Používání checklistů v malých letadlech – ano či ne?

Toto je jedno z témat, které rezonuje leteckou komunitou již několik let. Dříve, za Svazarmu, to bylo jednoduché. Úkony musel znát každý pilot nazpaměť. Nožní řízení, ruční řízení, přístroje, pasy, kabina, vyvážení, klapky, vypínač. Toto se každý adept létání na Blaníku naučil tak, že to umí ještě po více než 30 letech. Po roce 1989 ale přišla změna a někteří piloti, možná ti s horší pamětí, začali prohlašovat, že úkony není potřeba se učit a že bezpečnější je to provádět podle seznamu. A už tomu někteří přestali říkat důležité úkony, byly to checklisty a dokonce letecký úřad nařídil, že musí být po ruce v kabině letadla. Jak to tedy je, co je lepší?

Proč používat checklisty?

Protože na nic nezapomenu. To je argument, který se těžko vyvrací, stejně jako že používání checklistů je zadarmo, kdežto přistání bez podvozku vás přijde na stovky tisíc.

Checklisty používají ve velikém létání a tento segment létání má úplně jinou úroveň bezpečnosti než naše GA. Tady už můžeme trošku polemizovat, jestli je něco, co bezpochyby funguje u velikého létání, jednoduše aplikovatelné na naše malé, jednomotorové polétání.

Nejprve je dobré si uvědomit, že Boeingy nebo Airbusy létají 2 naprosto stejně vycvičení piloti. Jeden čte, druhý provádí. My, v Cessně nebo Eurostáru jsme na to sami. I když platí, že pokud si sami pro sebe něco řeknete nahlas, tak máte lepší šanci odchytit chybu, ale pořád to je jiná úroveň, než to, že se navzájem kontrolujete s druhou živou osobou.

Další rozdíl je v tom, že dopraváky létají za IFR v řízených prostorech. To sice nezbavuje velitele povinnosti dívat se ven a zabránit srážce, ale ta pravděpodobnost, že se při dotáčení do ILS potká s jiným letadlem je hodně malá. Toto je naprosto odlišná situace oproti „malému“ létání. Hledět dovnitř do kabiny (a čtení a provádění úkonů to bezpodmínečně vyžaduje) mezi 3. a 4. zatáčkou na malém aeroklubovém letišti není vůbec dobrý nápad.

A také nezapomeňme, že i v dopravních letadlech mají tzv. memory items. To jsou věci, které musí umět a vykonat okamžitě, bez listovaní v checklistech. Typicky je to třeba dekomprese nebo požár motoru. Pro malá letadla to platí úplně stejně – je nepředstavitelné, že v případě vysazení motoru začnete nejprve listovat v checklistech a hledat správnou stránku. Aviate, navigate, communicate – až až na dalších místech jsou věci jako listuj checklisty nebo hrej si s Ipadem. 

Proč nepoužívat checklisty v malých letadlech?

Jak už jsem zmínil, základním problémem je to, že po dobu, kdy úkony čtete a provádíte se nedíváte ven. A to je u VFR létání podstatné. Naprostou většinu času totiž musíte sledovat prostor okolo sebe. Pokud se zařazujete do okruhu, tak nelze strávit 20 vteřin tím, že čtete, provádíte a v některých případech ještě odškrtáváte jeden úkon za druhým. A možná by neškodilo připomenou, že po dobu, kdy čtete, provádíte a odškrtáváte checklisty, musíte pořád letadlo řídit….A řekněme si to otevřeně, opravdu je na stopětce nebo Cessně 172 těch úkonů tolik, že si je nezapamatujete?

Kde ale vidím dobré použítí checklistů je zahájení letu s komplexním letadlem– a zejména pokud s nimi letíte po nějaké delší přestávce. Tam vůbec není špatné použít checklist na spuštění motoru, motorovku a úkony před vzletem. Funguje to jako dobré osvěžení co všechno vlastně mám na palubě – stavitelná vrtule, trim v jednom směru, trim v druhém směru, klapka chlazení (v lepším případě jenom jedna) atd….

Foto Milan Janičina

Flow – prohlídka kabiny

Alternativou k zapamatování úkonů je vypracovat si postup, jak si prohlídnete kabinu a zkontrolujete, jestli je všechno v pořádku.  V angličtině se tomu říká „flow“. Začnete na jedné straně kabiny a postupně pohledem (a třeba i ukázáním si prstem (jestli na ovladače i sahat je někdy diskutabilní)) projdete všechno, co tam máte, a zkontrolujete, jestli je to nastaveno, jak mám být. Já obvykle začínám zajištěním /zavřením kabiny a potom pokračuji zprava na palubní desce, následně jedu panel mezi sedadly dopředu a nahoru a pokračuji na palubní desce dál doleva – až skončím u magnet. Je dobré tento flow dělat pokaždé stejně a hlavně nespěchat.

Podívám se jestli přístroje ukazují co mají – pokud mají být v zeleném tak to zkontroluji (fajnšmekři si jistě pamatují všechny provozní limity na motoru zpaměti a tak mohou jít až do tohoto detailu). Jsou naopak přístroje, kde chci aby na zemi ukazovali nulu – třeba rychloměr, variometr – tak to taky zkontroluji. Podívám se jestli jsou ovladače tam, kde mají být – třeba vztlakové klapky, vyhřívání karburátoru, vyvážení nebo ovladač vrtule.

Tento flow předpokládá jistou znalost letadla a toho, jak letadlo funguje – a to je víc, než do jisté míry bezduché odškrtnutí položky na seznamu úkonů. A vědět, jak mám nakonfigurované letadlo (a taky proč) je to, co bychom jako piloti měli znát. Nemáme s sebou na palubě druhého pilota, který přišel nabušený teorií z typovky, nemáme na jumpseatu borťáka, který na rozdíl od pilotů fakt ví, jak ten motor funguje a ne akorát to, jak se do toho lije benzín.

Taková prohlídka kabiny má ještě jednu výhodu – v klidu na zemi si připomenete, co tam máte za páčky, s čím to vlastně letíte. Zejména pokud přeskakuje mezi vícero typy – anebo mezi více variantami jednoho typu. Třeba: „aha, tady jsou klapky bez přednastavených poloh“ (starší versus novější Cessna 172). Na zemi v klidu je to vždycky jednodušší a máte čas se zamyslet. Ta půl vteřina, co vám to bude trvat na zemi se ve vzduchu může výrazně prodloužit.

Zkratky

Další variantou k úkonům jsou zkratky. Zde už to obvykle není tak univerzální a 100% nahrazující úkony, ale může se to někdy hodit. Chce to ale někdy trošku přípravy a modifikací na konkrétní letadlo – třeba doplnění palivového čerpadla nebo vyhřívání karburátoru.

Zejména ta poslední 3M používám naprosto pravidelně když lezu z letadla. Fakt doporučuji, protože ten pocit studu, když vylezete z letadla a za chvíli se začnete divit, jak to, že pořád bliká….

Před vzletem:                                LIFE – Levers (míněno ty od ovládání vrtule a motoru), TrIm, Fuel, Engine (všechno v zeleném?)

Po vzletu:                                       UPS – Undercarriage, power, switches

Před přistáním:                             GUMP(s) – Gas, Undercarriage, Mixture, Propeller, Switches /seatbelts/

Vypnutí motoru/letadla:              MMM – Mixture, Magnetos, Main.

Na závěr jedno doporučení – pokud váš provozovatel nebo váš instruktor má jiný názor a používání checklistů požaduje, tak se s ním nehádejte. Ale pokud jste ve vzduchu, tak potom provádějte úkony maximálně efektivně a co nejvíc se dívejte ven. Ale ona většina z těch, co jistě pečlivě čtou a provádí úkony v Cessně 150 na českých letištích tento článek stejně nečte, protože česky neumí….