Konec letiště Holešov

Hurá, zrušili jsme další letiště…..

Původní text Albert Orlita, únor 2009:

V době, kdy čtete tyto řádky, už bude pravděpodobně holešovské letiště minulostí. Na tomto letišti jsem jako voják provedl svůj první seskok (s padákem PD-47, jestli si někdo ještě pamatuje, jak vypadal), přistával jsem tu pak později s větroni, motorovými letadly, s L-410→, dělal jsem tu část svého praktického výcviku řídícího letového provozu a později i část radarového výcviku. Naposledy jsem odtud odlétal v srpnu roku 2006 s capt. Ing. Staňkem s L-410UVP-E9→ na cestu na ostrov Man přes Brno a Liege. Není to letiště, kde bych prožil větší část své letecké činnosti, ale rád na něj budu vzpomínat

Nevím, komu bych „vložil do úst“ větu, kterou jsem dal do nadpisu, nicméně mám neodbytný pocit, že existují „kruhy“, které nad zprávami tohoto druhu řičí nadšením. Počátkem šedesátých let u nás byla rušena řada letišť (Valašské Meziříčí, Mělník, Kralupy a řada dalších), byla to však letiště sportovní a tak se nad tím skoro nikdo nepozastavil. Minimálně dvě z těchto letišť (Val.Meziříčí a Kralupy) byla zrušeny proto, že na takto uvolněném pozemku byla postavena velká továrna. Na místě letiště se vždycky rádo a dobře staví, jak uvidíme dále.

Po roce 1990, ač by to nikdo nečekal, se z podobných, či dalších důvodů také rušila letiště, tentokrát především vojenská – Bechyně, Žatec, Brno-Černovice a další.

To posledně jmenované posloužilo městu jako pozemky pro průmyslovou zónu. Dokonce i historický hangár s budovou a řídící věží, sloužící brněnskému aeroklubu a předtím i krajskému aeroklubu a ČSA, musel být zbořen, taková tam byla tlačenice o každý metr čtvereční. Nebo nebyla?… Nechci polemizovat, ale dovedete si představit lepší místo pro leteckou expozici Technického muzea v Brně, než tento hangár? Ale to už je dávno pozdě a s křížkem po funuse. Fotografie je z listopadu 2006.

Ale nemělo to napadnout někoho v Brně? Tak mám pocit, že jednou nás ti developeři „sežerou“ všechny. Vzpomeňte, jak dopadlo letiště Bratislava Vajnory…No, ale nechme nářků a vraťme se k letišti, o kterém tu chceme pojednávat.

Stavba letiště

Letiště Holešov bylo vybudováno v první polovině padesátých let jako dopravní letiště pro Gottwaldov (město se tehdy jmenovalo Zlín, i když paradoxně tam prý prezident toho jména nikdy nebyl). Do té doby jediné letiště v blízkosti města – Otrokovice sice existovalo už od třicátých let, nicméně konfigurace okolního terénu, zástavby a specifický tovární provoz neumožňovaly jeho další perspektivní rozvoj jako dopravní letiště. V Otrokovicích před válkou působilo Letecké dopravní oddělení firmy Baťa, po válce pak to byl Svitlet, který se vyvinul z uvedeného oddělení této, po válce už znárodněné firmy. Provoz Svitletu pak byl v roce 1950 přenesen na letiště Holešov a organizačně začleněn do ČSA Agrolet, později z toho vznikl aerotaxový oddíl se sídlem v Praze. Zmínka, že aerotaxi pak byly v roce 1969 spolu se zemědělskými letouny přetvořeny v nový podnik Slov-air Bratislava, by mohla být považována za nadbytečnou, nebýt toho, že v následujících letech Slov-air hrál v historii letiště Holešov důležitou úlohu.

V první fázi byly na 201 hektarech v Holešově vybudovány dvě travnaté dráhy a hangár, dopravní provoz byl podle dostupných údajů zahájen roce 1956, kdy tu bylo odbaveno 21.913 cestujících, koncem šedesátých let už to bylo více jak dvakrát tolik. Neuvádím to z důvodu nějakého „pětiletkového“ bilancování, je to prostě jen pro ilustraci významu letiště. Letištní řídící věž, do které se v únoru 2009 zakously bourací bagry, byla uvedena do provozu v červnu roku 1959, na letišti provozovala převážně letadla Aero 45→, později pak Iljušin 14, L-200→ a sportovní letadla, převážně větroně. Také vojenské letectvo občas nově postavené letiště využívalo. V roce 1957 působil v Holešově 28. letecký bitevní pluk z letiště Brno Černovice s „kombajny“ B-33 (Iljušin Il-10).

V polovině šedesátých let na poradě SDL (Správa dopravních letišť) kritizoval vedoucí stavebního dozoru letiště Praha Klouda – „…zdlouhavé jednání o výstavbě letiště Holešov, nebo Kunovice a nehospodárné udržování služeb ČSA na letišti Přerov…“

V té době už existovaly plány na výstavbu odbavovací budovy a hangáru ČSA v Kunovicích (zůstalo jen u plánů), na letišti v Holešově se v roce 1968 intenzivně připravoval projekt odbavovací budovy a dráhového sytému s dvěma betonovými dráhami. Nakonec ani Průvodní zpráva investiční studie výstavby letištního areálu a jejích sto osmdesát stran bohužel nepomohlo a jako provizorní odbavovací budova nakonec sloužil přístavek hangáru, rekonstruovaný v polovině šedesátých let. Nakonec tato „odbavovačka“ sloužila až do úplného konce, v samém závěru jako montážní dílna firmy Dara Air. Již tenkrát se také plánoval přesun otrokovického aeroklubu do Holešova, protože v blízkosti a na části otrokovického letiště začala vyrůstat stavba pneumatikárny, která až do konce osmdesátých let nesla název Rudý říjen. Nikdo z tohoto aeroklubu tehdy ani ve snu určitě netušil, že to není naposledy, co se stěhují…

V Holešově koncem šedesátých let kromě pravidelné vnitrostátní dopravy ČSA provozoval také ČSA Agrolet, v té době už s letouny Z-37→. V poměrně letitém dřevěném hangáru tu sídlil také Aeroklub Holešov, který létal převážně bezmotorově, občas sem ale krajský aeroklub organizoval výcvik branců a instruktorů na letounech C-11→, který například bylo obtížné dělat v Otrokovicích. Hangáry, původně stojící na Chlumu u Bystřice pod Hostýnem, byly rozebrány počátkem padesátých let a převezeny na holešovské letiště, kde sloužily až do první poloviny sedmdesátých let.

Vojenský provoz

Protože v holešovských kasárnách od roku 1961 sídlil 7. výsadkový průzkumný pluk zvláštního určení, bylo letiště využíváno též k seskokům vojenských parašutistů z upoutaných balonů a letounů An-2 a Iljušin 14. Sovětská vojska internacionální pomoci přijela 21. srpna 1968 hned ráno neúspěšně obsadit kasárna, letiště je však kupodivu nezajímalo. V září 1968 byla z letiště obnovena vnitrostátní doprava, na letišti při tom hlídkovali naši parašutisté, pro jistotu však bez nábojů…

Průzkumníci nuceně opustili holešovská kasárna v létě roku 1969, ale i potom tu občas provozovaly výcvikové lety Avia 14T (licenční Iljušiny Il-14) z 1.dopravního výsadkového leteckého pluku z Mošnova.

Stěhování Aeroklubu Otrokovice a sloučení s Aeroklubem Holešov

Počátek sedmdesátých let přinesl holešovskému letišti řadu změn. Do nově vystavěného areálu s hangárem a řídící věží se v únoru 1972 nastěhoval otrokovický aeroklub, jeho „historický“ název zanikl a došlo ke sloučení s místním. Od té doby existoval už jen Aeroklub Holešov, už ale s více jak dvojnásobným počtem členů, silným motorovým i bezmotorovým odborem i parašutisty. Tento aeroklub se stal jedním z nejsilnějších a nejaktivnějších na Moravě a ve všech odbornostech dosahoval dobrých výsledků na soutěžích. Náčelníkem aeroklubu zůstal někdejší otrokovický náčelník Jan Dubnický.

Jak to bylo s „historickým“ názvem otrokovického aeroklubu, vzpomíná Ing. Lubomír Vrba:

„Aeroklub Otrokovice se jmenoval na začátku Aeroklub Gottwaldov, mám razítka v dokumentaci. Sídlil zde i Krajský aeroklub Gottwaldov.Myslím že 1960 při reorganizaci se likvidoval kraj Gottwaldov a Otrokovice se jako obec utrhly. To ale mohlo být i dříve. Tak se aeroklub pak jmenoval Otrokovice.“

Stovky nádherných fotografií z aeroklubu Holešov naleznete na této adrese. Nedejte se odradit tím, že stránky jsou mnoho let staré, fotky jsou skvělé. Autorem většiny z nich (jestli ne všech) je Ladislav Kochta. 

Řízení letového provozu

Protože od samého počátku existence letiště Holešov tu byla provozována pravidelná letecká doprava, byla tu také služba řízení letového provozu, resp., jak zněl dobový název, Letecká dispečerská služba. I v této oblasti pokračoval vývoj od nejprve letištního řízení až k radarovému a ke zřízení pracoviště approach. Navzdory pouze travnatým drahám tu bylo instalováno přistávací navigační zařízení ILS, kterého řada provozovatelů i z jiných letišť využívala k výcviku, nebo letové kontrole palubního zařízení při letecké výrobě (LET Kunovice).

Slovair v Holešově

Od roku 1969 se Agrolet osamostatnil a pod názvem Slov Air měl sídlo v Bratislavě. V Holešově provozoval nejdříve stanici s letouny Z-37→, později pak Leteckou školu, ve které provozovali letouny Z-37, An-2 a také vrtulníky Mi-2. V roce 1972 Slov Air začal provozovat vnitrostátní leteckou přepravu s letouny L-410A→ a Holešov byla jedna z destinací. Zpočátku se létalo paralelně s Il-14 ČSA, později pak už jenom s L-410. Vzhledem k objemu přepravy však musel Slov Air nasadit dvojnásobek linek oproti větším Iljušinům. Letový řád poskytl Luboš Papežík, díky. 

Přesun provozu L-410 k ČSA

Změna je život – od začátku roku 1976 nařizuje Federální ministerstvo dopravy Slov Airu předat letadla L-410→ i s posádkami ČSA jako jedinému oprávněnému provozovateli pravidelné dopravy. Po nějakou dobu věci fungovaly normálně, pak ale nastaly další změny. Správa dopravních letišť byla zrušena a letiště Holešov převzaly ČSA, při čemž výpravna na letišti v Kunovicích→ spadala pod letiště Holešov. Navzdory tomu (nebo možná právě proto) vztahy obou těchto blízkých letišť někdy nebyly nejlepší. Tehdejší ředitel letiště Holešov silně „lobboval“ v Praze za výstavbu asfaltové vzletové a přistávací dráhy v Holešově, bohužel však bez úspěchu.

Provoz Jak-40

Po nějaké době Československým aeroliniím z mnoha důvodů přestaly letadla L-410→ vyhovovat (údajně nebyly ekonomické) a nastala snaha nahradit je letouny Jak-40. V Holešově ale ještě nějakou dobu létaly L-410, protože posádky na travnatou dráhu odmítaly provozovat, navzdory tomu, že výrobce „Jaků“ letoun deklaroval jako vhodný pro travnatá letiště. Po několika pokusech a jednom nasátí nečistot do motoru provoz Jak-40 v Holešově skončil. Ale ani v blízkých Kunovicích se z Jaků dlouho neradovali. Poslední červencový den roku 1981 odlétá pravidelná linka ČSA z Kunovic naposledy.

Omezení vnitrostátního provozu

Od roku 1983 je podstatně omezena vnitrostátní přeprava ČSA a v Holešově se hlavní částí provozu stává Letecká škola Slov Airu, která se podstatně rozšiřuje a staví tu provozní budovy. Provoz IFR (podle přístrojů) a služba řízení na letišti však zůstává a využívá je řada provozovatelů. Přesto nejčastějším obrázkem Holešova těch let zůstává několik Čmeláků na okruhu. V té době se Slov Air Bratislava stává majitelem a provozovatelem letiště Holešov.

JZD Slušovice

Na konci osmdesátých let je silně aktivní JZD Slušovice, které „pošilhávají“ po provozu letadel, nicméně přesvědčit Ministerstvo dopravy, aby jim vydalo provozní povolení byť třeba jen na Čmeláka, se jim nepodařilo. Nicméně začínají postupně jednat s LETem Kunovice, nejprve v roce 1986 měli dostat přestavěný jeden z prototypů L-410UVP→, nebo první prototyp L-410UVP-E→. Nakonec však objednali zbrusu nový letoun, než byl dohotoven, využívali pro řadu zahraničních cest letadel LETu v pronájmu. Nový L-410UVP-E13 poznávací značky OK-UDS byl předán v září roku 1989, spolu s letounem v té době přechází ke Slušovicím také dosavadní kunovický šéfpilot František Srnec. Po nějaké době s OK-UDS Slušovice po získání provozního povolení začaly létat pravidelnou přepravu mezi Holešovem a Prahou. Pro tento účel na letišti v Holešově postavili docela slušný odbavovací komplex z obytných buněk, které mimochodem Slušovice v té době také vyráběly. Byly velké plány, pronajímala se letadla, nejprve další L-410, Jak-40, dokonce se uvažovalo o Tu-154. Potřetí v historii Holešova se zdálo, že by k výstavbě zpevněné dráhy přece jenom mohlo dojít.

Nicméně v roce 1990 pomalu, ale jistě hvězda Slušovic začala pohasínat. Docházelo k majetkovým přesunům, změnám názvů (Cargo Moravia, Central Moravia Airlines, Air Moravia…). Víceméně pravidelný provoz L-410→ v Holešově končí někdy v roce 1994 a v té době se Řízení letového provozu ČR rozhodlo zrušit svoje působení na tomto letišti. Meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu však v Holešově zůstává ještě na jaře 2009.

Opravy a údržba letadel

Na holešovském letišti také působilo několik leteckých opravárenských firem. Především to od první poloviny sedmdesátých let bylo někdejší hospodářské zařízení Aeroklubu Otrokovice, které se zabývalo opravami větroňů Blaník→. Pamětníci vzpomínají:

„Dílna se udělala z učebny, do které se Blaník→ soukal vyndaným oknem. Od roku 1972 jsme byli v Holešově a naše Účelové hospodářské zařízení dostalo prostor a rozrostlo se. Bylo to podnikání v malém, jaké tehdy dělaly s povolením vrchnosti sportovní kluby zcela legálně. V době tvrdé normalizace byla snaha toto minikapitalistické podnikání zadusit. Povedlo se. Poslali na nás finanční kontrolu a ačkoliv jsme měli daně odsouhlasené daňovým úřadem, tak vytáhli nějaký daňový paragraf a uplatnili ho 10 let zpět. Vznikl tak značný doměrek s penále. Na to aeroklub neměl, tak se firma „dobrovolně“ prodala svazarmovskému Aerotechniku a zaplatil se daňový dluh. Bylo to takové čisté znárodnění.

No a v roce 1992 dal aeroklub Aerotechniku výpověď a fyzické osoby založily s.r.o. Air Tech. Prostor stejný, mančaft stejný, koupila se nějaká technika.

Do 2007 proteklo Airtechem 1011 letadel na GO a opravy.“

Letadla řady Trenér→ opravovala také firma Zlin Aviation Service Ing. Milana Jančáře, která se sem z blízkého letiště Slušovice přesunula v první polovině devadesátých let, aby pak později definitivně zakotvila v rekonstruovaném historickém hangáru na letišti v Otrokovicích.

Opravami letadel L-200→ se v Holešově na letišti zabývala původně ve Slušovicích na letišti sídlící firma Cis Air, která opravovala letadla tuzemská, i dovezená převážně z Polska. Tyto opravy pak přešly na firmu Reas Brno, což byl zprivatizovaný brněnský závod Slov Airu. Od října roku 199 tyto opravy dělala firma Dara Air, která se v roce 2007 přestěhovala z Holešova na letiště Brno – Tuřany.

Letadla L-410→ v Holešově opravovala firma Aeroservis s.r.o, která pak byla několik let v Otrokovicích v areálu Moravanu. Aeroservis se v lednu 2003 vrátil zpátky do Holešova, aby pak nakonec od května roku 2007 rovněž zakotvil v Brně Tuřanech. Historicky poslední L-410, opravovaný v Holešově firmou Aeroservis (L-410UVP-E poznávací značky HA-LAO), odletěl z Holešova 5. dubna 2007.

Letiště v soukromých rukou

V devadesátých letech už je ale holešovské letiště v soukromých rukách, na letišti stojí řada „nepojízdných“ letadel Z-37 a An-2, které se neuplatnily při privatizaci a rozpadu Slov Airu.

To už se ale schyluje k neodvratnému konci. U severomoravských Nošovic se začíná uvažovat o výstavbě průmyslové zóny pro výstavbu korejské automobilky Hyundai, jednání však váznou na nesouhlasu některých vlastníků půdy. Zlínský kraj pro tyto účely nabídl pozemky holešovského letiště, které hodlal vykoupit od dosavadního vlastníka. Nakonec se však nepodařilo Korejce přesvědčit, aby továrna stála v Holešově. Stoosmdesátdva hektarů letištní plochy odkoupil podle médií 6. prosince 2005 Zlínský kraj od firmy TTT Air za 325 milionů Kč. Snaha aeroklubu, aby z letiště zůstala pro provoz alespoň dráha 05/23, byla marná, prý proto, že investoři si nepřejí, aby vedle zóny bylo letiště, prý je to nebezpečné (kteří investoři to byli, nebylo zveřejněno). A tak se aeroklub musí stěhovat. Žádné odškodné, či odstupné plně nenahradí to, co se tu rok za rokem budovalo, jak v materiálním, tak i ve smyslu vztahu k místu, kolektivu a letectví, nejen sportovnímu, vůbec.

V polovině roku 2008 jsou už pomocné budovy u příjezdu na letiště rozemlety na tříděnou stavební suť, tyto hromady vítají přijíždějícího náhodného návštěvníka. Na počátku února 2009 se už započalo s bouráním velkého hangáru… 

Albert Orlita, 8. února 2009

Poslední provoz

V březnu 2009 proběhl v Holešově poslední slet. Letadel se slétlo mnoho, nálada byla pochmurná. Místo, kde se desítky let létalo (a kde jsem dělal své první pilotní zkoušky) se těžko opouští a těch, kteří chápali, že nově vybudovaná průmyslová zóna přinese štěstí a prosperitu statisícům obyvatel okolí bylo poskromnu – pokud se tedy někdo našel. 

Co bylo dál?

Očekávaný příliv investorů nenastal, oficiálním zdůvodnění byla ekonomická krize. Hned nato (nebo snad i dřív) se ale zjistilo, že plánovaná zóna poněkud koliduje se zdrojem pitné vody. To muselo být pro všechny veliké překvapení……Aeroklub Holešov našel dočasné působiště v Kyjově. V roce 2017 byl zahájen provoz v Luhačovicích a aerokluv se přejmenoval na Aeroklub Luhačovice

Letiště Holešov s ICAO zkratkou LKHO tak zůstalo pouze ve vzpomínkách pilotů a také neudržovaných internetových databází – a to včetně IATA zkratky GTW. 

Stav v květnu 2009:

Na této fotografii z května 2020 jsou stále vidět prahové značky dráhy – vpravo dole. A pochopitelně je také naprosto zřejmé, kolik je tady investorů.

Stav „průmyslové zóny“ v září 2023

Your content goes here. Edit or remove this text inline or in the module Content settings. You can also style every aspect of this content in the module Design settings and even apply custom CSS to this text in the module Advanced settings.

2017

Rok 2020

Rok 2022

Průmyslová zóna v Holešově se opět a velmi dynamicky rozrůstá. Přibyly dvě nové firmy – celý článek zde. Zajímavá je i informace, že z 360 hektarů je pro investory určeno pouze 190. Asi bylo potřeba změnit metodiku pro zachování správného výsledku a splnění cílů.

Rok 2023

Stav zóny v roce 2023 je výborně popsán na oficiálních stránkách„Strategická průmyslová zóna Holešov je jednou z největších rozvojových ploch na území České republiky.“ A asi ještě dlouho bude. 

Text na Wikipedii už ale vyznívá trošku jinak. Ale dálnice už se konečně staví a tak to vypadá, že ekologicky šetrní investoři už začínají dělat velikou frontu.

Zimní školení 2024

Stejně jako v minulých letech, i v roce 2024 jsme na AirGuru.cz připravili zimní (nebo někde se říká jarní) školení. Novinky ve vzdušném prostoru a předpisech, připomenutí toho, co běžně jako piloti zapomínáme a předpisem L-13 požadovaný každoroční povinný rozbor nehod. Není to nahraná přednáška, není to webinář domluvený na určitý čas, je to e-learning, který si můžete kdykoliv pustit a kdykoliv zastavit, funguje pochopitelně také na mobilních zařízeních. Na konci čeká kvíz pro ověření znalostí a nálepka do zápisníku.

Toto školení děláme již několik let a a máme také variantu pro kluby/letecké školy/jiné organizace. Cena pro jednoho pilota v tomto případě vychází zásadně míň než běžná prodejní cena 990 Kč, k zakoupení na stránkách AirGuru.cz.

Naprostá většina ohlasů je maximálně pozitivních a potvrzují, že školení nemusí být jenom nudné dopoledne na učebně. Jeden pilot se nám dokonce přiznal, že celé školení s ním absolvoval i nepilot - protože ho to prostě zajímalo. 

Chcete novinky nejen pro piloty emailem?

Chcete novinky nejen pro piloty emailem?

s emaily neobchoduji, nikomu nedám ani neprodám, maily posílám přibližně jednou za týden. Podmínky ochrany osobních údajů.

Dík, zapsáno.