S Adépéčkem do Bulharska
Můj tata napsal ze svého poletování s L-410 řadu textů. Ne všechny se ale dostaly do Světem Křídel vydaných knížek, část z nich zůstala z různých důvodů v šuplíku - a toto je jeden z nich. Tyto texty většinou nepopisují extrémní zážitky, ale jsou prostým, ale o to zajímavější svědectvím, jak takový “obyčejný" let vlastně probíhá. Některé texty jsou z konce 80. či začátku 90. let - tedy dlouho před tím, než byly GPS a mobilní telefony. Stejně tak si v roce 2023 těžko dovedeme představit, že se k letadlu na Ruzyni chodilo stovky metrů přes stojánku pešky. Je jen škoda, že z těch letů existuje velmi málo fotek.
Pět minut po půl sedmé pondělního rána startuje OK-ADP a v letové hladině 100 míří k Vodochodům. Továrna Aero, která ztratila vlastní L-410→ (OK-FDC) při cvičném letu před několika lety, si najala "čtyřistadesítku” Slováckého Aeroklubu Kunovice pro servisní let do bulharského Russe. Na úrovni Polešovic se míjíme s naší tovární OK-NZG→, která startovala s ředitelem do Prahy už v pět ráno a nyní se vrací. Nechali se zlákat pěkným počasím a letěli zpět za VFR - kdy se podaří letět VFR→ o půl šesté ráno přes půl republiky...Ještě notný kus před majákem Vlašim (je 0702 LEČ) volám předběžně Vodochodskou věž i když nedoufám, že se dovolám dvě minuty po zahájení jejich pracovní doby. Vláda se však téměř okamžitě ozývá, počítají s námi.
Přistání ve Vodochodech
Přímo z kurzu sedáme pak na dráhu 28 - "povoleno zpět po dráze a na východní stojánku, pokud vás tam nebudou čekat, tak až do vrat..." - ano, až do vrat jsme rolovali (s výhledem na zrušenou OK-FDC), otáčení za vraty o 180 stupňů by byla lahůdka pro bdělé inspektory, bedny, haraburdí a také eroplány sahala místy až do poloviny vzdálenosti mezi koncovým obloukem křídla a vrtulí...
Než se nám sešli a "nalodili" cestující a materiál, máme čas akorát tak prohodit pár slov se známými mechaniky ze servisu, je tu Franta Mordych a Vláda Hnátek, který mi ukazuje balík barevných fotografií, které pořídil, když pro Miro Slovaka montoval v Americe L-29.
Odlet do Bratislavy
Zhruba okolo osmé hodiny startujeme, povoleni po trati PG-VOZ, potom dokonce přímo PG-VLM a hladinu nám zvedají z 90 na FL 110. Na frekvenci "eprouče" slyšíme vodochodského Petra Šindeláře s L-410A OK-DDW, který je "půjčený" u škodovky (později se s nimi setkáváme na stojánce v Bratislavě). Mezi Brnem a Vlašimí pak ještě potkáváme naši OK-PDH vezoucí slovenské poslance Federálního shromáždění ze Žiliny do Prahy (poznámka – to se tehdy dělalo, poslanci měli své vlastní lety).
Míjíme bod HODON, chytám bratislavský ATIS a uvědomuji si, že poprvé za šest let své pilotní kariéry na pravém sedadle L-410 budu mít možnost přistát na čerstvě "otevřenou" dráhu 22 v Bratislavěvě-Ivánce. Tato dráha byla totiž dlouhá léta mimo provoz. Asi bude chvilku trvat, než se do toho holka zase dostane, protože vzápětí po naladění zjišťujeme, že vysílač sestupové roviny je mimo funkci.
Pojížděni z dráhy 22 na stojánku č. 6 je na Bratislavu nezvykle krátké, já pospíchám na briefing a meteor, kapitán Pšovský s cesťáky k celníkům. Na briefingu slouží známý, aeroklubák ze Senice, mladý kluk, kterého znám už dlouho, ale na jméno si už zaboha nevzpomenu. Plánek je v pořádku (pro úsporu času jsme ho podali už v Kunovicích→ ráno), počasí taky, jen obrázek oblačnosti z radaru, který chtěl vidět kapitán, nemají. Jak se později ukázalo, naše obavy z bouřek nad rumunskými horami byly zbytečné.
Tento text v úplné podobě naleznete v elektronické knize L-410 a L-610 - více informací a kniha k zakoupení zde.
Tato kniha obsahuje více než 300 stran textu a stovky fotografií a detailně popisuje vývoj, zkoušky, výrobu a provoz L-410 včetně některých zážitků z cest. Dále zde naleznete informace o L-610 - toto větší letadlo ale už ale ve šlépějích svého staršího sourozence nešlo, k sériové výrobě nedošlo a už ani nedojte.
Učebnice pilota jinak – bez stovek rovnic a grafů, jen to podstatné pro začátek a ke zkouškám. Pro ty, které děsí kilogramové učebnice.
E-book i tištěná kniha.