C-11U - verze s příďovým podvozkem

Ke konci roku 1955 se v LETu připravovala varianta C-11 s příďovým podvozkem, dřevěnou vrtulí a bohatším radionavigačním vybavením, která byla označena C-11U. Podkladem byla sovětská dokumentace a byla to zřejmá a opožděná snaha přizpůsobit poměrně zastaralý letoun pro podmínky výcviku pilotů proudových stíhacích letounů, které už měly výhradně podvozek s příďovým kolem. Zhruba do stejné doby spadá podobná modifikace elementárního školního letounu Jakovlevovy konstrukční kanceláře Jak-18, nazvaná Jak-18U. První prototyp C-11U s továrním číslem 300 na trupu vzlétl k zkušebnímu vzletu 20.dubna 1956 řízen Miloslavem Šmídtem. Letové zkoušky se prováděly s prototypem v.č.170001 a byly ukončeny 15.září 1956. Pevnostní zkoušce, provedené 17.5 až 29.6.1956, byl podroben letoun v.č.170002. Celkem byly vyrobeny čtyři prototypy, dva z nich byly dodány do SSSR ke zkouškám. Dne 31.8.1956 bylo ve Vodochodech Předvedení výrobků československého leteckého průmyslu, s C-11U tam přiletěl Miroslav Šmidt. 

Vývoj prakticky skončil téhož roku zároveň s výrobou C-11, poslední starty C-11U jsou zaznamenány v polovině května 1957. Další výrobní čísla letounů C-11U nejsou známa.

Tovární kronika říká:

„V roce 1956 zůstala hlavním výrobním programem výroba C-11 a výroba Ae-45. V plánu se počítalo s tím, že výroba C-11 bude v tomto roce ukončena a započne seriová výroba C-11U. Koncem I. pololetí 1956 došlo však z rozhodnutí Hlavní technické správy ministerstva k zastavení výroby C-11U. Pro značnou část výrobních dělníků tak bylo nutno hledat pro II. pololetí náhradní práci.“

Další docela detailní informace o Jak-11U lze nalézt zde - podle tohoto zdroje existoval v SSSR pouze jeden prototyp, moc lepších informací jsem nikde nenašel, navíc je tam špatně uvedeno, že se C-11 vyráběla v Letovu a ne v Letu. Zde je údajně C-11U, ale to C-11U není.