První „čtyřistadesítkou“ s motory M-601 byl druhý létající prototyp XL-410 v.č. 003 (předtím OK-YKF), zalétaný jako OK-176 a posléze až do zrušení provozovaný ve VZLÚ Praha Letňany. První letoun se sériovým provedením motoru M-601A byl v.č. 730206 (už s označením L-410M), provozovaný pak rovněž ve VZLÚ jako OK-018, posléze v říjnu 1981 jako OK-DZB přelétnut do servisního střediska ve Lvově, kde byl zrušen a nějakou dobu používán jako pozemní stend při výměně motorů M-601A za M-601B.
Další L-410M v.č.730207 byl zalétán posádkou Ing. František Svinka a František Srnec dne 20. června 1974, v září předešlého roku však byl ještě předtím vystavován na Mezinárodním veletrhu v Brně v expozici Omnipolu. Letoun při záletu nesl zvláštní poznávací značku OK-144. Letoun byl určen pro certifikační a životnostní provozní letové zkoušky, na kterých se podíleli i piloti VZLÚ a moskevského GOSNII GA. V září 1974 prováděli ověřování letových vlastností dle programu certifikačních zkoušek Antonín Osvald a Ing. Emil Přádný. V prosinci 1974 se sovětský pilot Gleb S. Galickij (v červenci 1977 zahynul s Vl. Vlkem při havárii L-410UVP) podílel na tomto stroji na zkouškách dosahu tehdy nových radiostanic VDK-1.

Od počátku roku 1975 letoun nese změněnou poznávací značku OK-158 a létá se s ním především provozní zkouška (možná v té souvislosti došlo ke změně poznávací značky). Na konci března 1975 letoun letí s posádkou Vladimír Vlk, František Srnec do Prahy na SLI na certifikační prohlídku. Na počátku prosince téhož roku už měl letoun nalétáno 250 hodin.
Na konci sedmdesátých let už byl letoun pro letovou zkušebnu nevhodný – v té době už se od roku 1976 létaly zkoušky s letouny L-410UVP, jejichž sériová výroba začala v roce 1979. Bylo proto rozhodnuto demontovat z letounu zkušební zařízení a přebytečnou kabeláž (pokud to bylo proveditelné) a nadále jej používat jako dopravní pro účely továrny. Potřebné úpravy byly 8. února 1980 zakončeny vydáním Osvědčení o letové způsobilosti č. 3919 a Osvědčení o zápisu do čs. leteckého rejstříku se stejným číslem a pod poznávací značkou OK-DZA. Na letounu byla ale oproti standardnímu L-410M provedena spousta úprav a toto jej ostatně provázelo i nadále, některé modifikace byly pozorným okem patrné i zvenku.
Letoun začal být používán pro příležitostné lety do Prahy, jako doprovodný při přeletech nových letadel do Lvova a podobně. Někdy v těch časech se vedení firmy rozhodlo, že do Prahy-Letňan (později do Kbel nebo v krátkém období i na Ruzyň) se bude létat pravidelně dvakrát týdně, později dokonce třikrát týdně. Na tyto lety byly dokonce podávány stálé letové plány (RPL) – stejně jako pro dopravní lety leteckých společností. Kunovická továrna měla tehdy třípísmennou zkratku provozovatele ZXK, zkratka linky do Prahy byla ZXK023, nazpět ZXK024. Na „linkách“ se střídaly OK-DZA a L-410AB OK-AZB, v pozdějších létech pak i jiná letadla.

V listopadu 1981 byly na OK-DZA namontovány motory M-601B, což spolu s dalšími úpravami znamenalo změnu typového označení na L-410MA. Podobně proběhla v květnu 1984 další výměna motorů za M-601D, tentokrát už ale beze změny typového označení.
Sedmého srpna 1984 letěla OK-DZA s posádkou Stanislav Sklenář a Ing. Jiří Skokan do Rzeszowa a Mielce s továrními techniky a konstruktéry, cíl cesty – výměna zkušeností s vývojem a výrobou An-28 ve srovnání s L-410UVP. Od července roku 1985 až do dubna 1986 probíhala na letounu prohlídka P3, letoun měl v té době nalétáno 2.398 hodin.
V následujících létech pokračovalo využití letadla pro již zmíněné tovární lety, mimoto bylo též zapůjčováno Slováckému aeroklubu Kunovice k vyhlídkovým letům. Na konci května 1987 byl letoun na dva dny s dvěma posádkami (Ing. Jiří Skokan, Jan Štacha, Vladimír Peroutka, Albert Orlita) zapůjčen VZLÚ na vyhlídkové lety nad Prahou.
V červenci roku 1989 byl letoun odstaven pro celkově slabý výkon motorů. Sedmého července jej posádka Miloslav Tošovský a Albert Orlita přelétla do Kbel, kde se technici tehdejšího Motorletu snažili motory seřídit – vrátili jsme se však do Kunovic s nepořízenou.

Na počátku roku 1990 vedení továrny uvažuje o prodeji OK-DZA Slováckému aeroklubu, což se pak nakonec realizovalo v první polovině roku 1992. Letoun byl 24. června 1992 posádkou Jaromír Novák a Stanislav Sklenář zalétán po dvanáctiměsíčním stání, nicméně technický stav postupně vyžadoval další práce. V květnu 1993 na oddělení OTS provedli prohlídku a výměnu gumových palivových nádrží, prováděly se postupně i další úpravy.
V roce 1995 zapůjčuje Slovácký aeroklub společnosti Air Ostrava motory z L-410A OK-ADP k namontování na OK-DDV a tento stroj pak mimo jiné létá v Kunovicích výsadky. V říjnu toho roku však Air Ostrava prodává OK-DDV do Keni (Bluebird Aviation) a na základě dohody pak platí dílenskou opravu motorů z OK-DZA v Jinonicích.

OK-DZA absolvuje inspekční prohlídku továrními techniky a přechod do bezgenerálkového sledovaného provozu. V červnu roku 1996 následuje zálet (Sklenář, Ing. Vlček) po montáži opravených motorů a zástavbě navigace – DME, GPS Garmin 155 a j. O sedm dní později posádka SLI M. Tošovský a Ing. Vlček provádí dodatečnou zkoušku a o dva dny později již OK-DZA dělá první výsadky v Kunovicích. Prvního srpna pak s posádkou Ing. S. Vlček a A. Orlita letí pro přerovský Olimex noční poštu Ostrava – Kbely – Ostrava. To se pak opakovalo už asi jen jednou, protože nosnost letadla nebyla vyhovující ve srovnání s L-410UVP-E.

V říjnu 1997 byla provedena další dílčí přestavba navigace, o rok později se uvažovalo o novém nátěru letadla. Výsadky a vyhlídkové lety, to byl „úděl“ OK-DZA ve službách kunovického aeroklubu v následujících létech.

Jednou dokonce pro filmování německou společností nesl německé vojenské výsostné znaky a vlajku. S souvislosti s filmováním došlo k přelepům červených pruhů na černé a tato černá zůstala na letounu (i po odstranění německé vlajky).

V roce 2002 to byly výsadky v Prostějově pro Olimex, v červenci toho roku (posádka Novák-Hendrych) tu však došlo k porušení turbíny motoru a nouzovému přistání s jedním motorem. Na konci roku 2002 byl letoun převezen do továrny, která po bankrotu pod americkým vedením a prodeji novému majiteli tehdy nesla název Letecké závody Kunovice a.s. Tehdejší vedení uvažovalo o zavedení pravidelné letecké dopravy s L-410 mezi Kunovicemi a Prahou a z nedostatku letadel chtěli mít OK-DZA jako rezervu. Podle lehce nekonvenčního návrhu výtvarníka Davida Frolka (údajně ještě do návrhu zasahovalo vedení továrny) se realizoval nový černožlutý nátěr, byla také provedena výměna čelních skel a další úpravy.

Časem z letounu zmizel nápis www.zlinairlines.cz a byl nahrazen nápisem Slovácky Aeroklub Kunovice, stejně jako na směrovce již bylo telefonní číslo do aeroklubu a nikoliv neexistující společnosti Zlin Airlines

Poslední sezóna provozu byla 2015. Po dolétání sezóny byl letoun odstaven a díky kombinaci finančních a legislativních důvodů (např. platný bulletin prakticky znemožňující jiný než para provoz) se již nikdy jako OK-DZA do vzduchu nepodíval. V roce 2020 došlo nakonec k prodeji a 6.3.2021 letoun pod značku 7Q-YAA odletěl. První destinací byl Hradec Králové, následující den pokračovala dál do Paderbornu. Ale je pravděpodobné že letounu bude nadále létat mimo EU.

(c) Albert Orlita, Michal Orlita, 2008-2021.