Průlet prostorem třídy B

Scházíme se na letišti, vezmeme papíry od eroplánu, odpovíme na zvědavý dotaz, jestli letíme někam dál a jdeme na stojánku hledat nám přidělenou Cessnu 172 mezi asi 15 téměř stejnými – ačkoliv se jedná o větší řízené a oplocené letiště tak se na plochu dostaneme bez jakékoliv bezpečnostní kontroly nebo ukazování průkazů totožnosti. Mašina je jako vždycky naplněna do ¾ a tak odháníme cisternu s AVGAsem, která mi připadá, že krouží trvale po stojánce, kdyby náhodou chtěl někdo plnit.

Eroplán odvazujeme a po kontrole stavu počitadel v kabině děláme přípravu trošku podrobnější než jindy. První část letu bude docela jednoduchá – zatáčkou půjdeme z řízeného prostoru na sever, prohlídneme si jezero severozápadně a potom půjdeme na jih no a nakonec to vezmeme přes další letiště zpátky. Dobrá, nastupovat.

Nahazuji, poslouchám ATIS, nastavuji QNH a na frekvenci 121,8 říkám, že to bude odlet na sever. Pojíždíme C a C1, na vyčkávacím máme pořadí dvě ale za chvilku už samovolně přecházím na frekvenci věže, protože máme pořadí 1 a jsme připraveni. Po vzletu rovně, vzlet povolen. Do stand-by jsem si ještě před vzletem dal i tu druhou frekvenci věže – tu která řídí 25R/07L. Dle předpokladu chvilku po vzletu dostáváme schválenou pravou zatáčku s tím, že máme monitorovat 120,2. Tak točím doleva, přecvaknu frekvenci a mlčím. Nepředpokládám, že by nás volal. Ale celkově je na rádiu docela klid – na levém okruhu z 07Ljsou akorát 3 eroplány, na pravémokruhu z 07R asi jenom 2 plus normální odlety a přílety (asi další 3 eroplány), je přece jenom neděle dopoledne. Pokocháme se jezerem, snad se tam v podvečer skočím vykoupat, mineme plachtařské letiště P48 a přes nově postavenou freeway (ani nevím kam vede) se vracíme zpátky na jih.

Tady si trošku pomůžeme GPS, ať nemusíme odměřovat přesně těch 5 mil (statutárních, v námořních je to cca 4,4) od středu letiště, kde už končí začíná řízený prostor (bez ohledu na směr dráhy/drah – je to prostě kružnice).

Sotva mineme osu drah, tak už je před námi začíná rýsovat další Déčko – tentokrát vpravo. Toto už ale bereme těsně po hraně podle GPS – pod námi je město s omezeným výběrem ploch, nad námi začíná ve 3000 ft řízený prostor, tak jdeme 2900 ft. Ladím si VOR a pátrám po palubní desce, kde že je to DME, že jsem si ho zatím nevšiml. A nenacházím, stejně jako druhý výškoměr – eroplán je ale na IFR schválený. Tak si pomocí NRST ťuknu ten VOR do GPS, dám DCT a jako DME používám GPS. Pro tentokrát snad bude přesnost přesnost GPS výjimečně stačit. Dívám se doleva, všechny 3 dráhy zřetelně vidím (včetně Boeinga mezi námi a a letištěm) a znovu se pohledem do mapy ubezpečuji, že i když jsme nějakých 9 NM od prahu dráhy, tak našich 2900 ft je v pořádku (ELEV toho velikého letiště je 1135 ft – je to tady úplná placka a tak máme příjemných 500 metrů nad zemí).

Jsme asi 12 mil jižně od letiště, znovu kontroluji, že mám správnou frekvenci pro přílet z našeho směru – těch frekvencí je tam totiž 7 – dle směru a výšky. Zavolám, dostanu squawk 0304 a IDENT. Za chvilku dostávám průlet prostorem třídy B povolen východní cestou v 5000 ft a že mám nastoupat před vstupem do prostoru. Jsme sice tři na palubě, ale já jsem nejtěžší s dostatečnou rezervou a paliva máme taky akorát okolo půlky, takže to odhaduji na jednu placatější 360°. Než ji dotočím, tak pan řídící říká, že stačí 4500 pro začátek. V klidu dotočím a na hraně prostoru už mám i těch 5000 ft. Za chvilku dostáváme klesat a udržovat 4500. Tak nevím, jestli jsem to před tím špatně slyšel já nebo on změnit názor – každopádně jeho hlas zněl velmi klidně. Dostáváme informaci o provozu – na 2 hodinách proti nám, ale nevidíme. Já letím, cestující fotí provoz – jenom na vyčkávacím dráhy 7L vidíme pět eroplánu, které v přibližně minutových intervalech startují (tu minutu jsem potom tahal z EXIFu u fotek, za letu jsem to nestopoval).

Jsem 2 míle za letištěm, řízený prostor už tady není od země, ale až od 5000 ft a tak máme nastavit 1200 a klesání dle potřeby. Moc ale nespěcháme, pod námi je město.

Ladím si ATIS cílového letiště a protože letíme od jihu, tak máme zavolat na frekvenci 118.4 a dostaneme dráhu 07R– to mám vyhovuje, budeme mít kratší pojíždění. Tak se ozvu (pochopitelně přímo, bez navazování spojení přímo na řídícího vysypu /jestli se to tedy u mojí angličtiny dá takto říct/ že jsme 8 mil jižně, máme Whisky a na přistání. Odkud jsme odstartovali a že jsme „VFR bez letového plánu“ ho vůbec nezajímá, rozhodující je, co chceme dělat teď. Když se zařazujeme do okruhu, tak dostáváme přistání povoleno, pořadí 3, máme sledovat Cessnu momentálně před třetí zatáčkou.

Víc se o nás řídící nestará, fotíme několikapatrovou křižovatku silnic 101 a 17 a nic neříkám až na zem. Po přistání vyjíždím tak akorát naproti naší stojánky a okamžitě dostáváme přechod na Ground. Často mám problém si všimnou na C kolik to stojím (cedule s číslem pojížděčky už je totiž beznadějně za mnou, abych nestál ocasem v dráze), ale tentokrát jsem to uhodl. Pojíždění dostáváme C a apron dle předpokladu, nic dalšího nebo nedejbože abych ohlásit, že jsem mimo TWY C se taky neprovozuje. Ozvat se, že jsem na stojánce a vypínám jsem tady zkusil jednou a nesetkalo se to věru s pochopením, stejně jako když jsem si jednou na okruhu dovolil oznámit polohu po větru. Tehdy jsem dostal drobné školení, že polohy se nemají hlásit. A skutečně, po zbytek nočních okruhů jsem vždy dostal přistání povoleno – často jako pořadí tří, často už někdy po druhé zatáčce – bez toho, abych si o to musel říkat. Na okruhu jsme tehdy lítali asi tři a v intervalu kratším než 5 min byl nějaký odlet nebo přílet, prostě klidné letiště. Všichni pochopitelně s odpovídačem nastaveným na 1200, kdo by se tady patlal s nějakým jiným kódem…

Let trval 59 minut letový času, trať měla 185 km. Do vzdálenosti 20 km od naší trati bylo celkem 10 dalších letišť, 7 z nich bylo řízených (včetně 1 vojenského letiště). Většina letiště byla použitelných i v noci – světla si bylo možno zapnout zaklíčováním a přistát tak i mimo publikovanou provozní dobu – třeba o půlnoci. Na některých letištích (třeba KDVT) byla dokonce světla zapnuta trvale celou noc – i přesto, že věž končí ve 0400Z – tedy 21:00 místního času.

Milé děti, to nebyla pohádka na dobrou noc pro GA piloty, to byl průlet řízeným prostorem kategorie B letiště Phoenix Sky Harbor (KPHX) jednu neděli v září 2011. Toto letiště má tři paralelní dráhy, ročně přes něj projde téměř 40 mil cestujících a za rok zde mají přibližně 450 000 pohybů – většinou Boeingy 737 a Airbusy řady A320, z Evropy sem lítá jedna jediná linka (747 British Airways). A to malé letiště, které má řízený prostor pouze o poloměru 4.3 námořní míle ve všech směrech, tak to je Deer Valley, kde není žádná pravidelná linka, ale kromě provozu soukromých eroplánů je tam několik škol – za rok mají 368 000 pohybů – což je více než 1 000 za den….

autorem fotografií je Martin Mareš