Výroba L-29 v Kunovicích

 

Na počátku výstavby nové letecké továrny v Kunovicích, která  probíhala v létech 1950 – 54, byl výrobní program  jasný  s ohledem na tehdejší mezinárodní situaci: MiG-15. Pak se začalo ukazovat, že ta třetí světová válka přece jenom hned tak nebude a na výrobu stíhacích letounů  u nás bude stačit sesterská továrna ve Vodochodech.  Počátkem roku 1952  tak k nouzové doplňkové neletecké výrobě  přibyla výroba dílů a přípravků cvičného dvoumístného letounu LE-10,  počítalo se s jeho kompletací v Kunovicích, ale po havárii prototypu XLE-110 byl nakonec celý program v červnu 1952 zrušen.  S vrtulovými cvičnými letouny  naší konstrukce se  ale stále počítalo, od roku 1958 bylo v plánu  zahájit v Kunovicích výrobu  L-8 (TOM-8), který se od následujícího roku měl vyrábět souběžně s L-29.

Prvním skutečně kompletně vyráběným letounem v Kunovicích se nakonec  stal cvičný dvoumístný C-11 (Jakovlev Jak-11), připravovaný do výroby od konce roku 1952.  V létech 1953 – 57  se „Jaků“ vyrobilo přes 700 kusů.

Rozpis úkolů ukazatelů perspektivního plánu určoval v Kunovicích vyrobit v roce 1959 prvních deset kusů L-29,  a v následujícím  206 kusů.  To však  nebylo reálné  ani v době sestavování tohoto plánu v roce 1956, protože ověřovací serie  ve Vodochodech se ve skutečnosti vyráběla  teprve v průběhu roku 1962.

Strojírny první pětiletky  Kunovice se však nepodílely jenom na seriové  výrobě L-29 a její přípravě.  V červnu roku 1957 byla do Kunovic zadána konstrukce a výroba zadní části trupu a ocasních ploch. Konstrukční práce probíhaly pod vedením skupináře z pražské konstrukce Václava Povondry, oddělení výpočtů,  vedené  Ing. Josefem Hlobilkem,  monitoroval  z Prahy Ing. Hlava.  Hotová zadní část trupu pro první prototyp pak byla dodána v polovině roku 1958.

Delimitace  seriové výroby pak byla nakonec poněkud jiná, zadní část trupu se stala výrobním programem Letova. V Kunovicích pak vyráběli centroplány pro celou seriovou výrobu. Po přední části trupu, vyráběné ve Vodochodech, to byla  nejnáročnější část letadla,  která zahrnovala střední část trupu s  hlavním podvozkem a přistávacími klapkami,  to vše s příslušnou hudraulickou a elektrickou instalací, palivovou  nádrží a požární stěnou se závěsy motorového lože.  Vnější části křídel L-29 dodával pro oba finalisty n.p. Moravan Otrokovice, stejně jako podvozková kola s brzdami a vystřelovací sedačky.

Na rozdíl od C-11, který byl svým způsobem zastaralý už v době svého vzniku, představovala „devětadvacítka“ naprosto novou generaci cvičného vojenského letounu. Její finální výroba  byla náročnější a vyžadovala  také řešení dalších nejrůznějších problémů.   Psal se však rok 1963 a zaměstnanci SPP Kunovice už nebyli oním nesourodým společenstvím, složeným  zčásti  také z nejrůznějších neleteckých profesí, jak byli deset let předtím  „naverbováni“   v rámci akce  50.000 lidí do výroby.  Továrna v  roce 1963 už měla za sebou  zvládnutou  výrobu C-11,  Aero 45 včetně  vývoje Aero 145,  vývoj a výrobu L-200 Morava, začátek seriové výroby větroně L-13 Blaník a v poslední fázi byla také stavba prvního prototypu zemědělského  letounu Z-37 Čmelák.

Koncem června 1961 se na Ministrstvu všeobecného strojírenství konalo jednání o zadání přípravy výroby L-29 do Kunovic a při té příležitosti bylo rozhodnuto dobudovat tovární letiště včetně betonové přistávací dráhy. Její výstavba byla zahájena na jaře roku 1963 a byla dokončena v září následujícího roku. Není bez zajímavosti, že tento projekt  původně zahrnoval také paralelní pojížděcí dráhu, hangáry a budovy pro ČSA a Svazarm a další potřebné objekty.

Zkušební piloti Ing.František Svinka a Vladimír Vlk  absolvovali  od 11.  do 18.dubna 1963  přeškolení na L-29 v Leteckém učilišti v Košicích, kde na letišti Prešov  probíhaly vojskové zkoušky  a experimentální výcvik vybrané skupiny žáků. Podle zápisníku Ing.Svinky přeškolení „obnášelo“ 6 letových hodin.

Program L-29 by samozřejmě také utajován a ještě  v dubnu 1963 bylo ve vnitropodnikové korespondenci pro program L-29 používáno krycí označení  program B 6680.

SPP Kunovice mělo tehdy k dispozici travnaté letiště  asi dva kilometry dlouhé, interně označované Kunovice II., vybudované zároveň s novým závodem  v první polovině padesátých let.  Bylo v provozu současně s původní plochou u starého závodu Avia, používanou od  druhé poloviny třicátých let až do roku 1964. Tomuto letišti se pak od roku 1953  říkalo (a do letových zápisníků psalo) Kunovice I.

Dne 29.dubna 1963  krátce po poledni tedy první L-29, zkompletovaná v kunovických Strojírnách první pětiletky,  startuje na svůj  první, dvacetičtyřminutový let.  Posádka  Ing.František Svinka a Vladimír Vlk  pak  po hodině provedla  ještě druhý let v obráceném složení, při kterém byla dosažena výška 8 tisíc metrů. 

Fotoreportáž z  prvního letu L-29 v Kunovicích byla uveřejněna v tehdejších Křídlech vlasti  15/63 na druhé straně obálky a autorem fotografií nebyl nikdo jiný, než Vladimír Janík, nadšenec, mechanik servisu a někdejší člen aeroklubu. 

Přestože  první L-29 z Kunovic byla dodána do SSSR,   na svislé ocasní ploše byly  provizorním způsobem namalovány čs.vojenské výsostné znaky (kruhová kokarda) a na zadní části trupu seriové čtyřmístné číslo  0487.  Může to znamenat, že letoun mohl být původně určen pro naše vojenské letectvo, je ale  spíše je možné, že to signalizuje zmatky kolem označování letadel při záletech v továrně.  V té době se už běžně používaly zvláštní poznávací značky, tehdy vyjadřované písmeny OK, pomlčkou a dvoumístným  číslem ( od počátku 70.let to bylo trojmístné sudé číslo).  Znovuzahájením výroby vojenských letadel asi nastaly diskuse, že by snad vojenské letadlo by nemělo mít civilní poznávací značku a to ani zvláštní.  Nejméně  do jara roku 1964  nebyly  civilní zvláštní poznávačky pro L-29 v Kunovicích používány, přitom pro ostatní typy letadel se tu používaly zcela běžně.

První  L-29 pak  několikrát přelétla nad prvomájovým průvodem v Uh.Hradišti.  Současníci se nad tím určitě budou usmívat, můžeme jen podotknout, že byla tehdy taková doba.  Tak jako tak to ale byla důstojná vizitka továrny, která deset let předtím vznikla doslova na zelené louce.

Další lety s L-29  byly provedeny 3.května,  kdy udělali dvaceti minutový let také piloti  Zástupce vojenské správy  Jozef Štefánek (někdejší náčelník  Krajského aeroklubu  Gottwaldov) a Jozef Skorka,  legendární pilot,  jehož  letecká kariéra a životní osudy by vydaly na samostatný článek.  Následující záznam o tomto letounu v letové knize je až 25. května, kdy byl zalétnut po výměně motoru.  Zde je nutno ještě  zdůraznit, že  v letových knihách  první devětadvacítka figuruje pod výrobním číslem  0487 až do 5. června a  při dalším letu 10.července se  už uvádí číslo 0417.  Z důvodů, které už asi dnes nikdo nezjistí,  se z neznámých důvodů  asi změnilo číslování a počty letounů v seriích.   Pilotní zápisník Ing.Svinky č.6 sice uvádí už od prvního vzletu výrobní číslo  0417, ale zápisník je evidentně přepisovaný z jiného, staršího zápisníku.

Další letoun 4. serie, zalétaný 14.června 1963 už nese výrobní číslo 390418  (následují  0419 a 0420) .

První kunovická L-29 se pak vydala na svůj první přelet, dva dny po záletu po uvedené výměně motoru  s ní odletěli  Vladimír Vlk  a Fr. Svinka do Vodochod, kde  posádka Šmídt Svinka provedli kontrolní let.  Jestli to mělou souvislost s výměnou motoru, či nějakou metodikou záletů, se lze už jen domnívat.  V průběhu měsíce června s 0417 už létali jen  piloti  ZVS Štefánek, Skorka a Meduna, následující přestávka  do 10.července byla zřejmě způsobena přípravou letadla  na  zkoušku, prováděnou  těmito piloty. V období  10.7. až  20.8.1963 důstojníci  (toto slovo neuvádím z důvodu utajení, ale protože úplně přesně  nevím, jaké tehdy měli hodnosti) Štefánek a Skorka nalétali s letounem 0417  přes 34 letových hodin.

Do poloviny července 1963 měly první zálet za sebou všechny čtyři letouny čtvrté serie.  Přelety hotových letadel prováděli od konce července 1963 většinou piloti LU Košice na košické letiště, odkud se pak pokračovalo do Ivanofrankovska, kde bylo vybudováno společné servisní a předávací středisko. Některé letouny tam pokračovaly neznámo proč přes Přerov (0420, 0524, 0526, 0528 a 0529).  První letoun  výrobního čísla 390417 u výrobce v Kunovicích absolvoval počátkem září roku 1963 ještě několik měřicích letů s továrními piloty a do Košic jej přeletěl až dne 9.října 1963 košický pilot Špeta.  Od prvního záletu po odlet  k zákazníkovi tento letoun nalétal  skoro čtyřiapadesát letových hodin. Stopa první kunovické „devětadvacítky“ tím končí v nekonečném prostoru tehdejšího SSSR a vzhledem ke známé životnosti těchto letadel je jen velmi nepravděpodobné, že by se dnes ještě někde objevil.  Za deset let trvání výroby L-29 v Kunovicích bylo vyprodukováno 1722 kusů těchto letadel, které byly dodány převážně do SSSR, dále do NDR, Rumunska a Bulharska. 

Text byl sepsán a publikován při příležitosti výročí zahájení výroby v Kunovicích, v roce 2021 doplněn o fotografie z výroby.

Albert Orlita, Michal Orlita