.

Bez papírové mapy jsem tak nějak volně hozený do prostoru, jsem obětí růžové čáry a je pouze na její libovůli, kam mě dovede – v ideální případě to je tam, kam chci i já. Ale pokud si GPS přepnu do OBS módu, tak mám slušnou šanci, že podle té růžové čáry poletím až do okamžiku, než mi dojde palivo….

S ostruhou lze přistát i jinak, než na tři body

U nás je zaužívané, že s letadlem s ostruhou se přistává na tři body. Ale existuje i metoda přistání na hlavní kola a třeba v USA je snad i rozšířenější. 

Více zde >

Jak ovládat autopilota?

Slovní vata na frekvenci

„Ono se to tak má říkat…“ a proto často říkáme hrozné hovadiny……

Více zde >

Otázky a odpovědi k mezinárodním letům VFR

Všechno, co jste chtěli vědět ale báli jste se zeptat

Více zde >

Zatáčka

Jak roste pádová rychlost v zatáčce, jaký je potřebný tah a co je to II. režim. Pilotní minimum – na co si dávat pozor při zatáčkách (nejen) nízko nad zemí. 

Více zde >

Zimní školení 2024

Stejně jako v minulých letech, i v roce 2024 jsme na AirGuru.cz připravili zimní (nebo někde se říká jarní) školení. Novinky ve vzdušném prostoru a předpisech, připomenutí toho, co běžně jako piloti zapomínáme a předpisem L-13 požadovaný každoroční povinný rozbor nehod. Není to nahraná přednáška, není to webinář domluvený na určitý čas, je to e-learning, který si můžete kdykoliv pustit a kdykoliv zastavit, funguje pochopitelně také na mobilních zařízeních. Na konci čeká kvíz pro ověření znalostí a nálepka do zápisníku.

Toto školení děláme již několik let a a máme také variantu pro kluby/letecké školy/jiné organizace. Cena pro jednoho pilota v tomto případě vychází zásadně míň než běžná prodejní cena 990 Kč, k zakoupení na stránkách AirGuru.cz.

Naprostá většina ohlasů je maximálně pozitivních a potvrzují, že školení nemusí být jenom nudné dopoledne na učebně. Jeden pilot se nám dokonce přiznal, že celé školení s ním absolvoval i nepilot - protože ho to zajímalo. 

Chcete novinky nejen pro piloty emailem?

Chcete novinky nejen pro piloty emailem?

s emaily neobchoduji, nikomu nedám ani neprodám, maily posílám přibližně jednou za týden. Podmínky ochrany osobních údajů.

Dík, zapsáno.