L410M – první verze s československými motory M-601
Předchozí kapitola – XL-410, L-410, L-410A
Použití motorů „západní“ výroby nemohlo mít dlouhého trvání, vývoj československého motoru M-601 pokračoval. První L-410, která s tímto motorem letěla nebyla ale označena L-410M, jednalo se o druhý létající prototyp (původně OK-YKF) který už tou dobou létal ve VZLU. Nelétal ale dlouho.
Prvním prototypem L-410M byl letoun v.č. 730206, zalétaný posádkou Vladimír Vlk a Ing. František Svinka 30.11.1973 pod zvláštní poznávací značkou, která už dnes není známa. Od začátku byl určen pro zkoušky ve VZLÚ, jehož posádka si jej 7. prosince téhož roku odvezla do Letňan, kde pak létal jako OK-18, později OK-018. V Kunovicích se pak už prakticky neobjevil, až v roce 1981. Tehdy bylo rozhodnuto, že z něj udělají stend na vystrojování motorů M-601B před jejich montáží na L-410M pro verzi L-410MA. Tuto montáž dělalo u sovětských letadel Servisní středisko ve Lvově. Pro přelet do Lvova byla zmíněnému letadlu přidělena poznávací značka OK-DZB a Osvědčení letové způsobilosti č.3986, se kterými dne 26.10.1981 přeletěn posádkou Ing. Jiří Kobrle a Ing. Jiří Pospíšil do Kunovic a následně do Lvova. Na svůj poslední let odstartovala OK-DZB v 08:19 GMT. Ve Lvově byl letoun „stabilizován“ částečným zabetonováním podvozků k zemi a používán k výše uvedenému účelu. Jak často byl využíván a jak dlouho není známo, jen se ví, že letadlo pak bylo ve Lvově definitivně zlikvidováno v říjnu 1988.
Zde je OK-18 na místě, kde je dnes APRON NORTH kunovského letiště. Tehdy měl ale jiný povrch a tvar. Vlevo v pozadí je vidět již neexistující val na „veliké stojánce“ – dnes APRON SOUTH
Další L-410M, určený rovněž pro zkoušky měl výrobní číslo 730207 a byl posádkou ng. František Svinka a František Srnec zalétán dne 20. června 1974 pod značkou OK-144. Zajímavostí bylo, že ale již předchozího roku byl letoun vystaven na veletrhu v Brně. Od počátku roku 1975 letoun nese změněnou poznávací značku OK-158 a létá se s ním především provozní zkouška a další zkušební létání. Později, v roce 1980 (Osvědčení o letové způsobilosti č. 3919 bylo vydáno 8.2.1980), byl tento stroj upraven na běžné dopravní provedení a s poznávací značkou OK-DZA sloužil až do roku 1989 v mateřském podniku LET pro služební dopravu cestujících i pro další úkoly.
Další prototyp L-410M pro VZLÚ výrobního čísla 750401 byl dodán na základě hospodářské smlouvy z listopadu 1974. Byl 3. července 1975 zalétán stejnou posádkou jako předchozí, zvláštní poznávací značka pro zálet se rovněž nedochovala. Letoun byl expedován 10. července 1975 a ve VZLÚ létal jako OK-022. Na počátku 80. let jej tovární piloti LETu přelétli do Kunovic a od té doby je tu součástí leteckého muzea. Letadlo bylo po přeletu zbaveno většiny přístrojů a agregátů, na konci 90. let jej skupina nadšenců v čele s panem mechanikem Robertem Pinkavou uvedla do plně funkčního stavu. Spekulacím o záletu padlo za oběť jistě mnoho láhví, ale nikdy se dál než k motorovce nedošlo.
Vůbec prvním uživatelem verze M bylo československé vojenské letectvo. Pro ně byl první L-410M vyroben v polovině roku 1975 a celkem bylo v tomto i roce následujícím odebráno 7 letounů, které poctivě sloužily (po rozdělení ČSFR v českém i slovenském vojenském letectvu) až do roku 1996. 2 stroje se potom na Slovensku dočkaly také civilního provozu – OM-SAB (původně 0405) je na fotografiích Petra Piláta a Števa Kačeny, druhým strojem byla původní 0403 jako OM-PGD. OM-SAB bylo bohužel zničena při katastrofě 20.8.2015 společně s OM-ODQ.
L-410M (v.č.750410) poznávací značky CCCP-67200 opustil montážní halu v listopadu 1975, ale po různých zkouškách a úpravách byl Aeroflotu dodán až v roce 1977. Postupně se do SSSR dostala v letech 1977-79 stovka těchto letadel, které byly postupně zástavbou motorů M-601B přetypovány na L-410MA. Později, během let 1984-86 se při generálních opravách provedla současně konverze na L-410MU, což je varianta zahrnující některé úpravy z typu L-410UVP, který v té době už byl sériově vyráběn. Bylo to především automatické praporování vrtulí, automat řízení náklonu, vstřikování chladicí vody do kompresoru a další úpravy. Tyto opravy a rekonstrukce probíhaly u výrobce, v opravnách ČSA, ale především v Leteckých opravnách v Trenčíně.
Vybavení a konstrukční prvky jednotlivých stavebních skupin L-410M se postupně přizpůsobovaly požadavkům sovětského zákazníka, který byl v té době prakticky výhradním odběratelem. Všechny nároky ale nebylo možné uspokojit pouhými úpravami a vylepšeními, muselo proto dojít k dalšímu vývoji. Sovětská strana požadovala letoun s takovými výkony, který by byl schopen operovat i z nejmenších letišť, navíc v extrémních klimatických podmínkách. Postupně vznikalo několik předprojektů a studií s motory M-601 různých uvažovaných modifikací, zvažovala se i možnost použití sovětských motorů typu TVD-10. Jednalo se o dvou- i třímotorové letouny vycházející z L-410.
