SEX v Brně (P2002JF)
Nové, pěkné, jdeme na to. Už při vytahování elegantního bílého letadla z hangáru jsem si všiml prvního rozdílu – těžší čumák a tak pro otočení na místě je potřeba trošku zabrat – ne jako u P-92 JS kde naopak při neopatrném zvednutí hrozí ťuknutí si ocasem zem. Dalším vylepšením oproti hornoplošníku jsou zátky paliva – jsou normálního provedení – není třeba extrémních výkonů pro jejich zavření (ať už intelektuálních – ježek v kleci nebo fyzických – prostě to tam narvat). Navíc je díky dolnoplošné koncepci možné plnit palivo a zkontrolovat zátky bez schůdků i pro menší postavy.
Do kabiny se nastupuje netradičně zepředu – ale i taky je kořenová část náběžné hrany označena červeným rámečkem NO STEP – ZDE NESTOUPAT. Jako do každého menšího eroplánu je potřeba trošku přemýšlet, kde se chytit – rám kabiny a pravá sedačka byly moje volba. Sedačka působí bytelně – ne jako na původních Eurostarech, kde takové opření se téměř automaticky vedlo ke zlomení překližky v čalouněném opěradle. Vystupování s běžícím motorem (které lze u výcvikového eroplánu i předpokládat) je tedy docela problematické – seskočení směrem dozadu je jistá možnost, ale nelze doporučit. Kabina se odsouvá směrem dozadu, což je velmi příjemné zejména při pojíždění za vyšších teplot. Za letu to musíme vyzkoušet někdy příště.
Upínací pasy jsou chyceny ke konstrukci trupu (což lze ostatně očekávat), tak jejich dotažení je třeba provádět až po nastavení sedačky do správné polohy. Sedačku lze stavět pouze v podélném směru, její zajištění mi připadalo jednoznačnější než u některých Cessen. Výškově stavitelná sedačka není, což jsem zjistil v momentě, kdy jsem se pokusil zavřít kabinu – bez úklony hlavou to nejde – přední rám posuvné části kabiny je níž, než její střední část. Po zavření už je prostor na hlavu v pořádku, i když nijak extrémní, mých 188 cm se tam vlezlo tak akorát. Rám kabiny mi připadal docela masivní ještě před zavřením kabiny, ale potom během letu jsem si ani jednou na tuto výtku nevzpomněl – výhled je naprosto bez problémů a výborný.
Kabina se zajišťuje na 3 místech – po obou stranách a uprostřed pomocí takových „kličkopáček“ – tou prostřední jsem si navíc při nastupování trošku rýpl do zad – protože jsem ji nechal vy vystrčené poloze. Toto je jedna z mála věcí, které na tomto eroplánu připomínají původní ultralight, na P-92JS je takových věcí podstatně víc – například „ventilky“ na palivo – na tomto eroplánu je normální palivový kohout.