Provoz L-200 Morava v Rakousku

První L-200 se v leteckém rejstříku našeho jižního souseda objevila již v roce 1962 – létala zde jako OE-FTU a byla sem prodána jako nová. V roce 1969 se k ní připojily další dvě L-200 z flotily Slov-Airu. Jestli se jednalo o pronájem nebo prodej už dnes není jasné.

První L-200 v Rakousku – v.č. 170712 OE-FTU – Více fotografií a stručná historie zde.

V roce 1970 se ale počet L-200 v rakouském rejstříku skokově zvýšil – proběhl totiž pronájem dalších 7 letadel L-200 Slov-Airu. Osmé letadlo už tehdy v Rakouku bylo. Následují vzpomínky pilota, který byl do ní nejvíce „namočený“ – Bohuslava Bělíka.

Můj prvotní úmysl bylo psát o letadle OK-SFJ, která byla v Rakousku imatrikulována na OE-FSI a se kterou jsem tam létal. Ale OK-SFJ byla pouze jedním z 8 L-200 a tak je nutné začít trošku zeširoka. Podkladů již mnoho neexistuje, ale snad si to dobře pamatuji.

Původcem všeho byl rakouský občan Max Sorge vlastnící GmbH Publiciti Air-Service. Cílem této aktivity bylo mít 7 letadel L-200 ze kterých budou za letu vypouštěny viditelné obláčky a budou tak vytvářet reklamní nápisy na obloze. Sídlo skupiny a celého technického zázemí mělo být v Innsbrucku. Tam již měl pronajatou vilu, která měla poskytovat komfortní ubytování pro 12 osob.

Kdy začalo jednání se pana Sorgeho se SLOV-Airem nevím, ale nakonec bylo nachystáno 8 kusů letadel L-200. V té době bylo nutno pro každý nepravidelný přeshraniční let přes „železnou oponu“ vyřizovat povolení 3 dny předem – ale panu Sorgemu se povedlo na ministerstvu zahraničí ČSSR i Rakouska vyřídit povolení a tak se mohlo se těmito letadly Slov Airu létat volně.

Elektronické zařízení řídící zobrazování se vyvíjelo v Mnichově, zástavba měla být provedena v letecké opravně firmy Grabowski v Landshutu. Celá akce byla finančně velmi náročná a Sorge potřeboval zvýšit kapitál. Proto zrušil svoje s.r.o. a utvořil novou společnost s názvem IPASCO s dalšími třemi společníky. Jeden byl z Welsu (u Lince), druhý ze Salzburgu a třetí sídlil ve Vaduzu. Použítí letadla jim slíbil pro služební i osobní potřeby, sám létal s L-200 každý druhý víkend z Vídně domů do Innsbrucku.

Pro snadnější plánování letů bylo nutno registrovat letadlo v Rakousku a vybavit pro lety IFR. Bylo tedy zakoupeno zařízení Becker podle rakouských předpisů – 2 rádia, 2 radiokompasy, 2x ILS, 2 výškoměry a také protikolizní majáček do letadla OK-SFJ. Kdy byla provedena registrace v Rakousku na OE-FSI už se neví, ale přelakována byla 24.2.1971 ve Vídni a následně byl proveden přelet do Bratislavy. Z Bratislavy potom OE-FSI letěla do Klagenfurtu pro instalaci avioniky. Celní úřad v Klagenfurtu žádal po Sorgem zaplacení cla za dovoz do Rakouska – toto nebylo nutné, pokud bylo letadlo provozováno pod československou registrací. Tou dobou ale dříve zmíněná společnost IPASCO ještě nebyla založena a tak jsem 16.6.1971 společně s panem Sorgem jel do Klagenfurtu vlakem domlouvat odložení celní platby. To se nám ale nepodařilo a 18.6.1971 bylo letadlo celně zabaveno. Clo bylo doplaceno 7.7.1971 a letadlo bylo přeletěno do Bratislavy.

Pan Sorge nechtěl vytvořit vlastí leteckou společnost a žádal po Slov-Airu, aby tento byl provozovatelem letů. V Rakousku bylo tehdy pro rakouská letadla (a OE-FSI již byla rakouská) nutné mít rakouský pilotní průkaz. Musel jsem tedy zvládnout na tamním leteckém úřadě pohovor ze znalosti leteckých předpisů. Obdržel jsem ANERKENNUNGSSHEIN – s doložkou, že mohu provádět lety bez úplaty a že má doložka instruktora je neplatná. A tím začal můj kolotoč letů.

Pan Sorge potřeboval předvést svou flotilu a tak do Landshutu doletělo těch 7 L-200 – aby se bez uskutečněné zástavby nakonec vrátila do ČR. Přelet do Landshutu proběhl přes Innsbruck – aby pan Sorge také předvedl pilotům připravené ubytování.

IPASCu se nakonec nepodařilo zajistit dostatek zakázek aby byla ekonomicky výdělečná a tak bylo IPASCO zrušeno. S OE-FSI jsem přeletěl do ČSSR a s ní jsem zde létal ještě do července 1972. Občas si služby mé a letadla vyžádal i pan Sorge.

Můj poslední let na L-200 byl 29.1.1973 a začalo mé přeškolení na L-410.

Bohuslav Bělík na fotografích z dob, kdy létal s L-200. Na poslední fotografii je při svém zatím posledním letu – jeho syn Petr s ním letěl v motorovém kluzáku Dimona.

Letoun v.č. 171225 byl dodán ČSA v roce 1963 jako OK-SFJ a později byl převeden ke Slov-Airu – jako všechny letouny aerotaxi.

První registrací v Rakousku byla OE-FBA 1.10.1970, ale již 1.11.1970 došlo ke změně na OE-FSI. Zpět na českou registraci se vrátil na začátku roku 1973 – stejně jako všech ostatních 7 letounů v držení Ing. Maxe Sorga.

Na této fotografii je L-200 OK-SFJ v Kunovicích poté, co byla opět přeznačena na československou registraci – datováno podle Z-43 OK-EOC který bylo vyrobena až po popisované akci v Rakousku.

Zatím poslední stopa OK-SFJ byla zachycena v roce 2011, kdy byla po 20 letech ve stodole zachycena při převozu na renovaci. V roce 2022 nicméně v českém leteckém rejstříku nefiguruje. Foto František Kaňka.

Soupis všech L-200 akce „Sorge“

Rakouská registrace	Číslo CofA	Výrobní číslo	Od:	Do:	Původní značka	Následující značka
OE-FSB	1672	170605	1.11. 1970	2.1.1973	OE-FBB, OK-OFA	OK-OFA
OE-FSE	1675	170606	2.1.1971	2.1.1973	OK-OFB	OK-OFB, OM-OFB
OE-FSD	1674	170611	2.1.1971	2.1.1973	OK-OFE	OK-OFE
OE-FSF	1676	170613	2.1.1971	2.1.1973	OK-OFH	OK-OFH, OM-OFH
OE-FSC	1673	170614	2.1.1971	2.1.1973	OK-OFI	OK-OFI
OE-FSG	1677	171109	2.1.1971	2.1.1973	OK-RFK	OK-RFK, OM-RFK
OE-FSH	1678	171222	2.1.1971	2.1.1973	OK-SFG	OK-SFG
OE-FSI	1671	171225	1.11.1970	2.1.1973	OE-FBA, OK-SFJ	OK-SFJ

Přehled dalších L-200 létajících v Rakousku:

v.č. 170605 OE-FBB. V rakouském rejstříku byla od října 1969 (majitel či patrně pronajímatel „Avicom“ Luftfahrt-Bedarf Handelsgesellschaft m.b.H.), aby v listopadu 1970 byla přeznačena na OE-FSB (majitel/pronajímatel Max. Sorge). Po ukončení akce „Sorge“ se z ní opět stala OK-OFA. Po Slov-Airu létala v Aerotechniku. 17.2.1993 byla zničena při havárii u Zvolena.

v.č. 171120 OE-FBC: Původně OK-RFW u ČSA/Slov-Airu. V rakouském rejstříku se objevila v prosinci 1969 jako OE-FBC, majitelem (pronajímatelem?) byl Dipl. Ing. Günther Fleischmann až do března 1974. Poté se majitelem/pronajímatelem stala Fliegergruppe Rot-Weiß-Rot, p.A. Bundesministerium für Landesverteidigung. Letoun nakonec skončil v UK, kde sloužil jako zásobárna náhradních dílů pro G-ASFD a G-BNBZ. Jestli se v tom roce 1974 vrátil ke Slov-Airu nebo byl tou dobou již odprodán do Rakouska není známo.