Navigační soutěže

poslední aktualizace: červen 2024

„Já bych na navigační soutěž nemohl jít, já bych se ztratil“ toto je nejčastější odpověď, kterou dostávám, když se někoho ptám, jestli nechce letět soutěž. Letět navigační soutěž není tak náročné, jak by si mohl jeden myslet. Jeden z návodů sepsal Patrik Sainer, trošku jsem ho s jeho laskavým dovolením aktualizoval. 

Kromě návodu jsem připravil  také odpovědi na nejběžnější otázky.

Lítá se to v sóle?

Přesné létání se létá v sóle, rally se létá ve dvoučlenných posádkách. Většina soutěží je právě rally a tedy ve dvou.

Musí to být dva piloti ?

Ne, obvykle to není nutné, ale pro jistotu se podívej do propozic dané soutěže. Obvykle musí mít licenci pouze pilot. Běžně na malých soutěžích  létají kamarádí, přátelé, přítelkyně nebo klidně i děti.

Co si mám vzít s sebou?

Veškeré dokumenty, jako na normální létání. Navíc je dobré mít plotovací pravítko, izolepu, nůžky a nějaké tužky navíc. Pokud se na dané soutěži trať konstruuje (což ale není případ většiny běžných soutěží), tak potom pořádný stopky, úhloměr, delší pravítko a kružítko.

Plotovací pravítko – co to je?

Na každém otočném bodu se měří čas (bere se ze záznamové GPS), někde na trati mohou být i tajné branky (podle typu soutěže, někde je jich hodně). Pokud se chceš do těch časů aspoň přibližně trefit, tak je dobré mít na trati značky po minutách a dodržovat je pořád, nejenom těsně před otočným bodem. Pokud budeš 1 km před otočným bodem a budeš 3 minuty dopředu, tak to prostě neubrzdíš. Na trati můžeš dělat zátáčky do maximálně 90 stupňů – jinak dostaneš penalizaci… Takže je to pravítko které pro dané měřítko mapy (je dáno, obvykle 1:200 000) a rychlost letu (musíš oznámit před letem) vynáší přímo čas.

Jak si nachystat eroplán?

Jako na normální lítání – i když předpokladem je perfektní stav eroplánu. Od pořadatel si zjisti délku trati (obvykle něco kolo 150 km) a naplň paliva se větší rezervou, než obvykle. V průběhu soutěže se s plynem hrká poměrně dost a tak je spotřeba trosku vyšší, než u běžného přeletu. Letěná trať se obvykle zaznamenává GPS loggerem – je dobré mít svůj, je to odpovědnost posádky a nikoliv organizátora. Na „malých“ soutěžích není problém používat i běžné loggery a ne FAI certifikované.

Trať dostanu nakreslenou na mapě ? Co ještě dostanu ?

Ano, obvykle dostaneš trat nakreslenou na mapě 1:200 000 (je to uvedeno v propozicích, výjimečně najdeš i mapu 1:250 000 – a pozor, někdy se používají všeobecné, ne letecké mapy). Dál dostaneš 2 (obvykle) sady fotek. Jsou to objekty na zemi, které leží někde na trati a Tvým úkolem je tyto objekty najít a zaznamenat jejich polohu. Jsou to obvykle různé stromy, skupina stromů, křižovatka, jezírko, dům ve vesnici, atd. Protože sady fotek jsou obvykle dvě, dávej si pozor, na kterou část trati která sada patří. Fotky je dobré si nalepit někam na přístrojovou desku (tak, aby nezakrývali podstatné přístroje, pochopitelně), ať jsou za letu na očích.

Potom ještě dostaneš fotky otočných bodů – na rozdíl od fotek na trati ale nemusí být focené ve směru letu, ale zato jsou v pořadí, ve kterém se letí. U těchto fotek je úkolem zjistit, jestli je vyfocený objekt skutečně otočným bodem. Podle typu soutěže ještě mohou existovat i falešné fotky. A to nejenom otočných bodů.

Jak se to vlastně letí?

V daném čase před vzletem dostaneš zadání. Nachystáš si mapu, nalepíš fotky. Prvním úkolem je odstartovat na čas. Za čas vzletu se může brát okamžik zahájení rozjezdu nebo (obvykle) přelet opačného konce dráhy. V zadání máš stanovený čas (obvykle 5 nebo 7 minut), který máš na dolétnutí k výchozímu bodu trati (VBT, často se označuje anglicky Start Point – SP). Tam začíná vlastní trať, tam se začíná měřit čas. Úkol je jednoduchý – obletět stanovenou trať přesně ve stanovených časech, cestou najít fotky a znaky a určit, které fotky otočných bodů jsou správné a které falešné. Trať končí průletem koncovým bodem trati (KBT, Finish point (FP)). Přílet k letišti je potom už dle dispozic po rádiu, vlastní přistání je ale většinou bodované do přistávacího pásma. Obecně platí, že je lepší být malinko delší, než upadnout těsně před nulové pásmo.

Co po přistání ?

Vyplníš papír, co dostaneš od organizátora – polohy fotek a znaků se měří vždy od předchozího otočného bodu a vzdálenost se udává v kilometrech nebo námořních mílích – na jedno desetinné místo. U fotek otočných bodů pouze napíšeš, jestli byla fotka správná nebo ne. No a můžeš jít na pivo (či nealko pivo, pokud letíš po soutěži domů

Kde začít?

co nejdřív. Kalendár soutěží pravidelně publikuje AeČR a LAA.

Chci letět, ale nemám parťáka nebo letadlo. Co s tím?

Udělal jsem skupinu na whatsupu, kde je možné se domlouvat. Link je na stránce Navigační seznamka→ – stránka je zaheslovaná, snad se nám tam nedostanou roboti a neobjeví se nám tam spam. Heslo je nouzová frekvence – zadejte jako šest čísel následovaných Mhz (tedy “121500Mhz”)

Fotogalerie z 19. ročníku soutěže Divokým Slováckem v Kunovicích: