Předvánoční let do Curychu a Ženevy - 1991

"Holešov věž, Otto Karel Adam David Petr, po startu v Kunovicích, žádáme stoupání na Brno do letové hladiny 100, zatím udržujeme VFR" - jsme po startu a očekáváme letové povolení do Prahy, kde máme přespat a brzy ráno být k dispozici pro firmu Československá Brašna, resp. pro jejího prezidenta pana Lišku. Je neděle, pozítří je Štědrý den a obavu, že sváteční dny mimo domov, si zatím nepřipouštíme. Už hodinu před startem, při podívání plánu, jsem se ujistil, že bude možno v pondělí večer přistát v Holešově (letoun jsme tam chtěli nechat přes noc a na Štědrý den se pro něj vrátit).

Jako obvykle, všechno narychlo. Byl jsem "uveden do pohotovosti" v sobotu k večeru "prezidentem aeroklubu, předpokládaná posádka František Srnec a já, mechanik Bubla Hráček. Během nedělního dopoledne jsem se od Ivana Kubíčka dozvěděl, že "šéf" (Srnec) obtelefonovává v úvahu přicházející kapitány a tak to vypadá, že se toho hodlá "střepat". Jeden, který připadá v úvahu pro tento celodenní výlet od Švýcarska, je kapitán Pšovský, z čehož nemám velkou radost. Na samé poledne se ale dozvím, že poletí Mira Sedláček mladší a to už je jiná.

Tak potom už v rychlém sledu - vykoupat se (nevím, bude-li to možné v hotelu a ten ještě navíc není ani zajištěn), oholit, vyčistit boty, naobědvat se a jedním okem při balení kufru ještě hledím na nedělní "Co týden dal". Květa mne zaveze k věži, kde vlezu do uniformy, podám plán a vezmu si ze skříně navigaci a zbytek toaletních potřeb.

Nedělní odlet

Přijíždíme do aeroklubu, Srnec je zde taky a obvolává pražské hotely pro nás. Je tu také starý Sedláček, přivezl mladého. Sedí v rohu a zarputile mlčí, tak ho skoro neznám. Ještě z domu jsem zavolal Standovi Dudkovi, pokusím se s ním setkat a získat první číslo Journalu LHS, který vyšel a který jsem ještě neviděl.

Na úrovni MEDLO přecházíme na Brno a stoupáme do cestovní hladiny - VOR BNO stále ještě nejde, pouze DME. Cesta probíhá bez zvláštních událostí, v Praze jako obvykle příletová VL1 1A, od KD nás Director otočí přímo na PR, abychom nezdržovali "tůčko", které klesá za námi. Během sestupu ještě testujeme palubní ILS - žádná sláva, ale mohlo to být horší. Přistáváme, opouštíme dráhu na Bravo, dostáváme stojánku 27 na pojížděčce Hotel. Je krátce před pátou hodinou a než podáme na zítra plánek tak utíkáme ještě nahoru do kantiny, než nám zavřou. My to stihneme, Bubla, který byl ještě u plnění, nikoliv. To už prodavačka stojí u zamčených dveří a pouští pouze ven.

Volám Standovi, domlouváme se, že vyrazí okamžitě k hotelu International, než tam dojedeme a ubytujeme se, bude to tak akorát. V recepci si objednáme buzení na půl čtvrté, snídani do sáčku a jdeme do pokoje číslo 125. Jen stačím položit kufr a sundat kabát, volá z recepce Standa. Tak zase do kabátu, jedeme přes celou Prahu na Jižní Město. Ještě v autě se domlouváme o spolupráci, která v poslední době trochu skřípá, u něj pak Televizní noviny. Následující Superman nás trochu vytrhuje ze vzájemné komunikace. Zpátky už jedu metrem, Superman se musí ke konci filmu prokousat už beze mne, dostal bych se pozdě do postele. Kluci už jsou v posteli, Bubla spí a Mirek cosi čte. Tak si podělíme Journal Letecko Historické společnosti a Liškutínovu knížku, co vydal Moucha v Chebu. Před půl dvanáctou už "je po nás“ a spíme.