Z-37 Čmelák

Obejdeme mašinu a poslouchám výklad. Dvě teploty oleje, teplota vstupu do karburátoru. A po nahození nezapomenout dát startér do původní polohy a zaklopit krytku. Vzduchu je tam tak na tři nahození maximálně. No a před vypnutím nezapomenout zkontrolovat, jestli je tam tlak vzduchu. A nezapomenout po vypnutí zavřít vzduch. Ale moc nedotahovat, ať to neukroutím úplně. Poslechnu si historku z jiného přeškolování, jak po dosednutí začala mašina  utíkat do strany a noha nestačila. Je prý nutné začít okamžitě přibržďovat, nemá cenu ztrácet čas šlapáním nohy, to nepomůže. Se ještě zeptám, jak moc je to jednoduché postavit to na kouli. Že prý se nemám bát. Přemýšlím, jestli je to pořád jenom respekt nebo už se začínám děsit, že to nebyl dobrý nápad zkoušet tuto strojovnu letět.

No, dobrá, lezu nahoru. Na Čmeláka jsem už lezl několikrát, ale toto je poprvé s cílem letět. Strčím dovnitř jednu nohu, ale není to ono, tak je prohodím a vlezu dovnitř. A že prý ne, že prý jsem si měl obě nohama vlézt dovnitř, že prý je to veliké letadlo…..No, je. Tolik prostoru okolo sebe jsem snad nikdy neměl. Myslím, že v „dopravní“ verzi jsou vzadu vedle sebe 2 sedadla.

Rozhlížím se po kabině. Je tam těch hejblátek trošku víc, než v čemkoliv jiném, co jsem kdy letěl. Projdeme to a jdeme nahazovat. Přestává legrace, máme omezený počet pokusů. Hlavní vypínač, úsekové vypínače, nastříknout – protočil jsem si před tím, než na to vylezl. Odklopit krytku startéru, zasyčí to a ta lopata přede mnou se dává do pohybu. Počítám, jeden list, druhý list, zapínám magneta.  Motor začíná brblat, trošku zakvedlám plynem a už to vrčí. Ano, ruku ze startéru už jsem sundal a tak jsem ho pochopitelně zapomenul vrátit zpátky. To bych byl po přistání bez vzduchu. Chvilku čekám, jestli ten lehce neuspořádaný chod motoru je to správné, ale zcela evidentně ano.

Další překvapení jsou klapky. Páčka utopená vlevo dole má sice nějak popsané polohy, ale myslím, že kdyby to dneska takto někdo udělal na novém letadle, tak ho s tím EASA (oprávněně) vyhodí. Páka má tři polohy. Otvírání funguje dle očekávání, mezi polohou 2 a 3 se klapky schovají za křídlo a nejsou z kabiny vůbec vidět. Ale při přesunutí ovladače z polohy 3 do polohy 2 se nic neděje, klapky se nepřivřou, pro zavření je nutné dát ovladač do polohy 1, prostě klapky z velikých nejde přivřít, jsou pouze zavřít.  Každopádně na normální přistání jsem dostal nařízenou polohu 2 (což je 15°). Přistání na velikých klapkách je pochopitelně možné, ale hned po dotyku je potřeba tyto klapky zavřít – údajně se to na velikých klapkách rádo opře vrtulí o zem.

Teploty se začínají hýbat a tak zvolna jedu na místo vzletu. Klíčování od rádia není na kniplu ale na plynu. Zaklíčuji a v momentě, kdy řeknu „Luhačovice radio“ tak mi začnou oči běhat po kabině, jakou to má vlastně značku. Když jsem začínal lítat větroně jako zdaleka neplnoletý mladík, tak jsem nechápal, proč je na palubní desce štítek se značkou. Přece vím, do čeho lezu, nejsu blbý, ne? Štítek se značkou jsem našel a správně odříkal. Zvolna a hlavně opatrně přidávám plyn. Motor reaguje s drobným zpožděním, jakoby čekal, jestli si to nerozmyslím. Za chvilku ale začne zvuk dohánět plynovou páku a dávám se do pohybu. O Čmeláku a jeho gyroskopickém momentu od vrtule V-520 o průměru 2.7 metru jsem hodně slyšel a tak s plynem pohybuju velmi pomalu. Na nohy to docela reaguje, ale stejně jedu pomalu, zkouším si trošku kličkovat a brzdit.

Jsem na vyčkávacím pořadí 2 a čekám se zavřenými žaluziemi na teploty. Teploty už jsou ok, otvírám žaluzie, najíždím na dráhu a jdu si udělat přerušený vzlet jako první krok. Jsem více než 500 kg pod maximální vzletovou hmotnost a tak předpokládám docela svižnou akceleraci. Proběhlo to dle očekávání – jen co jsem dal plný plyn, tak už ho stahoval aby to neletělo a zpomaloval. Nic divného nebo nezvladatelného jsem tam neviděl a tak jedu zpátky na místo vzletu.

Tak jo, teď naostro. Dávám postupně plný plyn, chci potlačit pro zvednutí ostruhy – síla na kniplu je ale docela šílená, potlačit nejde. Dokonce mi bleskla hlavou varianta zablokované výškovky – I když jsem si byl jistý, že jsem volnost řízení dělal pečlivě. Až později jsem si uvědomil, že to vlastně v letové příručce psali ale neudržel jsem to v paměti – „Při rozjezdu ponechat výškové kormidlo bez sil, t.j. ani „netlačit“ ani „netáhnout“. Nějaké teoretické fáze jako jízda po třech kolech, nadzvednutí ostruhy, jízda po hlavních kolech a odlepení tady prostě chyběly.