V kolik dneska zavíráte? Ptal jsem se v Westwindu, když jsem vracel klíče a papíry od N678WW, se kterou jsme se podívali do Sedony a Prescottu.
„7pm“, zněla odpověd. To bylo poměrně brzo na můj záměr – dát si pár okruhů v noci. Západ je 19:17, konec občanského soumraku (a tedy začátek noci) 19:44. Ale dozvídám se, že není problém letět i po skončení pracovní jejich pracovní doby, stačí, když potom dám papíry od mašiny do schránky u dveří. Číslo karty mají v počítači a tak mě vlastně na nic nepotřebují. Ještě se poptám, jaká je obvyklá frazeologie, když budu chtít akorát okruhy a ne ono obvyklé „north departure“. „Remain in pattern for close traffic“ nebo tak nějak. Dalším dotazem na místní instruktory je, jakou mám šanci zůstat na 25L – obvykle se totiž okruhy lítají ze severní dráhy, ale tam se mi moc nechce- je tam asi 900 od prahu dráhy přímo v ose přiblížení kopec.Kolega, co se se mnou půjde povozit ma teprve dorazit a tak jdu nachystat eroplán. Beru si opět mou oblíbenou N678WW – letěl jsem tady 3 různé C 172S, ale každá je trošku jiná a tak si beru tu, kterou znám, ať nemusím v noci lovit polohu různých páček. Paliva už tam od odpoledne přibylo – je zde pravidlem, že eroplány se doplňují automaticky, jak stojí na stojánce – ale nedávají to do plna, jenom tak rozumně, aby se (eventuélně) dalo letět i ve čtyřech – což ale nebude náš případ.
Kolega už dorazil a jdeme pomalu k eroplánu – čekat na tmu. Plánem jsou akorát okruhy a tak je zbytečné startovat ještě za světla. Provoz na letišti pomalu utichá – dopoledne jsem viděl na vyčkávacím 8 eroplánů, tak jsem počkal s nahazováním, až tam bude volno. Než jsem nahodil, tak už jsme měli pořadí 4, což v kombinaci s dalšími přílety nakonec znamenalo 20 minut čekání. Toto teď v noci nehrozí. Nahazujeme, poslechneme ATIS, voláme Ground a už pojíždíme. Na vyčkávacím bez vyzvání přecházíme na TWR a dostaneme vzlet povolen. Ještě než najedeme na dráhu, tak řídící povolí přistání mašince, která je asi 2 NM od letiště na finále. Něco, co je pro Evropana naprosto nemyslitelné, tady ale normální.
Sice pod námi už světla svítí, ale není ještě úplná tma – na západě je pořád pás světle růžového, který ale zvolna mizí. Okruhy jsou tu předepsané 2 500 (ELEV letiště je 1478 ft), což Cessna hravě dosahuje, spíš mám problém to nepřestoupat – i když to není až takový problém, řízený prostor B Sky Harboru začíná až v 6 000 ft.
Někdy po větru dostanem „cleared for touch and go“ a v oleji, typickém pro noc, jdeme na finále. Je sice skoro osm hodin, ale i tak během toho našeho okruhu 2 mašiny odstartovaly a další slyšíme na okruhu za námi. Po vzletu si všímám, že se z pravé dráhy vyloupla kousek před námi další mašinka a tak si na druhém rádiu ladím severní věž, ať mám představu i o tomto provozu. Provoz začíná ale houstnout i na naší frekvenci a tak příposlech zase vypínám, protože jenom na naší frekvenci se mluví prakticky pořád.
Po druhém okruhu si žádáme krátký prostor, aby si kolega mohl ošahat řízení a stoupeme severovýchodně. Řízený prostor je pouze 5NM v průměru (jak je zde obvyklé) a tak si pro návrat k letišti musíme opět vyžádat vstup. Z 25L startují dvě mašinky, řídící je spokojený, že klesáme a děláme jim cestu i před vstupem do jeho prostoru. Ostatní eroplány jsou v noci sice vidět pěkně, akorát chvilku trvá, než člověk zjistí, kam vlastně letí. Po dalším touch and go dostáváme pravý okruh a 25R. A je to tady, to je ta dráha, kde je v ose kopec. Znovu připomínám kolegovi, že má dělat druhý pár očí na PAPI a že musí vidět dvě bílá nebo jedno červené a jedno bílé světlo. Před 3. zatáčkou si všímáme dalšího kopce, který nám připadá ještě větší, něž ty dva přímo na finále, o kterých vím. Dotáčíme finále a držím se nad osou – dráha je relativně dlouhá a tak vím, že to po přeletu hrany letiště stihnu uklesat. Koutkem oka sleduji to červené překážkové světlo na kopci a přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby se prostě pokazilo. Přelétáváme hranu letiště, stahuji plyn a už sedíme.
Zavřít klapky, převážit, plný plyn a už letíme znovu. Opět pravý okruh, opět přiblížení přes ten kopec, ale slyším, že provozu už není tolik (dokonce obě frekvence teď obsluhuje jeden člověk) a tak se po vzletu ptám „Any chance for left traffic and 25L?“ Naše prosba/žádost je vyslyšena a točíme doleva. Trošku ještě meditujeme, že ta Bell Road, co je pod námi je vlastně jedno obchodní centrum vedle druhého a už se naše večerní vození se chýlí ke konci. Po přistání předcházíme na Ground, dostáváme pojíždění via C (ne jako před pár dny, kdy jsme dostali přímo na stojánku a ne „via C“ což jsem přeslechl a dostal zlehka vyhubováno). Mezi zaparkovanýma Cessna najdeme místo (asi to bylo to, ze kterého jsme před hodinou vyjeli). Vyklízení eroplánu v noci má své kouzlo – svítit si baterkou po kabině a hledat zapomenuté předměty. Ještě opisuji čísla z počítadel, udělám pár nočních fotek, ukotvíme mašinu a jdeme hodit papíry do schránky na zdi. Hurá na pivo.
