Značky letadel
To, jak mají být označena letadla, nařizuje předpis L-7. Dozvíte se tam, jak mají být písmena vysoká a třeba že nesmí být rušena žádnými reklamními nápisy nebo znaky. A pochopitelně taky, kde má být značka umístěna. Dnes již neplatí, že kluzáky musí mít značku na horní straně křídla jako dřív, dnes už značka musí být pouze na spodní straně křídla a na trupu. A pokud chcete mít na letadle vlajku (což ale nemusíte) tak jsou stanovena pravidla, jak by tato vlajka měla vypadat.
Tolik shrnutí pravidel - která nejsou dnes nijak složitá. Možná jste si ale všimli, že řada letadel má podobné, na sebe navazující značky. Je to proto, že v minulosti pravidla tak benevolentní nebyla, rejstříková značka byla přidělována podle pravidel - a to docela striktně. Více dále v článku.
Někdo říká imatrikulační značka nebo imatrikulačka. Asi to v nějakém období bylo i správně, dnešní předpis hovoří o poznávací značce a tak u této terminologie zůstanu.
OK-
První část značky (značka státní příslušnosti se tomu říká oficiálně) označuje stát - OK je Česká republika. V záloze máme ještě OL, ale to se, co vím nikdy nepoužívalo a asi hned tak používat nebude.
Československo mělo původně přiděleno také OM - a to po rozdělení Československa připadlo Slovensku.
Dvě písmena jako označení státu a tři písmena za pomlčkou má řada států, ale ne úplně všechny. Například německá letadla mají před pomlčkou pouze jedno písmeno - a po tomto D (jako Deutschland) následují čtyři písmena. První písmeno za pomlčkou se přiděluje podle maximální vzletové hmotnosti nebo typu letadla. Všechny ultralighty mají tedy M, dvoumotorová letadla do 2 t G a nejběžnější jednomotorová letadla do 5,7 t mají E (nebo F, ale to jsem snad ještě neviděl). Asi nejvolnější to mají v USA, tam značka začíná N a bez pomlčky následuje až pět znaků. Můžete tedy potkat N4M stejně jako N787WW nebo N44567.



Proč máme OK? Historka praví, že československá delegace dorazila na jednání na poslední chvíli a požadované CS již bylo zabrané Portugalskem. Najednou nikdo nevěděl, co tak honem na rychlo vybrat a tak se vedoucí delegace Otakar Koudelka rozhodl vybudovat si pomník. Nebo to navrhl nějaký člen delegace na jeho počest. Jinde se zase píše, že ten vedoucí byl Otakar Kašpar, příbuzný průkopníka českého letectví Jana Kašpara a ten stát co to zabral bylo Španělsko na počest krále. Co jsem k tomu každopádně dohledal bylo to, že v roce 1912 bylo na International Radiotelegraph Convention v Londýně Rakousko-Uhersku přidělen rozsah OA až OM. No a potom, za pár let, bylo OK až OM přiděleno nově vzniklému Československu. Ale proč pravdou kazit pěknou historku, že? Jen pro doplnění - do roku 1929 se používalo L-B.
Rejstříková značka - část za pomlčkou
První písmeno bylo rok výroby - a protože písmen je omezený počet, tak se pochopitelně musela používat znovu a znovu. OK-LHA tedy nemá stejný rok výroby jako OK-LNF, stejně jako OK-ADO byla vyrobena dlouho před OK-ADU.




V následující tabulce je přehled roků výroby a písmen. Tabulka ale není úplná, protože zatím nevím, od kdy toto pravidlo platilo a také kdy přesně skončilo. Předpis L-7 z roku 1994 o tomto pravidle už nehovoří.
Například OK-LRA byla vyrobena v roce 1989, létala v SSSR jako CCCP-67605 a když byla v roce 1997 zapisována do českého rejstříku, tak její značka nezačínala U, jak by měla podle roku výroby, ale dostala značku OK-LRA - kterou si zcela evidentně vyžádala firma LR Cosmetics, které patřila.
| rok | písmeno |
|---|---|
| 1954 | I |
| 1955 | J |
| 1956 | K |
| 1957 | L |
| 1958 | M |
| 1959 | N |
| 1960 | O |
| 1961 | P |
| 1962 | R |
| 1963 | S |
| 1964 | T |
| 1965 | U |
| 1966 | V |
| 1967 | W |
| 1968 | X |
| 1969 | Y |
| 1970 | Z |
| 1971 | A |
| 1972 | C |
| 1973 | D |
| rok | písmeno |
|---|---|
| 1974 | E |
| 1975 | F |
| 1976 | G |
| 1977 | H |
| 1978 | I |
| 1979 | J |
| 1980 | K |
| 1981 | L |
| 1982 | M |
| 1983 | N |
| 1984 | O |
| 1985 | P |
| 1986 | R |
| 1987 | S |
| 1988 | T |
| 1989 | U |
| 1990 | V |
| 1991 | W |
| 1992 | X |
| 1993 | Y |
| 1994 | Z |
Jestli máte dojem, že tam některá písmena chybí, tak máte pravdu, B bylo rezervováno pro letadla ministerstva vnitra (policejni letka) a Q by se mohlo plést s Q kódy.
Druhé písmeno
Druhé písmeno představovalo kategorii letadla - a přesné znění tabulky pořád hledám, zatím jsem ho nikde nenašel a z hlavy to nedám. Jen vím, že dopravní letadla byla ze začátku abecedy a prototypy či jiná zkušební letadla byla naopak na konci abecedy.
V praxi byla ale často určitá písmena přidělována určitým typům nebo řadám. Přímo ze značky (většinou v kombinaci s prvním číslem) se tak dal se slušnou jistotou zjistit typ letadla. Nelze ale paušálně říct, že prostřední písmeno určovalo typ, jak vidíte níže, E byly jak Jaky 40 a Airbusy, stejně tak N jsou Z-226 i Z-142.
- OK-IF* - Z-126
- OK-IM* - L-40
- OK-MT* - L-60
- OK-WD* - L-410
Všechny Boeing 737 (až na krátkou výjimku v roce 2016 a ta ještě byla pod slovenskou značkou, díky za upozornění) měly druhé písmeno G, Airbusy A319/320/321 zase E - opět s jednou výjimkou. ATRy měly F a když půjdeme více do historie, tak zjistíme, že třeba všechny Il-62 měly jako druhé písmeno B a Jaky-40 E.
Jak šly značky po sobě můžete vidět ve fotogaleriích jednotlivých typů
Třetí písmeno
Třetí písmeno pak bylo přidělováno podle abecedy. No a teď již víte, proč je (nebo minimálně bylo) v ČR tolik letadel, jejichž značka končí písmenem A. Protože se vždy od A začínalo.
Když si na konci 80. let pořizoval Agrokombinát Slušovice L-410, tak to údajně stálo jejich nového šéfpilota Františka Srnce hodně běhání a vyřizování po úřadech, aby mohli mít na konci značky S jako Slušovice. Protože bez toho by to asi bylo OK-UDB, protože OK-UDA již bylo předchozí letadlo na výrobní lince. Ale OK-UDB se nakonec stalo jiné letadlo a jenom na krátkou dobu.
Mimochodem, vidíte to D uprostřed? To se na L-410 objevovalo řadu let (viz třeba OK-DDV nebo SDA, později WDR atd...).
Pravidla byla docela striktní také v používání kategorií. Například OK-NZG (tovární L-410) musela být při převodu ze zvláštní kategorie do kategorie normální přeznačena na OK-NDG. (o dalších změnách před a po nemluvím, to je u tohoto letadla na celý článek - zde)
Výše popsaných kombinací ale neomezený počet nebyl a tak zcela zákonitě se musely jisté kombinace krýt. Dobrým příkladem jsou Z-226 a Z-142. První vyrobené Z-226 měly značky začínající OK-KM a až se vyčerpala celá abeceda, tak se pokračovalo OK-KN (viz článek o Z-226→ - ve kterém si všimněte, kolik letadel se vyrobilo mezi zářím a prosincem 1956).
V roce 1980 začínala sériová výroba Z-142→ a podle pravidel měla být první značka K. Druhým písmenem bylo zvoleno N dle kategorie a tím nastala kolize se Z-226. Trenéry→ byly ale tou dobou přece již beznadějně zastaralé a z úvodní série jich už moc nelétalo - a se asi předpokládalo se, stejně do pár let zmizí nadobro a kombinace OK-KN budou jen Z-142→. Na následujících fotkách máte tři po sobě jdoucí písmena abecedy, G, H, I. Fotku OK-KNJ, která by řadu doplnila, zatím nemám
Přeznačení po návratu do Svazarmu
V 60. letech bylo několik Trenérů převedeno od Svazarmu k vojenským aeroklubům. Dostaly tak čtyřmístná vojenská čísla založená na výrobním čísle a poletovala spolu s Z-326, které si armáda převzala přímo z výroby. Na fotce mát Z-226, která předtím i potom byla OK-MHF. Třistapětka vedoucí skupinu dostala později OK-OTP a následně OM-OTP.
Po návratu ke Svazarmu ale některé (ale pouze některé) z těchto Z-226 dostaly jiné značky. Tak se třeba z OK-LLI stala OK-LMB. Ale toto přeznačení se netýkalo všech letadel, některá dostala znovu stejnou značku.


Slovensko
Další věcí, která vám možná vrtá hlavou je, proč na Slovensku častěji potkáte letadla, které mají na konci značky poslední písmena abecedy zatímco v ČR jsou to spíše první písmena abecedy.
Důvod pro to je prostý. V rámci posilování kompetencí slovenské části Československa někdy na přelomu 60. a 70. let byl letecký rejstřík rozdělen na český a slovenský. Označení státu zůstalo OK, ale aby se nemuselo koordinovat použití jednotlivých písmen, tak v Praze přidělovali písmena A až M, v Bratislavě potom N až Z.
Pěkně je to vidět na Z-326, jejichž značky začínají na písmena OT. Ty totiž přišly od armády do civilu až někdy v té době. Část z nich dostala „české“ značky, část „slovenské“. Ale nebylo jich dost, aby zaplnily všechna písmena abecedy. OK-OTA až OK-OTE létaly v Čechách, OK-OTN, OTO a OTP na Slovensku. A že vám tam chybí OK-OTF kterou jste viděli na letišti? To je původně francouzské letadlo, zapsané do českého rejstříku až v roce 2008.
Rozdíl mezi Českem a Slovenskem je také dobře vidět opět na Z-226 a Z-142. Zatímco v roce 1956 je řada písmen a výrobních čísel víceméně souvislá, tak u Z-142 se začíná OK-KNO do Žilinské školy s výrobním číslem 201 a první „česká” Z-142 OK-KNC (v.č. 206) přišla na řadu až později. Proč KNC a ne KNA? Protože OK-KNA a KNB byly Z-226, které byly stále v provozu.
Rozdělení Československa
Po rozdělení Československa na konci roku 1992 došlo na slovenské straně k jednoduché výměně OK za OM. Po jistou dobu tak bylo dokonce zajištěno, že neexistovala mezi Českou a Slovenskou republikou letadla, která by měla stejná tři písmena za pomlčkou.
Patrně jedinou výjimkou, kdy se měnila písmena za pomlčkou byla OK-RDA. Ta totiž byla velmi krátkou dobu OM-RDA, ale nevydrželo to dlouho, velmi rychle byla přeznačena na něco slušnějšího.


Tovární značky
Samostatnou kapitolou byly značky, které používaly továrny pro zálety a zkušební létání. Opět, pravidla se v průběhu let měnila, v padesátých a šedesátých letech se používaly dvě číslice, někdy od sedmdesátých let potom číslice tři. Každá továrna jich měla přiděleno několik a ty mezi letadly rotovala. Jaké ty rozsahy přesně byly jsem zatím nedohledal, ale bylo to takto nějak:
| VZLÚ | 010–030 |
|
| Orličan | 042 |
|
| Aerotechnik | 066–068 |
|
| Moravan | 070–078 |
|
| Let | 120–178 |
|
| Aero | 180–200 |
|
Některé z prototypů měly značky ale přiděleny na další dobu (třeba L-410 OK-120 nebo 178), někdy byla značka jen dočasná (viz foto) a v některých případech se na letadle nevyskytovala vůbec - takto třeba byla zalétávána řada L-410 pro Aeroflot. Letadlo již mělo namalovanou (ano, malovalo se štětcem, nestříkalo se) sovětskou značku, ale na letovém rozkaze pro zálet byla přidělena tovární značka - třeba OK-154).
Někdy byla značka dokonce nalepená z pásků, jako na OK-150 na fotce níže.


Později byly tyto zkušební značky zrušeny a platilo striktní nařízení ÚCL, že zkušební značka musí být poslední 4 číslice z výrobního čísla. To vedlo k paradoxním situacím, kdy se na jednom letišti mohla potkat dvě letadla se stejnou značkou. Měl jsem za to, že toto nařízení nemělo dlouhého trvání, ale na internetu jsem dohledal fotku Z-242 OK-0854 z doby, kdy tuto značku nosila také ASW-15.
OK-2714 měla tedy určitou dobu L-410 - přestože v Letňanech létal tou dobou L-13A stejné značky (zapsaný do rejstříku v roce 1982)
Foto Jaroslav Matoulek, zveřejněno na planes.cz.
Ultralehká letadla - SLZ
Značky ultralehkých letadel také mají svůj formát a systém. První písmeno je opět rok - zde ale není vynecháno písmeno B. Druhé písmeno určuje druh letadla - nejčastěji na našich letištích potkáváme U, tedy ultralehká letadla. Letadla kategorie ELSA (tedy s max. vzletovou hmotností 600 kg) tam potom mají A. Ostatní druhy najdete v přiložené tabulce, která je z Hlavy 9 předpisu LA 2.
Třetí písmeno (tedy poslední před číslicemi) označuje, který inspektor - technik toto letadlo schválil do provozu. Je tedy časté, že část letadel na jednom letišti má stejné toto písmeno.


A co větroně, tedy vlastně kluzáky?
Tam byl systém také. Na prvním místě byla poslední číslice z roku výroby, na druhém potom kategorie - ale podobně jako u motorových letadel byla daná číslice často přidělována danému typu. Poslední dvě číslice bylo pořadí.
Větroňů bylo ale docela dost a tak třeba v roce 1959, ve druhém roce sériové výroby Blaníků měl první toho roku vyrobený OK-9821 - protože nižší čísla již patrně měl nějaké starší větroně. Ale úplně první sériový Blaník o rok dřív měl pěkně OK-8801. Číslice „8“ u Blaníku byla docela častá, stejně jako „7“ nebo „9". Například Blaníky z roku 1968 byly OK-88xx, ale v roce 1969 se začínalo od OK-9700. V roce 1970 se šlo netradičně na „3“ pro pár kusu, ale v roce 1971 už to byly zase pěkně 7 nebo 8 a od roku 1972 už zůstala 7 do konce výroby. Tedy, toho ukončení výroby na začátku 80. let, zlatá série v 90. letech dostala „8“, ale L-13AC zase zpátky „7“. Aby se to nepletlo, tak L-23 měly „2“

Ostatní větroně:
- VSO-10 zpočátku „5“, později „6“
- L-13SW - zpočátku „6“, později „1“
- VT-16 a VT-116 - „4“ nebo „5"

A používají se vůbec tyto značky za letu při radiokomunikaci?
Radiokomunikační předpis umožňuje používat i označení provozovatele a číslo letu, ale to se v praxi u „malých“ letadel nepoužívá. Jeden provozovatel se to před lety pokoušel zavést, ale velmi záhy to vyšumělo.
Jiná situace je ve „veliké“ dopravě. Tam je to totiž naopak, tam se značka nepoužívá prakticky vůbec, používá se označení provozovatele a číslo letu. Někdy je tento callsign stejný jako jméno společnosti (Austrian, Lufthansa), ale ne vždy. Třeba British airways používají Speedbird nebo Smartwings je Skytravel. Číslo potom odpovídá číslu linky.
Zde ale už může nastat zádrhel, vzhledem k hustotě provozu se může stát, že se na jedné frekvenci sejdou dvě stejná čísla. Potom je volací znak změněn na kombinaci číslic a písmen. A proč se nepoužívají značky jako u malých letadel? Protože by to znamenalo časté změny letových plánů a také Skytravel 125 je kratší než Oscar Kilo Sierra Whiskey Tango.

Systém, kdy ze značky šlo vyčíst rok výroby, kategorii a často i typ letadla, je dnes už minulostí. Pro majitele a provozovatele letadel jistě dobrá věc, pro nás nadšence ne úplně.
Naštěstí ale pořád létá dost letadel se „starýma“ značkama, a tak můžeme machrovat, že když se na rádiu ozve OK-PLV, tak se můžeme těšit na L-200. A pokud máte tabulku kategorií pro druhé písmeno (stará verze L-7 patrně) nebo fotku OK-KNJ, napište mi.
Učebnice pilota jinak – bez stovek rovnic a grafů, jen to podstatné pro začátek a ke zkouškám. Pro ty, které děsí kilogramové učebnice.
E-book i tištěná kniha.

















