Chylice nebo Lázně
Nejmenovaná železniční stanice někde v České Republice, ještě v dobách, kdy se lístky nedaly koupit online:
- „Dobrý den, chtěl bych koupit kilometrickou banku“
- „…hmm….to tady nikdo nekupoval, to jsme zrušili…..nebude mít v Hradišťu , tam to budou mít “
- „No ale já jedu na opačnou stranu….a potom do Prahy“
- „aha…počkajte, já zavolám do Ostrohu, tam to budou mít“
Pan výpravčí a prodejce lístků v jedné osobě (dráhy redukují stavy jak je jenom možno) prodal lístky ostatním zákazníkům za mnou (těm bezproblémovým) a mezitím se pokoušel dovolat do následujících dvou stanic (druhá z nich byla uzlová). Čas odjezdu se blížil a stále nic.
„…nastupte si do prvního vagónu, já to zavolám do Ostrohu, výpravčí vám to prodá“. Tak jsme odjeli asi o dvě minuty později – moje touha po kilometrické bance byla jedinou příčinou. Po příjezdu do Ostrohu jsem vystoupil z opožděného spěšného vlaku, v ruce nachystaných 1300 Kč a vyrazil jsem v ústrety paní výpravčí. Byl jsem v prvním vagónu, měl jsem červenou bundu – to jí pan výpravčí řekl po telefonu. No ale paní výpravčí nic, než jsem k ní došel, tak začala zvedat plácačku a tak jsem honem rychle zase nastoupil – opět jako černý pasažér. Po příjezdu do Veselí tam pan výpravčí stál, jako by někoho vyhlížel. Hurá, tak tady do zafungovalo.
- „dobrý den, já su ten nešťastník s tou (teda vlastně bez) kilometrické banky, asi vám už volali“
- „ano volali….“
“tak já si to utíkám koupit, počkáte na mě?“ - „jedeme podle jízdního řádu, jestli to za minutu stihneš, tak běž“
- „aha, takže mně ujedete?“
- „no pochopitelně, že ujedeme, lístek si můžeš koupit dva měsíce dopředu“
- „ale já jsem ještě ráno nevěděl, že pojedu….. takže nepočkáte…“
- „ne“
Přípoj na EC v konečné stanici by taky nepočkal a tak jsem znovu nastoupil a šel jsem najít slečnu průvodčí. Té jsem ve zkratce popsal můj příběh a její první odpověd byla, že mě bohužel jet načerno nechat nemůže, že jí tady chodí revizoři. Stejně jako já byla velice překvapena, že jsem neuspěl s koupí kilometrické banky a pokoušela se najít řešení. Tak zkusíme další stanici – vlak tam měl stát pouhou minutu či dvě, ale jednou už se kvůli mně stálo, tak proč ne podruhé.
- „dobrý den, chtěl bych kilometrickou banku“
- „teď na ten vlak ?“
- „ano“
- „to nemůžete přijít dřív????“
- „nemůžu, já jsem s tím vlakem přijel“
Paní za pokladnou šla dozadu do trezoru, začala vyplňovat a tisknout, přišel se podívat i pan výpravčí, nakonec přišla i slečna průvodčí. Já jsem dostal svou knížečku, došli jsme zpátky do vlaku a s nepatrným zpožděním jsme odjeli.
Další den mi to nedalo, abych se nezeptal pomocí formuláře na webu českých drah, jak bych měl postupovat v obdobném případě. Odpověď jsem dostal ještě během téhož dne a poskytuje naprosto vyčerpávající odpověď na všechny otázky – až na tu, co jsem měl udělat.
V době olympiády v Naganu koloval po východní části naší republice krásný vtip, kterak dědeček cestuje na olympiádu do Nagana. „Chylice nebo lázně ?“ byla slovácká modifikovaná pointa (celý vtip je např. tady – a taky obrázek dole). Byla to opravdu náhoda, že jsem zrovna tento vtip říkal kamarádovi cestou na nádraží?
Rád jezdím vlakem. Vždycky si říkám, kolik si toho ve vlaku přečtu, kolik toto na notebooku udělám. Většina cest za denního světla ale dopadne tak, že se stejně kochám krajinou ubíhající za oknem.
