Autopilot – dobrý sluha, ale zlý pán. Část 1

V tomto článku si probereme základy obsluhy autopilota, jako modelový příklad jsem použil autopilot Garmin GFC 500 s ovládacím panelem GMC 307, ale někdy se budu odkazovat také na starší Fifty Five X či jiné modely ať už od Garminu nebo jiných výrobců. Cílem články by mělo být limitně zredukovat výskyt zoufalého výkřiku „proboha, co to ten debil zase dělá???“ na palubě letadla. Autopilot v naprosté většině případů totiž dělá přesně to, co mu pilot řekne nastavením – což ale nemusí být nutně to, co pilot chce.

Autopilot je skvělá věc – pokud funguje správně a pokud ho umíte obsluhovat. Pokud se s ním budete prát nebo nebude fungovat správně, tak vám v žádném případě let nezjednoduší, naopak úroveň stresu zásadně zvýší. Jak obsluhovat autopilot poradím dál v tomto článku.

Že máte autopilota ještě neznamená, že jste králi vzduchu a můžete třeba do mraku – na to potřebujete kvalifikaci IR a letadlo schválené pro IFR. Zejména v kombinaci s horším počasím a nízkou teplotou máte velmi slušnou šanci, že to dopadne stejně špatně jako 29.10.2020 u Olšan u Prostějova. Vyšetřování zatím není uzavřené, ale podle logu z Flightradar24 si dovoluji nspekulovat, že se jednalo o další případ ze již bohužel početné skupiny případů– „tady tu trošku oblačnosti propichnu na autopilota a potom už to bude dobré“. Nebylo. Co se přesně stalo se teprve dozvíme v závěrečné zprávě, ale jsem si skoro jist, že se tam budou vyskytovat slova hypoxie nebo námraza. EDIT 28.1.2021 – zprávu jsem ještě neviděl, ale nějaké informace jsou v souhrnné prezentaci UZLPN. „Engine problem and speed problem“ na námrazu ukazují, co se dělo v té FL 120 kam si vyžádal stoupání není úplně jasné.

Každý autopilot má své omezení, není to něco, co zapnete okamžitě po odlepení (to ostatně většinou nedělají ani dopraváci) a co můžete používat v každém okamžiku letu. Přesná omezení najdete v letové příručce vašeho letadla, obvykle tam máte minimální a maximální rychlost, minimální výšku (třeba 400 nebo 500 ft AGL) a třeba taky maximální náklon nebo podélný sklon, kdy můžete autopilot zapnout. Určitě nepředpokládejte, že vám autopilot pomůže vybrat pád. Některé instalace mají také omezené použití vztlakových klapek. Je tedy naprosto nezbytné znát omezení dané instalace autopilota v daném letadle. Stejný autopilot může mít různá omezení na různých letadlech, někdy dokonce existuje více způsobů zástavby stejného autopilota do jednoho typu letadla.

Proč nezapínat autopilot hned po odlepení? Ne každé zapnutí proběhne jak má, ne vždy máte všechno správně nastaveno nebo jste něco nepřehlédli. Pokud máte 2500 ft AGL a autopilot po zapnutí začíná klesat místo stoupání, tak máte dost času zareagovat – ať už opravit vertikální rychlost z minus 500 fpm na plus 500 fpm nebo autopilot prostě urychleně vypnout a letět dál ručně. Pokud se toto stane v 10 metrech nad zemí, tak máte podstatně větší problém.

Jak autopilot vypnout? Zatím neumíme autopilot zapnout a už ho máme vypínat? Ano, umět autopilot vypnout je snad důležitější, než ho zapnout. Je potřeba být v každém okamžiku připraven to udělat a hlavně vědět okamžitě a bez přemýšlení jak. Proč? Nejčastějším důvodem je to, že autopilot nedělá, co pilot chce. Jak jsem zmiňoval dřív, většinou je to proto, že dostal špatné pokyny – ale nemusí to být jenom tento důvod, může dojít třeba k závadě.

Tlačítko odpojení autopilota je obvykle na kniplu/beranech/sidesticku tak, aby jej pilot nemusel nijak složitě hledat a je často výrazně označeno červeně.

Další obvyklou možnosti může být ťuknout do trimu nebo zmáčknout tlačítko vypnutí autopilota na ovládacím panelu (pokud tam takové tlačítko je – třeba Fifty five X tuto možnost nemá).

Asi nejhorší možností, jak odpojit autopilot je se s ním začít prát. V určitém okamžiku (kdy vaše síla překročí danou mez) se rozhodne autopilot kapitulovat a odpojí se. Problém tohoto řešení ale tkví v tom, že proti síle, kterou jste vyvozovali autopilot bojoval trimem. Takže sice můžete deklarovat vítězství, letadlo je vaše, autopilot byl odpojen, ale pokud jste (například) tlačili, tak máte eroplán vyvážený na ocas a to docela zásadně. No a další, opět lehce surovou možností je vytáhnout jistič.

Vypnutí autopilota je kromě signalizace na PFD obykle provázeno výraznou zvukovou signalizací – kterou lze obvykle umlčet dalším stiskem tlačítka pro odpojení autopilota.

Proč se s autopilotem neprat? Pokud máte doma sluhu, tak se s ním taky neperete. Buď dělá, co má a potom jste spokojeni anebo již není vašim sluhou. S autopilotem je to stejné. Nesnažte se mu pomoct tím, že budete letadlo řídit letadlo s ním. Ano, ve velmi specifických případech u velmi specifických instalací to byla možnost, ale v principu platí, že autopilotu pomocí ovládacího panelu říkáte, co má dělat a on to dělá. Pokud se (například) bude snažit stoupat přitažením a autopilot bude udržovat výšku, tak jediné, čeho dosáhnete je odpojení autopilota – viz předchozí odstavec.

Jak autopilot používat pro směrové vedení?

Pro směrové vedení jsou dva základní módy: HDG a NAV. V módu HDG (heading) autopilot udržuje zadaný kurz, zatímco v módu NAV se drží na zadané trati.

Let v módu HDG je nejjednodušším případem. První krokem (před zapnutím autopilota!) je nastavení požadovaného kurzu. Nejjednodušší je (a většina instalací to umožňuje) je stisknout volič kurzu (to je to kolečko, co má u sebe napsané HDG a taky většinou PUSH TO SYNC). Tím se požadovaný kurz synchronizuje s aktuálně letěným kurzem.

Pokud zmáčknutí nefunguje na vaší instalaci, tak potom musíme točit kolečkem HDG tak dlouho, než sesouhlasíte ukazatel kurzu /heading bug, na obrázku je to ten symbol na kurzu 092 na kompasové růžici– a jeho hodnota je také zobrazena numericky vlevo/ s aktuálním kurzem. Potom zapnete autopilota (tlačítkem AP) a následně pak zmáčknete tlačítko HDG pro aktivaci módu HDG. Pokud tlačítko HDG nestisknete, tak autopilot si bude řídit letadlo, ale bude v ROL módu – bude pouze udržovat náklon. Více o tomto módu později. Jen pro úplnost, zapnutím módu HDG jsme zatím nevydali autopilotu ŽÁDNOU instrukci ohledně toho, jakou má držet výšku nebo jestli nemá stoupat a tak podélný sklon nijak NEŘÍDÍ.

NAV mód

Mód HDG je krok dobrým směrem, lepší než držet kurz ručně, ale vyžaduje vaši pozornost a neustále drobné či větší opravy pro udržení na plánované trati. Aby vás autopilot mohl po plánované trati vést, tak musí pochopitelně dostat informaci, kam má letět. V dobách předglasscockpitových tuto informaci dostával třeba z HSI, dnes už je autopilot integrován s glasscockpitem. Zdroj vedení po trati je tedy ten, který máte zobrazený na PFD – a tady to asi pro většinu VFR pilotu bude GPS. Před zapnutím módu NAV tedy musíte GPS nějak říct kam letíte – ať už formou „Direct To“ nebo zadání celé trati pomocí funkce FPL. Bez toho je autopilot slepý a při nejlepší vůli neví, kam chcete letět.

Jedno upozornění – pokud se rozhodne změnit zdroj navigační informace ns PFD (obvykle pomocí tlačítka CDI přepínáte mezi GPS, NAV 1 a NAV 2) tak se autopilot z módu NAV přepne to módu ROL – o tom kousek dál v textu. Počítejte s tím, že se vám toto dřív nebo později stane. Tak, jak umí autopilot vést po trati z GPS, tak umí letět podle VOR radiálu.

A ještě jedno upozornění, na některých starších instalacích s displeji Avidyne autopilot Fifty Five X nepoletí podle GPS i když ji máte nastavenou na PDF – musíte zmáčknout tlačítko NAV na panelu autopilota podruhé a na displeji se vedle indikace NAV se zobrazí stupňovitý a docela nenápadný nápis GPSS.

ROL mód je mód který nemá vlastní tlačítko, ale se kterým se potkáte často – a asi častěji, než budete chtít. Je to základní mód, který naskočí po stisknutí tlačítka AP u tohoto typu autopilotu nebo (a to je ten problém) při změně zdroje navigační informace na PFD. Stane se tak, že letadlo letí dál, autopilot dál řídí – a až po nějaké době si všimnete, že nejste na trati.  

Tento mód udržuje totiž udržuje náklon, který máte v okamžiku zapnutí autopilota (popřípadě nastaví křídla do horizontu). Autopilot v tomto módu nezačne sám od sebe nijak nereguluje stoupání nebo klesání, letadlo letí dál tak, jak bylo vyváženo (nebo jak bylo nastaveno výškové vedení autopilota před aktivací ROL módu).  

Mód TRK

Některé autopiloty mají také mód TRK, který udržuje danou trať vůči zemi. Můžete si nastavit letěný směr a autopilot ho bude udržovat – i když se bude měnit boční složka větru (například během klesání). Pokud chcete letět těsně okolo nějakého prostoru, tak je mód TRK vhodnější – na rozdíl od módu HDG jej nemusíte tolik hlídat. Děkuji Ondrovi za upřesnění a opravu mého mylného názoru.

Zatím jsme si ukázali, jak létat s autopilotem v horizontu, v pokračování článku se budu věnovat vertikálním módům, tlačítku LVL a přidám i nějaké modelové situace. Položit otázku nebo námět je možné pomocí tohoto formuláře.

Druhý díl zde