L-410AS - první verze L-410 dodávaná do SSSR

Je všeobecně známou skutečností, že L-410 byla v podstatě od samého počátku vyvíjena především pro sovětského zákazníka. Nepřekvapí proto, že první letadlo pro SSSR bylo do SSSR dodáno již v lednu 1973.

Právě L-410AS jsou často (díky nátěru) zaměňovány za pozdější verze a tak je dobré připomenout si základní rozlišovací znaky. Základní znakem úvodní verze L-410A (včetně AS, AB a AF) jsou totiž kulaté výfuky. Všechny pozdější verze s motory M-601 (a jejich deriváty od GE) již mají výfuky hranaté. Na rozdíl od pozdějších L-410UVP, UVP-E a NG také neměla vodorovná ocasní plocha vzepětí a jinak vypadal taky podvozek (některé L-410A a L-410M se ale dočkali novějšího podvozku, viz dále v textu). Rozdíl v délce trupu a rozpětí křídla nemusí být hned patrný - zejména pokud nemáte přímé srovnání. Stejně tak je rozdílný vstup na horní straně motoru.  

V první fázi měly L-410A pro SSSR stejné provedení, jako třeba letouny pro Slov air. V tomto případě to bylo zařízení RCA (kombinovaný ukazatel AVN 210, RMI AVI 202 a AVI200), gyroindukční (kursový) systém Sperry, radiokompasy pravděpodobně Collins. „Parohy“ – anténa známá z prvních L-410A, která byla umístěna nad kabinou pilotů, se u některých letounů pro Aeroflot objevila na horním okraji svislé ocasní plochy, kde sloužila pro příjem signálu GS (Glide Slope). Na radiová a navigační zařízení vydávala konstrukce tzv. Kompletační schemata, v případě všech těchto deseti letadel to bylo kompletační schema č. L410.0079-11.

Navigační vybavení západní provenience se zařízením VOR sovětským podmínkám a zvyklostem příliš nevyhovovalo a tak spolu s dalšími úpravami začalo krystalizovat provedení, později označené L-410AS. Navigační a komunikační vybavení zahrnovalo radiostanice MESIT LUN 3522 (VKDC-1), dva sovětské radiokompasy ARK-15, kurzový systém GMK 1GE, včetně palubních ukazatelů na palubní desce, ILS/SP 50 firmy MESIT. Další úprava byla řízení příďového kola pomocí pedálů nožního řízení při vzletu a přistání, lapač kamenů na příďovém kole (později zrušeno) a další drobnosti. V průběhu následujících asi tří let se jednotlivá letadla v Kunovicích ukázala asi třikrát na dílčí úpravy.

Všech deset letounů bylo někdy kolem roku 1980 soustředěno do Jakutska (JAUGA- Jakutskoje upravlenije graždanskoj aviacii), letiště Magan, protože jejich údržba se v některých bodech značně odlišovala od sériových L-410UVP a L-410M/MA/MU, jichž byl v té době v SSSR už dost značný počet. V té době se také začal řešit problém generálních oprav, na které výrobce v době plné výroby L-410UVP (přes 70 letounů ročně) už neměl kapacity.