Z-226B Bohatýr

V roce 1954 vznikl typ Z-226 instalací motoru Walter Minor 6-III se speciálně navrženou pevnou dřevěnou vlečnou vrtulí do draku Z-126. Z-226B byla maximálně odlehčená vlečná varianta sice s dvěma sedadly, ale jen s jedním (zadním) pilotním místem. Přední sedadlo zůstalo zachováno, palubní deska ale byla nahrazena odkladací schránkou, řízení bylo odstraněno. Elektrická instalace byla odstraněna úplně – klapky byly otevírány mechanicky – pákou. Vlečné zařízení bylo shodné jako na Z-126, stejně tak palivová instalace. Olejová nádrž nového tvaru byla ale umístěna v kořenu levého křídla včetně chladicí štěrbiny v potahu křídla. Vlečné Z-226B měly většinou montovány přídavnou trupovou palivovou nádrž válcového tvaru za pilotem.

Tato modifikace byla údajně připravena na základě požadavku Aeroklubu na speciální vlečný letoun – a na spoustě míst se píše, že v Moravanu byli potom překvapeni, že nový model i dobře akrobatí. Já si myslím, že to byla již delší dobu připravovaná varianta a právě požadavek na vlečný speciál byl tím správným katalyzátorem, který spustil práce – pokud už dávno neběželi. Kdyby se chystala pouze vlečná verze, tak asi nevznikal ve stejném roce prototyp i cvičné verze s dvojím řízením.

Ať už to bylo jakkoliv, sériová výroba Z-226 nezačala vlečnou, ale čtyřmi kusy akrobatického speciálu Z-226A (viz níže) a až potom následoval blok Z-226B. Dále už se vyráběla cvičná verze Z-226T – s jedním dalším blokem Z-226B (letadla se značkami OK-MP*, MQ*).

Celkem bylo vyrobeno  77 seriových letounů verze Z-226B, které byly dodány do Československa a Německé demokratické republiky (NDR).

Z-226T Trenér 6 (označení v československém vojens kém letectvu C-205)

Impozantní nástup čs. leteckých akrobatů v druhé polovině padesátých let byl ve znamení nového letadla označeného Z-226T (obchodní název Trenér 6 měl zdůraznit použití šestiválcového motoru).

Na základě soutěžních úspěchů by se mohlo zdát, že Z-226T byl akrobatickým letadlem, ale bylo to primárně cvičné letadlo které velmi dobře akrobatilo.

S prototypem tohoto stroje se v roce 1956 Jiří Bláha umístil na druhém místě prestižní akrobatické soutěže Lockheed Trophy v anglickém Coventry, skoro na každém dalším ročníku se zde tento typ umisťoval na čelných místech. Podobně zvítězil na prvním mistrovství světa v letecké akrobacii Ing.Ladislav Bezák, i jeho Z-226T, v tomto případě ještě dále upravený a odlehčený. Nejrůznější dodatečné úpravy jednotlivých akrobatů zahrnovaly demontáž turbulátorů na náběžné hraně křídla, demontáž předního sedadla, palubní desky a řízení, koncových oblouků, montáž zasklených průzorů do podlahy a podobně. Až do roku 1963 Z-226T úspěšně létají na různých soutěžích a šampionátech, později už jen v aeroklubech a domácích soutěžích až do konce šedesátých let. Pokračující stáří z nich udělalo stroje normální, neakrobatické kategorie, jako výcvikové pak pokračovaly spolu se Z-126 až do sedmdesátých let – kdy se výcvikovým typem v aeroklubech Svazarmu stávaly nově dodávané Z-42 a zejména pak Z-142. Část Z-226T byla v Aerotechniku přestavěna na Z-126T a později zpět na Z-226M, případně Z-226MS.

Krátce po druhém místě Jiřího Bláhy letěl s OK-JEB David Ogilvy a napsal tento článek – znovu publikován AOPAu v roce 2010. Lokální kopie zde.

Samostatnou kapitolku tvoří působení letounů Z-226T (pod vojenským označením C- 205) ve vojenských aeroklubech čs.vojenského letectva na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kam bylo několik těchto strojů na čas převedeno od Svazarmu. Oproti Z-226B byly Z-226T vybaveny kompletním dvojím řízením, většinou měly montován směrový fletner (Bohatýry měly na zemi stavitelný) a normální pevnou vrtuli, vlečné zařízení bylo obvykle montováno až později. Seriová produkce Z-226T začala v roce 1956 a do deseti zemí bylo dodáno téměř 290 kusů Z- 226T.

Na začátku 70. let byly v Moravanu pod vedením Jardy Marka vyrobeny ještě 2 kusy Z-226T, které dostaly značky OK-CTA a OK-CTB.

OK-CTB na letišti Kunovice patrně v roce 1990 – již po přestavbě na Z-226MS. Z fotky bych spekuloval, že s OK-CTB si přiletěli pro nového Blaníka OK-0208. Tou dobou byl převlek nejčastější variantou přesunu větroně mezi letišti. Foto Albert Orlita, foceno z okna šatny.

Poslední Z-226T byl z dochovaných náhradních dílů vyroben v Aerotechniku v roce 1991 jako OK-WMN, později byl přeznačen na OM-VMN. Podle archivním záznamů v rejstříku byl ale tento letoun vyrobeny v roce 1967, zapsaná do rejstříku ale  8.7.1992. Tak nevím, co je pravda.

zdroj: https://thetartanterror.blogspot.com/2008/05/neil-williams-1934-1977.html , za kniplem Neil Williams – viz níže. Je zajimavé. že tato Z-226T měla instalovanou vrtuli V-503. Toto provedení nebylo oficálně schválené, muselo se jednat o nějakou místní úpravu -a možná i schválenou.

Jedna ze dvou dvěstěpětek, které byly po generálce v Aerotechniku prodány do USA někdy po roce 1990. 

Z-226M

Od roku 1978 se v podniku Aerotechnik Kunovice přestavovaly letouny Z-226B, Z- 226T a Z-126T na verzi Z-226M s motorem Avia M-137. Pro konverzi bylo použito řady dílů z letounu Z-526F (motorové kryty, motorové lože) a z původního provedení Z-42 (pevná dřevěná vlečná vrtule a vrtulový kužel). S ohledem na tehdejší nedostatek vlečných letounů u aeroklubů byly Z-226M používány skoro výhradně už jen jako vlečné stroje. Většina přestaveb na Z-226M byla provedena v Aerotechniku, do začátku 90. let to byla necelá stovka kusů, několik málo kusů bylo přestavěno údajně i pro zahraniční zákazníky.

OK-KNB a OK-MFO v Kunovicích, foto Albert Orlita

Z-226MS

Některé z přestavených Z-226M byly od roku 1986 postupně dále modifikovány na Z-226MS – znamenalo to montáž autonomní automatické kovové stavitelné vrtule V-503A a některé drobnější úpravy (instalace olejového chladiče a závaží do zadní částu trupu). Stejně jako Z-226M jsou Z-226MS používány primárně k vlekům větroňů. Po změně intervalů GO vrtule V-503A (GO každých 6 let) byla část Z-226MS zpět přestavěna na Z-226M z finančních důvodů.

U části letounů původně vyrobených jako Z-226B bylo v průběhu různých oprav či přestaveb instalováno řízení a přístroje i do předního pilotního prostoru. Z označení Z-226M a Z-226MS tedy nelze nijak zjistit, jestli se jedná o původní Z-226B nebo Z-226T, ani jestli má letoun dvojí řízení.

POHLEDEM PILOTA: MSka je hodně odlišné letadlo od stopětky. 75 koní navíc a stavitelná vrtule dělají z ladné dámy v nejlepších letech skotačivou mladici. Vzlet je krátký, ale má dvě úskalí. Je potřeba podchytit moment od vrtule správnou nohou (při silném bočním větru to může být klidně i plná výchylka) a taky je potřeba neotálet s přechodem do stoupání – maximální rychlost na klapky je pouze 130. Na přistání je zásadně jednodušší než Z-126. Stačí trošku podrovnat a pokud té rychlosti nemáte opravdu moc, tak si MSka dvakrát poskočí a jede po zemi.

Milo Storoška mě vyfotil v červnu 2020. https://www.skywings.sk/

MRA

První přestavěnou dvěstěpětkou byla OK-MRA, která následné létala v Aeroklubu Kunovice. Zde zachycena už s vrtulí V-503, ale ještě s označením Z-226M na směrovce. Foto Albert Orlita

HA-TRL

Přestavby na Z-226MS se prováděly pro československé zákazníky, minimálně dva kusy byl přestavěn pro zákazníky v Maďarsku. HA-TRA a HA-TRL.

Takto dnes let létá většina Z-226 – vleká větroně. Při odhozu lana mě vyfotil Tomáš Maňásek

OK-IFJ

Tento eroplán byl původně vyrobený jako Z-126, ale dnes (2019) létá jako Z-226MS na letišti Zbraslavice . Foto Daniel Rybka

Další dvě z krásných fotek Mila Storošky

OM-LLV

Jedna z MSek, která dostala zpátky pevnou vrtuli pravděpodobně z ekonomických důvdů. Ale označení Z-226MS na směrovce zůstalo. Foto Miloslav Storoška

Druhá vyrobená sériová Z-226B už jako Z226MS. Proč má ale na směrovce označení Z-226M netuším. Foto Milan Janičina. 

Kyjovská OK-MPV, foto Milan Janičina.

Další dvěstěpětka, která byla původně vyrobena jako Z-126. Foto Milan Janičina.

KNW

Původně OK-KNW se po rozdělení Československa stala OM-KNW. To už ale zase byla dvoumístná

Z-226SL Viktorie

V roce 1987 byl v jednom kuse vyroben letoun Z-226SL Viktorie přestavěním Z-226B. K pohonu byla použita kompletní pohonná jednotka Z-5OL – motor Lycoming AEI0-540-D4B5 o výkonu 191 kW(260 k) a vrtule Hoffmann HO-V123K, včetně původních motorových krytů. V podstatě to byl pokus využít motory s odlétanou akrobatickou životností ale schopné dalšího neakrobatického provozu. Letoun byl používán k vlekům větroňů v Leteckém v sportovním centru československého aeroklubu v Moravské Třebové – zvláště k vlekům vysokovýkonných větroňů  s velkou hmotností. Dnes po další GO létá v rukou soukromého majitele.

MQI

OK-MQI po GO na letišti JIhlava. Foto Daniel Rybka

Z-226A Akrobat

Úspěchy nových prototypů Z-226 daly impuls ke stavbě čtyř kusů jednomístného akrobatického speciálu. Přední pilotní prostor byl zakryt, kabina zkrácena úpravou původního provedení, některé letouny létaly s aerodynamickými kryty kol hlavního podvozku nebo s přídavnou trupovou nádrží. Jak už bylo uvedeno, zmíněné čtyři kusy byly vyrobeny na samém začátku série Z-226, další v průběhu dalších let úpravou z letounů Z-226T u výrobce i v aeroklubu. Část přestavěných letounů byla později upravena zpět na Z-226T. Jeden kus Z-226A (OK-KMA) zůstal zachován v leteckém muzeu Kbely. Celkem létalo sedm kusů jednomístných Z-226 (OK-KMA, KMB, KMC, KMD, KNW, MHC, MF_) s různými osudy, některé z nich pak dolétávaly jako vlečné.

Z-226AS Akrobat Special

Většina Z-226A byla v polovině šedesátých let přestavěna na modifikaci Z-226AS, což byla montáž stavitelné vrtule V-500 či později V-503 a s tím související tvarová úprava předního motorového krytu. Zároveň došlo k rekonstrukci otevírání překrytu kabiny z odsouvacího na odklápěcí s pevným předním a zadním štítkem. Letouny Z-226AS používali českoslovenští reprezentanti v letecké akrobacii až do druhé poloviny 60. let, celkem v tomto provedení létalo šest kusů. Po dolétání akrobatické kariéry byly Z-226AS buď zrušeny nebo přestavěny zpět na dvoumístné Z-226 – s výjimkou OK-MHC.

V roce 2018 je v provozu jeden jediný kus – vlastní a provozuje Valašský Aeroklub Slavičín, povětšinou se vyskytuje ve Vysokém Mýtě nebo v Kunovicích. A Karel mi tuto krásku půjčil – moc si toho vážím, děkuji ještě jednou. Článek vyšel v časopise Aerohobby, zde rozšířená verze.

POHLEDEM PILOTA – na Z-226AS jsem se hrozně těšil a nebyl jsem zklamaný. Možná naopak – bylo to ještě lepší, než jsem čekal. Oproti Z-226MS není drak až o tolik lehčí, motor má o dvacet koní míň – ale pocitově je letadlo o hodně lehčí a spojuje výhody Z-126 a Z-226MS. Ladnost ovládání bere ze Z-126, výkony jsou velmi blízké Z-226. No a na přistání je potřeba si s ní pohrát jako se Z-126. Celý článek je zde.

MHC

Foceno v Luhačovicích v roce 2018

Další kapitola –  Z-326

Zpět na Z-126