PŘíručka budoucího pilota

Ukázková kapitola

Letiště

Letiště je plocha vymezená a vhodným způsobem upravená, trvale určená pro vzlety a přistání letadel. S letadly bychom měli přistávat na těchto letištích – i když, za určitých podmínek, lze přistát i jinde. Tyto podmínky jsou vymezeny leteckým zákonem, ve stručnosti to lze shrnout, že musíte mít povolení majitele toho pozemku a také jako pilot musíte mít nálet minimálně 100 hodin. Což jako pilot ve výcviku, který čte tuto knihu, nemáte, a tak se tímto případem nebudeme dál zabývat.

V ČR najdete letiště schválená ÚCL a plochy pro provoz SLZ schválené Leteckou amatérskou asociací. Letiště schválená ÚCL jsou pod větším dohledem, a tak jsou z hlediska značení na tom obvykle líp, než plochy SLZ. Ale existují výjimky – na obě strany.

Informace o letištích najdete ve VFR Manuálu (oficiální zdroj, dnes již obsahuje i plochy SLZ) nebo Databázi letišť (neoficiální, ale ověřený zdroj). Tak se dozvíte třeba provozní dobu, výšku letištního okruhu nebo případná omezení. Typickým omezení je třeba to, že okruhy se provádí jenom na jednu stranu od letiště nebo upozornění na to, že veřejnou komunikaci při přistání na dráhu 21 musíte přelétat v minimální výšce 15 metrů.

Vzletová a přistávací dráha (VPD)

Základem každého letiště je vzletová a přistávací dráha (VPD), anglicky potom Runway (RWY). Dle definice je to obdélníková plocha na pozemním letišti upravená pro přistání a vzlety letadel. Její označení je založeno na magnetickém směru. V jiném místě této knihy jsme si vysvětlili, že magnetický směr se od zeměpisného liší deklinací – která se pomalu mění v čase. To je důvod, proč se na letištích čas od času označení dráhy mění – aniž by se její poloha změnila fyzicky, nikdo ji přes noc ze země nevykopal a neotočil o pár stupňů.

Pro označení dráhy se používá magnetický směr zaokrouhlený na nejbližších 10° a vynásobený 10. Dráha o magnetickém směru 062° se tedy označuje 06, dráha 209° je 21. Pokud jsou dráhy paralelní, tak potom se přidávají písmena L (Left, levá), C (Centre, střední), R (Right, pravá) podle toho, kolik na daném letišti těch drah je. Většinou jsou ale pouze dvě a tak máte například 06L a 06R. Toto písmeno je nedílnou součástí označení dráhy a pokud tedy dostanete od řídícího povolené přistání na dráhu 20C, tak musíte zopakovat číslo dráhy včetně toho C.

Z označení respektujícího magnetický směr jsou ale výjimky – například v Brně je v době psaní této knihy travnatá paralelní dráha 08/26 zatímco ta hlavní, betonová je 09/27. Označení drah nikdy není pomocí římských číslic, X tedy není dráha 10, ale je to kříž a to znamená, že dráha je uzavřena a nelze ji použít. 

Značení zpevněných drah

Prah dráhy v případě zpevněných drah je většinou jasně dán okrajem betonu nebo asfaltu ale pozor, někdy je práh posunutý, potom tam k tomuto prahu vedou šipky jako na tomto obrázku z Mnichova Hradiště. Důvody pro posunutý práh mohou být různé, pro nás jako piloty je důležité, kde značená dráha začíná bez ohledu na to, kde začíná fyzicky beton nebo asfalt.

Označení dráhy najdete na jejím prahu, máte si tedy (teoreticky) v posledních momentech šanci zkontrolovat, jestli přistáváte na správnou dráhu. Ale to už je docela pozdě, užitečnější je udělat tu kontrolu po dotočení na finále. Přistávám na dráhu 27, kompas mi ukazuje něco kolo 270 – ok, jsem tady správně.

Další věcí, co najdete na prahu zpevněných drah je něco, co může na první pohled připomínat přechod pro chodce. Ten to ale dle předpokladu není, počet pruhů označuje šířku dráhy. Už jsem se ale potkal s tím, že na ploše SLZ bylo těch čar namalovaných na šířku asi 180 metrů – autor malíř netušil, že ten počet pruhů má svá pravidla.