Z Verony domů
V Itálii se prostě nespěchá – pokud tedy nesedíte za volantem pochopitelně. A to nesedíme, jsme v restauraci nedaleko Gaviho oblouku. Menu nemají obrázkové pro turisty a to je dobrý základ. Antipasti, Primi, Secondi, Desert a mezery mezi chody mi dávají více než dost času naťukat předchozího večera rozmyšlenou trať do letového plánu na ibs.rlp.cz.
Je nedělní odpoledne v polovině září, a ačkoliv jsem včera nad Alpami nějaké kumulky rostoucí nahoru viděl, tak dnešní TAFy znají pouze FEW a METARy→ to potvrzují. A na radaru je nejbližší voda někde ve východní Francii. Vypadá to na pohodový let přes Bolzano, Innsbruck a Salzburk zpátky domů, trať do Skydemonu→ jsem dal podél GAFORů→, využil jsem při tom i IFRové body.
Co už ale tak jasně nevypadá jsou rakouské GAFORy – a to mu trošku nerozumím. Že by v těch oblastech mezi letišti, kde jsou vydávány METARY, bylo opravdu Marginal nebo Difficult? To mi nějak nehraje s představou, co jsem si udělal z METARů a radaru.
Dál na sever do Rakouska→ je to taky dobré. Přemýšlím tedy nad variantou B – co budu dělat v případě, že by opravdu bylo oblačnosti tolik, že by to nebylo proletitelné. Varianta IFR zde moc použitelná není – minimální IFRové hladiny jsou zde docela vysoko a navíc se mi nechce bojovat s turbulencí a námrazou v té kupovité oblačnosti – protože jiná, než kupovitá to nebude a teplota bude těsně pod nulou.
Uber na letiště mě poněkud překvapil cenou – “Prices are higher due to high demand” je dobré zdůvodnění, ale stálo to třikrát víc, než včera z letiště.
Cestou z auta nenápadně pozoruji Alpy se severně od letiště a těch mraků mi moc nepřipadá. Letět někde u nás, tak množství kumulů neřeším, ale tady v Alpách se někdy stává, že základny kumulů jsou ve stejné výšce jako vrcholky hor – popřípadě ještě níž. A to se mi nechce riskovat, letět pod pod základnami údolím 120 kilometrů jenom proto, abych zjistil, že údolí je nakonec neproletitelné.
Letiště Verona-Boscomantico je poctivě oplocené, pro vstup je třeba zavolat telefonem. Jdu k eroplánu, který od včerejšího příletu odpočívá v trávě. Předletovka, nahození – a první drobné nedorozumění. Oznamuji pojíždění na plnění – a “rádiák” po mně chce oznámit vyčkávací místo dráhy. Tak mu vysvětluji, že zatím pouze pojíždím na plnění – a potom pochopím, že ta čerpačka na jižní straně letiště je pouze pro místní, že já musím na severní stranu přes dráhu.
Chvilku po mě tam dojede také obsluha, naplníme 66 litrů, které mi budou dávat dostatečnou zásobu pro případný oblet oblačnosti.
Pojíždění na vzlet na tomto letišti je zajímavé – parkuje se na jižní straně a na vzlet musíte přejet přes dráhu na stranu severní a po paralelní pojížděčce až na vyčkávací místo. Připadá mi to trošku jako kolotoč – při příletu jsem se tomu kolotoči ale vyhnul, protože jsem na dráhu 26 přistál pěkně zkrátka abych vyjel přímo doleva.
Mám naplněno, přejedu zpátky a jdu zaplatit poplatky a parkování do buňky, ve které sedí osoba patřící k hlasu na Bosco Radio. Bosco jako zkrácenina celého Boscomantico je krásná a logická, ale zcela evidentně nejsem jediný, kdo si to pořádně nenastudoval a snaží se to neúspěšně říkat celé.
Na letišti je docela provoz, zcela evidentně si je každý vědom toho, že tento pěkný víkend může být také posledním pěkným víkendem celého roku.
Nabídnuté přerolování blíž k bráně s díky odmítám, jedno startování napůl teplého motoru bude stačit, ten kousek dojdeme – poté, co přeruším manželčino rozjímání nad knihou ve stínu stromů. Nastartovat šestiválec od Continentalu se povedlo bez problému a tentokrát už se kolotoči přes dráhu a na vyčkávací nevyhneme. Dráha má 1014 metrů, a tak případný vzlet od pojížděčky v polovině nepřipadá v úvahu.
Na vyčkávacím místě se znovu dívám na finále dráhy 26 – kopce to nejsou vysoké, ale jsou docela blízko. A na druhé straně v ose vzletu jsou stromy. To by ale neměl být problém, jsme pouze ve dvou a ani nádrže nemáme plné. A toho Prosecca v kufrech taky nějak moc nemáme.
Aktivaci letové plánu→ za nás udělal Bosco rádio – a to bylo dobře, protože na Padova Information je docela problém se dostat ke slovu. Když se to povede, tak jsem požádán o oznámení tratě letu – už jsem skoro pojal podezření, že o tom našem plánku neví, a tak jsem kladl důraz na “following flight plan”. Odpověď jsem na to žádnou nedostal a dál pokračovala kulometná střelba většinou italské komunikace.
Znovu zabodávám prst do Skydemonu se ujistit, že jsem stále v neřízeném prostoru, nastavuji na ALT SEL 200 stop pod jeho hranicí, která nás ještě pár mil bude výškově omezovat. Najednou Padova Information volá i mě a dostávám frekvenci Innsbruck Radar – pro případ, kdybych se u bodu GOGEM nedovolal. Bod GOGEM je sice IFRový, ale je pěkně na hranicích u Brennerského průsmyku a tak jsem ho použil.
Neletěli jsme ale přímo na GOGEM, prvním cílem bylo podívat se na Lago di Garda. Vypadalo krásně, ale já se stejně víc než na jezero díval na oblačnost před námi. Vypadá to ale podstatně líp než ze země při příjezdu. Mraky jsou izolované a také to nevypadá na nějaký překotný vertikální vývoj. Není tedy důvod nepokračovat cestovním stoupáním směrem na Bolzano. Přímo GOGEM by bylo hodně daleko od údolí, a to se mi nechce riskovat ani s padákem, který Cirrus→ má.
Na letišti Trento (LIDT) probíhá nějaký letecký den, ale kocháním se nad jezerem mi to stejně vychází mimo jejich vynotamovaný prostor. Další prostor je okolo letiště Bolzano (LIPB), kde mají ATZ a RMZ. Vše ale pouze do 6500 stop, a to už je pod námi – znovu si to ale ověřuji, protože výška nad zemí by tomu moc neodpovídala. Oblačnost už není praktický žádná, a tak Bolzano nechám vpravo a pokračuji víceméně na Brennerský průsmyk. Přesný kurz ladím podle terénu pod námi a vrcholků hor před námi. Na Padova Information je tou dobou už docela klid – a tak jsem docela překvapený, že dostanu odpověď, když se čistě pro formu odhlašuji. Jsem myslel, že už jsem mimo dosah jejich rádií.
Přecházím na Innsbruck Radar a po úvodní komunikaci jsem přeladěn na Innsbruck Tower. To mě docela překvapí, mám v ten moment lehce přes 10 000 ft – tuto výšku jsem zvolil s ohledem na oblačnost a terén pod námi. Tak vysoko jsem řízení věžkou skutečně nečekal. Netrvalo to ale dlouho a jsem zpátky na Radaru – pan řídící se mi omlouvá, že si myslel, že mám 7 000 ft. Ale další spolupráce s ním je bezproblémová, nechává nás pokračovat přes osu dráhy na severní stranu údolí – má tam totiž odlety a přílety. V Innsbrucku se v tom údolí severovýchodně letiště totiž odehrávají jak odlety, tak přílety bez ohledu na dráhu v používání.
Přelet na severní stranu údolí byl docela zajímavý – v naší výšce míříme přímo na skály. Když jsem bezpečně za osou tak točím doprava a jsme spokojení oba – jak řídící, tak já. Vlevo krásné skály osvětlené pomalu blížící se zlatou hodinkou, vpravo údolí se spoustou polí – a také letiště na dokluz.
Za Innsbruckem mám další bod Linec, ale je to stejně prakticky rovně do Brna. Kousek to vede přes Německo, ale nehodlám to řešit a montovat se řídícím do práce. Co já vím, jak to mají v tomto prostoru, který sice je formálně Německo, ale nejblíž do Salzburku, mají vyřešeno, jistě mají nějaké koordinační dohody.
Bylo to správně řešení, za chvíli jsem přeladěn na Salzburg radar a pořád pokračuji DCT Linz. Manželka na pravé straně už se přestala kochat horama a čte si.
Další frekvence je Linz Radar – jsem totiž nad hranicí prostoru třídy E – zde to mají stejné jako u nás, dál na jih do Alp už je to jinak.
Pořád letím FL 105 – to jsem dostal od některého z Radarů a přemýšlím co bude dál. Přeladí mě na Wien Radar na tu chvilku, než budu v ČR? Nebo si mám sám říct o klesání už teď? Stejně mi ten TOD (Top of Descent) vychází ještě před hranicemi. Než jsem tuto zásadní otázku života, vesmíru a vůbec vyřešil, tak jsem dostal rozkaz klesat 9 500 ft a přejít Wien Information. Tak to mám vyřešeno, přecházím a následně dávám do stand-by Praha Information. Klesání už si tím pádem nemusím žádat, začnu jednoduše klesat, jak mi to bude vyhovovat. A stejně mi to TOD teď ukazuje na hranicích.
Na Wien Information dostanu pouze QNH a před Znojmem mám přejít na Praha Information. Nastaven mám VNAV a tak klesání nechám na autopilotovi→. 1013 už na výškoměru ani nenastavuji – protože klesám. Průlet Náměšťským prostorem mi hodná paní na Praha Information vyjednala a další frekvence je přímo Tuřany věž. Ještě že letím takto navečer, v tom denním frmolu by se mi takového luxusu nedostalo.
VNAV jsem sice použil, ale nakonec stejně přecházím na vertical speed a pomocí banánu ladím místo, kde chci doklesat – aby to nebylo daleko a současně abych to ubrzdil. Přistání povoleno dostanu ještě docela daleko od letiště a dál už je to obvyklé, “C, A, strip GA a oznamte maršála v dohledu… a zavolej mně potom telefonem”. Bylo to ale řečeno tak přátelským tónem, že mi ani nedošlo, že by to mohla být ona situace, kdy si řídící potřebuje s pilotem vysvětlit něco, co udělal špatně. Ne, nebyla, bylo to čistě soukromého charakteru…
