Vyberte stránku

Pokračovací výcvik pilota

Létám od roku 1989, kdy jsem začínal na větroních a pár let na to i na Vivatovi a UL. Později jsem přidal PPL(SEP) včetně přístrojové kvalifikce IR(SE) a instruktora třídní kvalifikace CRI(SE). Jsem též instruktor UL. Nalétano mám celkem přes 1 200 hodin. Zde jsou uvedeny druhy výcviku, které jsem schopný provést – a potvrdit v zápisníku letů (kde je to potřeba).

Výcvik letů do zahraničí

Na tyto lety nepotřebujete žádný formální výcvik dle osnovy. Stačí mit zapsanou v průkaze ICAO angličtinu a všeobecný průkaz radiofonisty a můžete letět. Pokud si ale netroufáte na takový let, tak je dobré absolvovat první let (či lety) ve dvojím.

Umím nachystat trať takovou, aby byla nejenom užitečná z hlediska výcviku, ale také abychom cestou měli také pěkný výhled na Alpy nebo na moře. Teoretická příprava před letem je pochopitelně nutná.

Glass cockpit – rozdílový výcvik

Obvykle je tento výcvik součástí rozdílového výcviku na dané letadlo. Ale pochopitelně je to možné udělat i samostatně. Vzhledem ke složitosti glass cockpitů a ceně letové hodiny je obvykle vhodnější začít na simulátoru (i kdyby to měl být jednoduchý simulátor na PC). Výcvik můžu zajistit na Cirrusu SR20 s avionikou Avidyne nebo na simulátoru G1000 (včetně certifikovaného FNTP). Oboje za příznivou cenu. Materiály k Cirrusu zde.

Autopilot

Paradoxně není výcvik ovládání autopilota nikde (u malých SEP letadel) vyžadován. Autopilot ale není zařízení, které intuitivně ovládnete na první dobrou a tak je dobré se to naučit v klidu a ne se snažit maturovat při náhlem zhoršení počasí. Stejně jako u glass cockpitu to můžeme odletět na Cirrusu SR 20 nebo simulátoru G1000.

Rozdílový a seznamovací výcvik

Toto jsou výcviky, které se nezapisují do průkazu (vše je v rámci třídní kvalifikace SEP), ale jejich absolování je podmínkou létání na těchto typech letadel nebo s tímto vybavením. O jaké výcviky se jedná je uvedeno v dokumentu CAA-ZLP-163 – Způsobilost pilotů letounů. Nebo přímo v EASA Part FCL – je to sekce FCL.700 a dál.

Rozdílový výcvik – výcvik jednotlivých oprávnění (třeba RU) se obvykle spojuje s přeškolením na typ, který danou věc má. Tj. pokud lítáte C 172 a přeškolíte se na Z-726, tak se do zápisníku píše Z-726/RU/TW. A tím pádem už máte RU a TW do budoucna a není potřeba se tím zabývat/zapisovat. Rozsah letového výcviku je stanovený na základě dosavadních zkušeností pilota a rozdílnosti letadel.

    • jiný typ v rámci třídní kvalifikace (např. lítám Z-142 a chci lítat Cessnu 172) – prostě to, čemu se běžně říká přeškolení či zcela nesprávně “typovka”
    • zatahovací podvozek – RU
    • stavitelná vrtule – VP
    • letadlo s ostruhou – TW
    • letadlo s obrazovkama – EFIS – viz detaily dole
    • jednopákové ovládání motoru – SLPC (pozor, Cirrus neni SLPC)

Seznamovací výcvik je mezi jednotlivými verzemi typů – tedy například z C172G na C 172SP. Tento výcvik může, ale nemusí být letový.

Výcvik SEP pro držitele PPL/TMG

Výcvik PPL/TMG a následná konverze na PPL/SEP je dneska patrně nejlacinější cesta k PPL/SEP. A navíc hodiny na Vivatovi vás určitě naučí víc než stejné množství hodin na Cessne 152. Následnou konverzi na PPL/SEP (tedy získání třídní kvalifikace SEP jak se to formálně jmenuje) potom můžu odlítat. Podle osnovy jsou to pouhé tři hodiny, ale to mi připadá poněkud optimistické.

Řízené lety VFR

PIlotu UL mají toto jako zvláštní kvalifikaci, kterou můžu odškolit. Následuje potom přezkousení s inspektorem LAA. Piloti letounů by to měli umět již z výcviku.