Počátky sportovního létání na Uherskohradišťsku 

Je všeobecně známou skutečností, že v „srdci Moravy“, na Moravském Slovácku se více než kdekoliv jinde dodnes udržují četné lidové zvyky, hudba a folklór vůbec je víc, než kde jinde pro tento kraj přímo typický. Možná právě proto už ve všeobecném povědomí ustupuje do pozadí fakt, že právě zde od poloviny minulého století došlo k rozvoji nejen leteckého průmyslu, ale i sportovního letectví. 

Počátky sportovního letectví v regionu

Zájem o letadla na uherskohradišťsku je obvykle spojován se vznikem podniků leteckého průmyslu v blízkém i vzdálenějším okolí, hlavně pak po druhé světové válce. Ne každý však ví, že již v polovině dvacátých let byla v rámci celostátní kampaně založena v Uh.Hradišti místní skupina Masarykovy letecké ligy (MLL). Bylo to bezprostředně po vyslechnutí přednášky poručíka letectva Pavlovského z Olomouce, kterou dne 9.května 1926 uspořádal klub junáků skautů. V roce 1931 byl jednatelem MLL v Uh.Hradišti ing. Lederer, dále jsou dochována jména členů jako ing. Beneš, učitel Cenek, Juřina, Rotter mladší, modeláři Kovačík, Solař, Titz, Imrich, Perůtka, plachtaři Möller, Tvrdoň, Omelka, Navrátil, Gába.

První významnější akcí, nepočítáme-li oblíbené přednášky, bylo uspořádání leteckého dne v Uh.Hradišti v neděli 29.října 1929. Zájem byl velký, uvítali tu na 4.000 diváků, kteří mohli vidět ukázky akrobacie, boje letadel, protiletadlové obrany a pod. Ukázky předvedla tři vojenská letadla. Za necelý rok, v září 1930 se na loukách mezi Mařaticemi a Jarošovem konal další letecký den, pořádaný Moravským aeroklubem Brno. Na této ploše přistávala první letadla již v roce 1918, kdy tu byly zřízeny sklady pohonných hmot a záložní přistávací plocha. Ve sborníku „Naše křídla“ na konci třicátých let o tom můžeme číst „…Setník Kostrba ustavil v listopadu 1918 v Uh.Hradišti 1.leteckou setninu. Už koncem roku setnina konala výzvědné lety nad západním Slovenskem, odkud se vracela s prostřílenými letadly…“ Pohraniční konflikt s Maďarskem byl první „bojovou“ akcí letectva mladé republiky.

V polovině třicátých let bylo na Slovácku velmi rozšířeno letecké modelářství, např.v roce 1934 vedl čtyřicetičlenný kroužek modelářů hradišťský učitel Cenek. Přes všechny potíže se záskáváním kvalitního materiálu (dřevěné podélníky, guma, balza), nacházelo modelářství tehdy mnoho příznivců i obdivovatelů. Zpočátku to byly především tyčkové modely na gumu, kluzáky, později dokoce i motorové modely. První model letadla s benzinovým motorem o rozpětí křídel asi 1,5 m byl vystavován na výstavě „Slovácko“ v Uh.Hradišti v roce 1937. Na modelářské výstavě ve Zlíně vystavoval s úspěchem František Kamrla ze Břestku model letounu Zlín XII v měřítku 1 : 5.

MLL v Uh.Hradišti se začala zabývat také praktickým létáním. Bližší údaje o této činnosti však chybí, takže jsme většinou odkázáni na prameny z tisku. V tehdejším časopise MLL Mladý letec roce 1934 je fotografie s textem – V Uh.Hradišti staví kluzák. Bezmotorové letadlo tohoto druhu se do vzduchu dostávalo pomocí gumového lana, první vzlety se dle pamětníků provedly na svazích mařatických kopců. Ale i jinde se létalo, například plachtařský odbor MLL Olomouc v nedalekém Uh. Brodě pořádal v červenci roku 1933 pilotní kurs. Místní skupině MLL v Uh.B rodě, založené v roce 1931, předsedal Bohuslav Luža, modeláře vedl František Loucký, pozdější stíhač na západní i východní frontě. Na jaře 1933 se tu také konaly tehdy všeobecně oblíbené balonkové závody – vítězný balonek doletěl až do Rumunska (630 km). V roce 1934 si „Broďané“ zakoupili kluzák ze Zlína.

Podle dostupných pramenů byly oba kluzáky (Brodský a Hradišťský) subvencovány z Baťova daru ustředí MLL, který umožnil v ČSR přidělit 40 kluzáků a 16 větroňů. V této souvislosti si rok předtím v časopise Mladý letec posteskli „…na rok 1933 není státních subvencí pro plachtění. Poražené Německo subvencuje plachtění třemi miliony. Jak to dělají, nevíme…„.

Masarykova Letecký Liga Buchlovice

Místní skupinu MLL založili místní řemeslníci a rolníci počátkem roku 1935 také v Buchlovicích, spolek vedl místní poštmistr pan Vojtěch Spousta. Na ustavující schůzi se přihlásilo do MLL 26 členů, z nichž řadu osobně získal pan předseda. Výměrem Zemského úřadu v Brně byla tato odbočka zapsána do Spolkového katastru okresního úřadu v dubnu 1935. Členové MLL pořádali přednášky, kursy, taneční zábavy a divadelní představení.

Ve spolupráci s propagační letkou olomoucké župy MLL v Buchlovicích 25.srpna 1935 uspořádali letecký den, který programově naplnila propagační letka MLL Olomouc. Pro jeho konání byla schválena provizorní letištní plocha na poli za zámeckou zahradou, zhruba v místech dnešní benzinové stanice. Do přípravy se zapojili všichni obyvatelé obce, zemědělci zapůjčili koně na odvoz materiálu, lesní správa desky na oplocení a lavičky pro obecenstvo. Je zaznamenáno, že diváků bylo 2.500, vyhlídkových letů se účastnilo mnoho občanů včetně hraběnky Berchtoldové, pamětníci, kteří tehdy byli dětmi, dodnes vzpomínají na „cukrový déšť“ (shazování bonbonů už tehdy populární značky Si-Si). Podle dostupných pramenů tu účinkovalo asi 8 letadel, podle fotografií je dokonce možno přesně identifikovat jedno z nich (Aero A-26, v.č.20, OK-LID). Z výtěžku leteckého dne a dalších sbírek pak MLL Buchlovice v polovině roku 1936 zakoupila kluzák za 648,-Kč.

Jednoznačným dokladem o skutečném konání leteckého dne (kromě svěděctví pamětníků) je také hlášení četnické stanice v Buchlovicích ze dne 28.8.1935, ve kterém se oznamuje Okresnímu úřadu:

Na rozkaz okresního četnického velitelství č.j.1072/35 ze dne 21.8.1935 oznamuje se, že při leteckém dni v Buchlovicích dne 25.8.1935 vykonávalo 5 četníků bezpečnostní službu a to vrchní strážmistr Karel Havlíček, šstrážm. Ludvík Nekuda a Leopold Vaca ze stanice v Buchlovicích a pak vrchní strážmistr Hošťálek ze stanice Velehradu a šstrážm. Šmíd ze stanice v Polešovicích.

 Rozpracovaný kluzák typu Zögling pocházel ze Státní dřevařské školy ve Valašském Meziříčí, odkud také buchlovičtí nadšenci měli zapůjčenu výkresovou dokumentaci pro jeho dokončení. Zbývalo vyrobit diagonální výztuhy, dokončit spojovací kování a plátěný potah, práce probíhaly v místní tělocvičně spolku Orel (ze které se později stalo kino a po jeho zrušení sál). Začátkem září objednali z a.s.Optimit Odry gumové startovací lano, ještě nutné pojištění u banky Slavie za 45,- Kč a mohlo se létat.

Koncem roku 1937 je u místní skupiny zapsáno 65 členů, z toho u plachtového odboru 26. Majetek (inventář a peněžní hotovost) skupiny v té době činil 2.608,- Kč.

S kluzákem v Buchlovicích létali pod vedením instruktorů Josefa Šika a Aloise Ševčíka (vyškolených ve středisku MLL v Čebíně u Tišnova) od podzimu 1936 až do jarních měsíců 1939. Počet aktivních plachtařů pamětníci později odhadovali asi tak na 15 až 20, odznak „A“ získala asi tak polovina z nich. Na kluzáku Zögling v Buchlovicích se občas také svezl i místní rodák, František Vaculík, motorový pilot vycvičený v Olomouci v rámci akce „1000 pilotů republice“, později stíhač na západní i východní frontě. Poslední vycvičení plachtaři v Buchlovicích (Karel Mitáš, František Kamrla a jeho jmenovec ze St. Města) splnili podmínky pro tento odznak počátkem února 1939.

Válečné roky

V následujících měsících však už byly jiné starosti, než létání. V roce 1940 přestala existovat MLL, na její místo nastoupil připravovaný Český národní aeroklub (ČNA), jeho činnost však byla okupanty záhy zastavena úplně. Letecký materiál bývalých odboček MLL byl zabaven a tak i kluzák Zögling z Buchlovic skončil jako materiál podporující německé válečné úsilí neznámo kde. Jako svérázný epilog nad odbočkou MLL Buchlovice působí dopis pojišťovací banky Slavie ze srpna 1939 ve kterém s omluvou uvádějí že „...od 15.března t.r. platí nezměněně zákaz civilního létání, nezasíláme Vám proto složenku na následnou premii a sdělujeme zdvořile, že pojištění uvádíme mimo působnost...“

Na území okupovaného Československa se už tedy dalo sportovně létat jen v samostatném Slovensku, kam se také dostala část sportovních letadel z českých zemí.

Tak jako řada sportovních i vojenských letců jinde v republice, i z Hradišťska a Uherskobrodska odcházeli od počátku německé okupace vojenští i sportovní piloti do zahraničí. Vzpomeňme alespoň ty z nich, kterým nebylo souzeno se po válce vrátit do vlasti.

Nadporučík Vladimír Kubíček a rotmistr Jan Křivda (oba byli z Uherského Brodu a bylo jim skoro stejně – 27 let), zahynuli v rozmezí čtyř měsíců na přelomu let 1940-41 jako piloti bombardovacích Wellingtonů. V. Kubíček se nevrátil z náletu na Kolín n.Rýnem, stroj, v jehož posádce byl J.Křivda, přetížen havaroval v Anglii po startu k náletu na Mannheim. V řadách příslušníků britského bombardovacího letectva padli leteckou smrtí v roce 1942 také střelec Jan Peprníček z Ostrožské Nové Vsi a telegrafista František Janča z Bánova.

František Vaculík z Buchlovic létal v Anglii jako stíhač na Spitfirech, ke konci roku 1943 se přihlásil na východní frontu, stejně jako Tomáš Motyčka z Nedakonic. Jako mnoho dalších letců, oba před tím opustili „protektorát“ přes Polsko. Motyčka se do Anglie nakonec dostal přes sovětskou Volyň, Vaculík naopak cestoval přes Turecko, Afriku a Francii. Oba podporučíci v sestavě 1.čs.stíhacího pluku přistáli 17. září 1944 na polním letišti Zolná a při této pomoci Slovenskému národnímu povstání také zahynuli leteckou smrtí – nebylo jim ani třicet let.

Do osvobozené vlasti se vrátil jejich spolubojovník ze Slovenského národního povstání František Loucký, někdejší plachtař z Uh.Brodu, válku také přežili například letci bratři Rostislav a Oldřich Kaňovských z Buchlovic, Fornůsek z Kunovic, Fr. Cigoš z Polešovic a další. Začínali všichni většinou jako sportovní letci a představovali pro novou generaci pilotů tradice, ze kterých pak vycházel nebývalý rozvoj poválečného sportovního letectví. Mnohý z nich však ve složitých dobách padesátých let byl donucen opět odejít za hranice.

Pro zpravodajské a také pro diverzní úkoly byla na území okupovaného Československa shozena řada parašutistických skupin. Posílaly je k nám východní i západní spojenecké mocnosti a někteří z nich operovali na území našeho okresu. Za všechny můžeme vzpomenout alespoň z Anglie vyslanou skupinu Clay, které velel Jiří Štokman. Z čistě vojenského způsobu dopravy vojáků do týlu nepřítele pak po válce vznikl náročný sport odvážných mužů a žen v nově tvořených aeroklubech.

Poválečné nadšení

První roky po válce, kdy radost z osvobození a nových perspektiv přiváděly na naše sportovní letiště stále více zájemců o letecký sport, byly nezapomenutelné. Zájem byl značný nejen proto, že po celou dobu okupace byla činnost našich sportovních letců úplně zastavena. Bylo tomu tak také z toho důvodu, že předválečné tradice plachtění a sportovního létání byly ještě v živé paměti. Řada zkušených válečných letců z východní i západní fronty svým příkladem znamenala pro mládež velmi mnoho. Tyto vzory mladé lidi na letiště přímo táhly. Plachtění byl nejlacinější a nejdostupnější způsob létání, zvláště když hlavní pohonnou a startovací sílu představovaly svaly plachtařů a gumové lano. Na to se také od samého počátku soustřeďoval zájem Ministerstva národní obrany v souvislosti s předpokládanými perspektivními potřebami rodícího se vojenského letectva.

Už v prvních měsících po osvobození píše okresnímu národnímu výboru Leopold Rotter, jeden z aktivních členů tvořícího se aeroklubu, že „…oznamuji tímto obnovení činnosti ČNA, jehož činnost byla úřady uznána dle starých jeho stanov na prvním leteckém kongresu v pražské městské knihovně…“ Krátce nato vzal L. Rotter od ONV na vědomí, že činnost ČNA v Uh.Hradišti bude prováděna v rámci jednotné tělovýchovné organizace, což byla naštěstí zřejmě jen tehdejší dobová představa příslušného úřadu.

Připraveno s využitím materiálů archivu Leteckého muzea v Kunovicích.

Zimní školení 2024

Stejně jako v minulých letech, i v roce 2024 jsme na AirGuru.cz připravili zimní (nebo někde se říká jarní) školení. Novinky ve vzdušném prostoru a předpisech, připomenutí toho, co běžně jako piloti zapomínáme a předpisem L-13 požadovaný každoroční povinný rozbor nehod. Není to nahraná přednáška, není to webinář domluvený na určitý čas, je to e-learning, který si můžete kdykoliv pustit a kdykoliv zastavit. Na konci čeká kvíz pro ověření znalostí a nálepka do zápisníku.

Toto školení děláme již několik let a a máme také variantu pro kluby/letecké školy/jiné organizace. Cena pro jednoho pilota v tomto případě vychází zásadně míň než normální prodejní cena 990 Kč, k zakoupení na stránkách AirGuru.cz.

Naprostá většina ohlasů je maximálně pozitivních a potvrzují, že školení nemusí být  jenom dopoledne které se pronudíte na učebně. Jeden pilot se nám dokonce přiznal, že celé školení s ním absolvoval i nepilot - protože ho to zajímalo. 

Novinkou roku 2024 je také prezenční školení - bude 16. března od 12:00 v Brně. Čas byl zvolen tak, aby umožnil přijet i ze vzdálenějších konců republiky - zatím nejvzdálenější host na našem Meetupu byl z Ústí nad Labem a přijede i na toto školení. Účastníci dostávají přístup k běžnému online školení jako bonus.

Chcete novinky nejen pro piloty emailem?

Chcete novinky nejen pro piloty emailem?

s emaily neobchoduji, nikomu nedám ani neprodám, maily posílám přibližně jednou za týden. Podmínky ochrany osobních údajů.

Dík, zapsáno.