Konec letiště Holešov

Hurá, zrušili jsme další letiště…..

Původní text Albert Orlita, únor 2009:

V době, kdy čtete tyto řádky, už bude pravděpodobně holešovské letiště minulostí. Na tomto letišti jsem jako voják provedl svůj první seskok (s padákem PD-47, jestli si někdo ještě pamatuje, jak vypadal), přistával jsem tu pak později s větroni, motorovými letadly, s L-410→, dělal jsem tu část svého praktického výcviku řídícího letového provozu a později i část radarového výcviku. Naposledy jsem odtud odlétal v srpnu roku 2006 s capt. Ing. Staňkem s L-410UVP-E9→ na cestu na ostrov Man přes Brno a Liege. Není to letiště, kde bych prožil větší část své letecké činnosti, ale rád na něj budu vzpomínat

Nevím, komu bych „vložil do úst“ větu, kterou jsem dal do nadpisu, nicméně mám neodbytný pocit, že existují „kruhy“, které nad zprávami tohoto druhu řičí nadšením. Počátkem šedesátých let u nás byla rušena řada letišť (Valašské Meziříčí, Mělník, Kralupy a řada dalších), byla to však letiště sportovní a tak se nad tím skoro nikdo nepozastavil. Minimálně dvě z těchto letišť (Val.Meziříčí a Kralupy) byla zrušeny proto, že na takto uvolněném pozemku byla postavena velká továrna. Na místě letiště se vždycky rádo a dobře staví, jak uvidíme dále.

V té době už existovaly plány na výstavbu odbavovací budovy a hangáru ČSA v Kunovicích (zůstalo jen u plánů), na letišti v Holešově se v roce 1968 intenzivně připravoval projekt odbavovací budovy a dráhového sytému s dvěma betonovými dráhami. Nakonec ani Průvodní zpráva investiční studie výstavby letištního areálu a jejích sto osmdesát stran bohužel nepomohlo a jako provizorní odbavovací budova nakonec sloužil přístavek hangáru, rekonstruovaný v polovině šedesátých let. Nakonec tato „odbavovačka“ sloužila až do úplného konce, v samém závěru jako montážní dílna firmy Dara Air. Již tenkrát se také plánoval přesun otrokovického aeroklubu do Holešova, protože v blízkosti a na části otrokovického letiště začala vyrůstat stavba pneumatikárny, která až do konce osmdesátých let nesla název Rudý říjen. Nikdo z tohoto aeroklubu tehdy ani ve snu určitě netušil, že to není naposledy, co se stěhují…

V Holešově koncem šedesátých let kromě pravidelné vnitrostátní dopravy ČSA provozoval také ČSA Agrolet, v té době už s letouny Z-37→. V poměrně letitém dřevěném hangáru tu sídlil také Aeroklub Holešov, který létal převážně bezmotorově, občas sem ale krajský aeroklub organizoval výcvik branců a instruktorů na letounech C-11→, který například bylo obtížné dělat v Otrokovicích. Hangáry, původně stojící na Chlumu u Bystřice pod Hostýnem, byly rozebrány počátkem padesátých let a převezeny na holešovské letiště, kde sloužily až do první poloviny sedmdesátých let.

Vojenský provoz

Protože v holešovských kasárnách od roku 1961 sídlil 7. výsadkový průzkumný pluk zvláštního určení, bylo letiště využíváno též k seskokům vojenských parašutistů z upoutaných balonů a letounů An-2 a Iljušin 14. Sovětská vojska internacionální pomoci přijela 21. srpna 1968 hned ráno neúspěšně obsadit kasárna, letiště je však kupodivu nezajímalo. V září 1968 byla z letiště obnovena vnitrostátní doprava, na letišti při tom hlídkovali naši parašutisté, pro jistotu však bez nábojů…

Průzkumníci nuceně opustili holešovská kasárna v létě roku 1969, ale i potom tu občas provozovaly výcvikové lety Avia 14T (licenční Iljušiny Il-14) z 1.dopravního výsadkového leteckého pluku z Mošnova.

Řízení letového provozu

Protože od samého počátku existence letiště Holešov tu byla provozována pravidelná letecká doprava, byla tu také služba řízení letového provozu, resp., jak zněl dobový název, Letecká dispečerská služba. I v této oblasti pokračoval vývoj od nejprve letištního řízení až k radarovému a ke zřízení pracoviště approach. Navzdory pouze travnatým drahám tu bylo instalováno přistávací navigační zařízení ILS, kterého řada provozovatelů i z jiných letišť využívala k výcviku, nebo letové kontrole palubního zařízení při letecké výrobě (LET Kunovice).

Slovair v Holešově

Od roku 1969 se Agrolet osamostatnil a pod názvem Slov Air měl sídlo v Bratislavě. V Holešově provozoval nejdříve stanici s letouny Z-37→, později pak Leteckou školu, ve které provozovali letouny Z-37, An-2 a také vrtulníky Mi-2. V roce 1972 Slov Air začal provozovat vnitrostátní leteckou přepravu s letouny L-410A→ a Holešov byla jedna z destinací. Zpočátku se létalo paralelně s Il-14 ČSA, později pak už jenom s L-410. Vzhledem k objemu přepravy však musel Slov Air nasadit dvojnásobek linek oproti větším Iljušinům. Letový řád poskytl Luboš Papežík, díky. 

Přesun provozu L-410 k ČSA

Změna je život – od začátku roku 1976 nařizuje Federální ministerstvo dopravy Slov Airu předat letadla L-410→ i s posádkami ČSA jako jedinému oprávněnému provozovateli pravidelné dopravy. Po nějakou dobu věci fungovaly normálně, pak ale nastaly další změny. Správa dopravních letišť byla zrušena a letiště Holešov převzaly ČSA, při čemž výpravna na letišti v Kunovicích→ spadala pod letiště Holešov. Navzdory tomu (nebo možná právě proto) vztahy obou těchto blízkých letišť někdy nebyly nejlepší. Tehdejší ředitel letiště Holešov silně „lobboval“ v Praze za výstavbu asfaltové vzletové a přistávací dráhy v Holešově, bohužel však bez úspěchu.

Provoz Jak-40

Po nějaké době Československým aeroliniím z mnoha důvodů přestaly letadla L-410→ vyhovovat (údajně nebyly ekonomické) a nastala snaha nahradit je letouny Jak-40. V Holešově ale ještě nějakou dobu létaly L-410, protože posádky na travnatou dráhu odmítaly provozovat, navzdory tomu, že výrobce „Jaků“ letoun deklaroval jako vhodný pro travnatá letiště. Po několika pokusech a jednom nasátí nečistot do motoru provoz Jak-40 v Holešově skončil. Ale ani v blízkých Kunovicích se z Jaků dlouho neradovali. Poslední červencový den roku 1981 odlétá pravidelná linka ČSA z Kunovic naposledy.

Omezení vnitrostátního provozu

Od roku 1983 je podstatně omezena vnitrostátní přeprava ČSA a v Holešově se hlavní částí provozu stává Letecká škola Slov Airu, která se podstatně rozšiřuje a staví tu provozní budovy. Provoz IFR (podle přístrojů) a služba řízení na letišti však zůstává a využívá je řada provozovatelů. Přesto nejčastějším obrázkem Holešova těch let zůstává několik Čmeláků na okruhu. V té době se Slov Air Bratislava stává majitelem a provozovatelem letiště Holešov.

JZD Slušovice

Na konci osmdesátých let je silně aktivní JZD Slušovice, které „pošilhávají“ po provozu letadel, nicméně přesvědčit Ministerstvo dopravy, aby jim vydalo provozní povolení byť třeba jen na Čmeláka, se jim nepodařilo. Nicméně začínají postupně jednat s LETem Kunovice, nejprve v roce 1986 měli dostat přestavěný jeden z prototypů L-410UVP→, nebo první prototyp L-410UVP-E→. Nakonec však objednali zbrusu nový letoun, než byl dohotoven, využívali pro řadu zahraničních cest letadel LETu v pronájmu. Nový L-410UVP-E13 poznávací značky OK-UDS byl předán v září roku 1989, spolu s letounem v té době přechází ke Slušovicím také dosavadní kunovický šéfpilot František Srnec. Po nějaké době s OK-UDS Slušovice po získání provozního povolení začaly létat pravidelnou přepravu mezi Holešovem a Prahou. Pro tento účel na letišti v Holešově postavili docela slušný odbavovací komplex z obytných buněk, které mimochodem Slušovice v té době také vyráběly. Byly velké plány, pronajímala se letadla, nejprve další L-410, Jak-40, dokonce se uvažovalo o Tu-154. Potřetí v historii Holešova se zdálo, že by k výstavbě zpevněné dráhy přece jenom mohlo dojít.

Nicméně v roce 1990 pomalu, ale jistě hvězda Slušovic začala pohasínat. Docházelo k majetkovým přesunům, změnám názvů (Cargo Moravia, Central Moravia Airlines, Air Moravia…). Víceméně pravidelný provoz L-410→ v Holešově končí někdy v roce 1994 a v té době se Řízení letového provozu ČR rozhodlo zrušit svoje působení na tomto letišti. Meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu však v Holešově zůstává ještě na jaře 2009.

Opravy a údržba letadel

Na holešovském letišti také působilo několik leteckých opravárenských firem. Především to od první poloviny sedmdesátých let bylo někdejší hospodářské zařízení Aeroklubu Otrokovice, které se zabývalo opravami větroňů Blaník→. Pamětníci vzpomínají:

„Dílna se udělala z učebny, do které se Blaník→ soukal vyndaným oknem. Od roku 1972 jsme byli v Holešově a naše Účelové hospodářské zařízení dostalo prostor a rozrostlo se. Bylo to podnikání v malém, jaké tehdy dělaly s povolením vrchnosti sportovní kluby zcela legálně. V době tvrdé normalizace byla snaha toto minikapitalistické podnikání zadusit. Povedlo se. Poslali na nás finanční kontrolu a ačkoliv jsme měli daně odsouhlasené daňovým úřadem, tak vytáhli nějaký daňový paragraf a uplatnili ho 10 let zpět. Vznikl tak značný doměrek s penále. Na to aeroklub neměl, tak se firma „dobrovolně“ prodala svazarmovskému Aerotechniku a zaplatil se daňový dluh. Bylo to takové čisté znárodnění.

No a v roce 1992 dal aeroklub Aerotechniku výpověď a fyzické osoby založily s.r.o. Air Tech. Prostor stejný, mančaft stejný, koupila se nějaká technika.

Do 2007 proteklo Airtechem 1011 letadel na GO a opravy.“

Letadla řady Trenér→ opravovala také firma Zlin Aviation Service Ing. Milana Jančáře, která se sem z blízkého letiště Slušovice přesunula v první polovině devadesátých let, aby pak později definitivně zakotvila v rekonstruovaném historickém hangáru na letišti v Otrokovicích.

Opravami letadel L-200→ se v Holešově na letišti zabývala původně ve Slušovicích na letišti sídlící firma Cis Air, která opravovala letadla tuzemská, i dovezená převážně z Polska. Tyto opravy pak přešly na firmu Reas Brno, což byl zprivatizovaný brněnský závod Slov Airu. Od října roku 199 tyto opravy dělala firma Dara Air, která se v roce 2007 přestěhovala z Holešova na letiště Brno – Tuřany.

Letadla L-410→ v Holešově opravovala firma Aeroservis s.r.o, která pak byla několik let v Otrokovicích v areálu Moravanu. Aeroservis se v lednu 2003 vrátil zpátky do Holešova, aby pak nakonec od května roku 2007 rovněž zakotvil v Brně Tuřanech. Historicky poslední L-410, opravovaný v Holešově firmou Aeroservis (L-410UVP-E poznávací značky HA-LAO), odletěl z Holešova 5. dubna 2007.

Letiště v soukromých rukou

V devadesátých letech už je ale holešovské letiště v soukromých rukách, na letišti stojí řada „nepojízdných“ letadel Z-37 a An-2, které se neuplatnily při privatizaci a rozpadu Slov Airu.

To už se ale schyluje k neodvratnému konci. U severomoravských Nošovic se začíná uvažovat o výstavbě průmyslové zóny pro výstavbu korejské automobilky Hyundai, jednání však váznou na nesouhlasu některých vlastníků půdy. Zlínský kraj pro tyto účely nabídl pozemky holešovského letiště, které hodlal vykoupit od dosavadního vlastníka. Nakonec se však nepodařilo Korejce přesvědčit, aby továrna stála v Holešově. Stoosmdesátdva hektarů letištní plochy odkoupil podle médií 6. prosince 2005 Zlínský kraj od firmy TTT Air za 325 milionů Kč. Snaha aeroklubu, aby z letiště zůstala pro provoz alespoň dráha 05/23, byla marná, prý proto, že investoři si nepřejí, aby vedle zóny bylo letiště, prý je to nebezpečné (kteří investoři to byli, nebylo zveřejněno). A tak se aeroklub musí stěhovat. Žádné odškodné, či odstupné plně nenahradí to, co se tu rok za rokem budovalo, jak v materiálním, tak i ve smyslu vztahu k místu, kolektivu a letectví, nejen sportovnímu, vůbec.

Poslední provoz

Stav v květnu 2009:

Na této fotografii z května 2020 jsou stále vidět prahové značky dráhy – vpravo dole. A pochopitelně je také naprosto zřejmé, kolik je tady investorů.

Stav „průmyslové zóny“ v září 2023

Your content goes here. Edit or remove this text inline or in the module Content settings. You can also style every aspect of this content in the module Design settings and even apply custom CSS to this text in the module Advanced settings.

Rok 2023

Stav zóny v roce 2023 je výborně popsán na oficiálních stránkách – „Strategická průmyslová zóna Holešov je jednou z největších rozvojových ploch na území České republiky.“ A asi ještě dlouho bude. 

Text na Wikipedii už ale vyznívá trošku jinak. Ale dálnice už se konečně staví a tak to vypadá, že ekologicky šetrní investoři už začínají dělat velikou frontu.