Z-126 Trenér 2 (označení v československém vojenském letectvu C-105)

Od roku 1953 byly Trenéry dodávány v celokovovém provedení (nepočítáme-li plátěný potah trupu a kormidel). Půdorysný tvar křídel byl poněkud upraven, na rozdíl od Z-26 nebyla odtoková hrana lomená, rovněž kovové ocasní plochy doznaly později tvarových změn. Sólo lety se s Z-126 létaly z předního sedadla, ale stejně jako u Z-26 osnovy výcviku v aeroklubech jednu dobu dovolovaly i lety ze zadního sedadla. Elektrické startéry, montované u některých Z-26 a Z-126 byly časem nahrazovány ručními startéry s klikou, která se nasazovala zvenčí v pravé zadní části motoru. Později byly i tyto startéry demontovány a motory se vesměs spouštěly jen ručně za vrtuli. Ojediněle a bez schválení výrobcem draku se v jednom z aeroklubů zkoušelo použití stavitelné kovové vrtule z Aero 45. Ojediněle byla při generální opravě instalována přídavná trupová palivová nádrže z letounu Z-226B.

Letounů Z-126 bylo vyrobeno 166 sériových kusů a jeden prototyp, které byly dodávány do 11 zemí. Včetně Rakouské armády. Více o mašinách v Rakousku je tady.

Z-126 se zúčastnila i řady předváděcích akcí po světě. Ta v Číně v roce 1955 bohužel skončila zničením letounu OK-IFV

Jeden kus (původně OK-IFW) byl exportován do Austrálie – kde bohužel lehl popelem poté, co do něj najel Tiger Moth u benzinky – víc detailů tady. Lokální kopie zde.

POHLEDEM PILOTA – Z-126 považuji za nejlepší ze všech Trenérů a určitě nejsem sám. Drak s motorem tvoří nádherně vyvážený celek, kde nic nevybočuje na žádnou stranu, krásně to poslouchá, má to krásně sladěná kormidla. Ano, uznávám že dostat to do vzduchu a na zem není uplně triviální, ale jak se to člověk naučí, tak zjistí, že to je vlastně nádhera a není to nic složitého. Pokud to chcete zkusit – na vzlet je nutné správně potlačit a hlavně vydržet. Správný úhel rozjezdu lze kontrolovat pohledem na konce křídel. Jak mi kdysi prozradil náš náčelník Ivan Kubiček (který na Trenérech vycvičil mraky pilotů)-když to skáče dlouhýma skokama, tak je potřeba potlačit víc, když krátkýma, tak je to přetlačené. Jak na přistání – pět nic složitého, stačí to mít pouze dobře podrovnané. A opět nespěchat, je potřeba tahat do posledního okamžiku a nespokojit se s tím, že už to skoro neletí a pustit to na zem. Pokud to uděláte, tak přeskáčete celé letiště. A až když jsem začal na Z-126 přeškolovat jiné piloty, tak jsem si uvědomil, že ten vzlet navíc vyžaduje dobrý odhad momentu, kdy už je potřeba pomoc stopětce do vzduchu. 

OK-IFG je stopětka, ke které mám citový vztah a tak si zaslouží samostatný článek.

OK-IFG byla jednou ze stopětek, které létaly v olomoucké akrobatické skupině. Samostatná fotogalerie zde.

OK-IFV byla předváděna a zničena v Číně v roce 1955.

Samostatná fotogalerie zde.

JLF

foto Daniel Rybka, Prostějov, 2011. 

OK-IFV zachycený při letu nad Čínou, bohužel zde došlo i k havárii. Foto fotoarchiv Orlita

IHQ

OK-IHQ je jedna ze stopětek, která po roce 1989 byla odkoupena soukromým vlastníkem. Později přosla i GO. V červnu 2020 fotil foto Milo Storoška (https://www.skywings.sk/), posádka posádka Pískatý-Pískatý 

Z-126 v.č. 769 a 770 mají zcela evidentně (tehdy) sovětské hvězdy, ale byly dodány do NDR. Tehdy byla východoněmecká armáda totiž kamuflována ruskou armádou. Roky jsem si mylně myslel, že tyto Z-126 byly dodány do SSSR. Díky Maro za vysvětlení.

DVG

OK-DVG která je od GO v devadesátých letech opečovávána v Aeroklubu Příbram. Foto Miloslav Storoška

OK-JHE Valašského Aeroklubu Slavičín v červnu 2020, za řízením Karel Vlček. Foto Miloslav Storoška, https://www.skywings.sk/

Ačkoliv má tato stopětka olejovou nádrž v kořeni levého křídla, není to Z-126T ale původní Z-126 – dokonce jednu z prvních vyrobených. 

Z-126T Trenér

Pro nedostatek motorů Walter Minor 6-III byla ve druhé polovině sedmdesátých let v Aerotechniku Kunovice provedena zástavba motoru s motorem Walter Minor 4-III do draku Z-226T. Olejová nádrž v kořeni křídla a mechanické ovládání vztlakových klapek ze Z-226T zůstalo zachováno a takto lze Z-126T odlišit od originálních Z-126.

Většina z 22 kusů Z-126T byla později rekonstruována na Z-226M či Z-226MS. Jednotlivé kusy Z-126T ale létaly ještě v devadesátých letech.

Letoun poznávací značky OK- KMM původně létal jako Z-226B. V roce 2013 byl již jako Z-126T poškozen po vysazení motoru během vzletu (zpráva ÚZPLN zde) a následně byl přestavěn na Z-226MS. K instalaci řízení do předního pilotního prostoru došlo patrně během přestavby na Z-126T. V roce 2020 se tento letoun dočkal další přestavby. 

KMM

OK-KMM jako Z-126T. Foto Lukáš Orel.

OK-KMM opět na letišti v Hranicích na Moravě, tentokráte již jako Z-226MS. Foto Daniel Rybka

Stejně jako minulý rok i letos máme na AirGuru.cz zimní školení on-line. Není to zoom meeting kdy musíte být připojeni ve stanovenou hodinu, není to nahraný webinář nebo přednáška. Spustit a přerušit lze kdykoliv, pro piloty motorové, plachtaře i UL.

Více zde

Z-126M

Minimálně ve dvou případech byla provedena zástavba motoru M-332 do draku Z-126.

Byla použita buď pevná dřevěná vrtule nebo elektricky stavitelná V-401E. První přestavěný letoun slouží v Německu (D- ELUD), druhý (typ.označení Z-126/M332), létal krátce ve VZLÚ Praha-Letňany. Verze Z-126M ale není v současnosti (2017) součástí typového certifikátu EASA, jedná se tedy o jednotlivé kusy schválené v minulosti.

D-ELUD v Kunovicích začátkem 90. let. Již s motorem M-332 ale původním žebrováním na pravé staně. Později dostal jemnější žebrování (podobně jako Z-226MS nebo jiné Trenéry s motorem M-137) a ten ohavný vstup taky zmizel. Foto Albert Orlita

Zatím jediná dohledaná fotografie Z-126M, která se dělala v Moravské Třebové pod vedením Ing. Valného někdy začátkem 90. let. Tehdy jsme se tam na to letěli podívat a fotit s Z-43 OK-EOI.

Další kapitola historie Trenérů – Z-226

Zpět na Z-26