Výlet do Alp s Cessnou

Tento let navazuje na loňský let do Berlína a Dráždan. Marek už sice byl v zahraničí od té doby několikrát úspěšně sám, ale do Alp chtěl mít ještě poradce. Myslím, že by to určitě zvládl i sám, ale když na tom trval…..

První úsek máme naplánovaný Kladno-Wels. Wels je pohodové letiště poblíž Lince, kde se bez problémů domluvíte na rádiu anglicky. Počasí ráno nebylo nic moc, ale optimisticky laděná kombinace informace z modelů ve Windy a TAFů nám dávala jistou naději, že Alpy minimálně od toho Welsu uvidíme. Přes den se to zhoršovat nemělo, někdy okolo západu měly být nějaké přeháňky. To už jsme ale plánovali sedět u dvojky bílého u poletového rozboru.

Minulé dny bylo docela horko a tak naší první starostí při plánování byl vzlet z Kladna. Chceme totiž letět v třech (bral na výlet svého tátu) a představa vzletu do kopce za horkého dopoledne nás moc nelákala. Cessnu jsme si tedy naplnili na rozumné množství paliva a ne do plna– abychom nakonec díky západnímu větru startovali v pohodě z kopce. Protáhli jsme se pod pražským TMA – ale na nějaké zásadnější stoupání nám oblačnost nad námi stejně nedávala moc prostoru. Ale postupně se to k Šumavě zvedalo a tak jsme se v pohodě přehoupli do Rakouska. Dneska letíme bez letového plánu – od loňského roku je konečně bez plánku možné létat i do Rakouska – za předpokladu, že vstupuje do prostoru třídy G nebo E a máte S mód odpovídač.

Wels leží docela blízko IFRového letiště Linec a díky tomu má trošku omezené možnosti příletu od severu nebo východu. Volat Linz TWR se nám ale nechce, je jednodušší kousek uhnout na západ a zařadit se tak přímo do sektoru Z.   

Dráhu 26R jsme očekávali, zařazujeme se do pravého okruhu. Okruh je relativně úzký a prakticky spojenou třetí a čtvrtou zatáčku točíme tak, abychom nenarušili CTR. Moc místa tam není, ale i tak jsme sedli s dostatečnou rezervou na poměrně dlouhé dráze.

Na další úsek potřebujeme naplnit a tak se po rádiu domlouváme, že pojedeme přímo k benzince. Pro plnění je potřeba si vyzvednout čip – a potom najít správný úhel pohledu na poněkud jetý LCD displej ovládacího centra benzinky. Palivo stálo 2,984 EUR za litr, přistání pak 17,30EUR

Marek šel platit palivo a já ještě chvilku poplkám s posádkou M20J Mooney – abych se dozvěděl, že to není soukromá mašina, ale provozovaná v Aeroklubu Salzburg. To bude určitě jeden z mála aeroklubů na světě, který takové letadlo provozuje. A taky to tam létá jenom část pilotů, pouze ti zkušenější.

Startujeme na západ, prostor letiště opouštíme sektorem Y a trošku s obavami hledíme před sebe. Cílem tohoto úseku je Eggenfelden – plán byl ale letět přes Alpy a ne přímo.

Za pěkného počasí jsou Alpy vidět už dlouho, dneska je to jinak. Blížíme se k plachtařskému letišti Micheldorf, před námi točí větroň – ale pořád nejsme přesvědčení, že poletíme dál. Některé vrcholky Alp jsou totiž v oblačnosti a tak musíme opatrně nahlídnout jak to vypadá za prvním kopcem. Podle TAFů to dolů přes den jít nemá, ale to je jenom předpověď.

Vypadá to dobře a tak pokračujeme po GAFOR route 70 dál na jih – abychom se potom přes GAFOR 71 dostali na GAFOR 21.

Teď letíme širokým údolím, základny oblačnosti už také šly nahoru a tak máme možnost se kochat a ne pečlivě hledět dopředu, jestli to dál půjde. Někde v dálce u Zell Am See vidíme zase nějakou oblačnost, ale zatím to neřešíme, cesta zpátky je a bude volná.

Jediným problémem na palubě je tak určit správně lyžařská střediska – ona totiž ze vzduchu vypadají hodně podobně. Nakonec ale Flachau na třetí pokus určíme. Možnost odbočit po GAFORu 65 do Salzbugu vynecháváme, pokračujeme dál na západ jižně Bischofshofenu. Vpravo údolí Gasteinertal a už jsme na frekvenci Zell Am See – ale držíme se nad výškami, které mají publikovány pro přílety a odlety.

Teď míříme na sever a omezujeme focení – nemáme na něj moc kapacitu. Nejsme si úplně  jistí, které je to správná údolí – a hlavně to před námi jako údolí moc nevypadá. Oblačnost už je naštěstí docela vysoko, ale pořád máme k dispozici plán B  – utéct doprava do údolí Hochkonig.

Doleva odbočuje údolí a GAFOR 55, a najednou se mezi skálami vyloupne to naše údolí a náš GAFOR 56. Není moc široké, ale bezpečně letitelné. Víme, že to údolí končí u Salburgu a hned na to navazuje TMA. Chystáme si tedy frekvenci – protože zatím si nejsme jistí, jestli nás oblačnost pustí se TMA Solnohrad vyhnout. Teď už zase máme kapacitu fotit – a je to tady ještě pěknější, než co jsme letěli do teď. A jak vidíme konec údolí a sluncem zalitou rovinu, tak z nás spadl i ten poslední kousek obav.

Původně jsme chtěli ty dvě přeháňky v Německu obletět západně, ale byly dostatečně daleko od sebe – a tak jsme to vzali mezi nimi. Ale o úrovni pozornosti, kterou jsme tomu věnovali svědčí, že z toho nemáme jedinou fotku – pořád jsme hleděli přes sebe. Současně jsme se snažili přes mobil stáhnout si aktuální radarové odrazy – než zase vyletíme ze signálu.

A když ty přeháňky nepůjdou rychle, tak možná i domů do Kladna. Ale za pár minut už jsme se dostali do oblasti, kde bylo nutné postupovat podle toho, co vidíme přes sebou a ne podle displeje. Skydemon sice umí zobrazovat jako podklad radarové odrazy, ale ty jsme raději vypnuli – protože fakt nebyl čas studovat, jestli náhodou nejsou půl hodiny staré a to by mohla být slušná past. Vpravo od nás pořád 50 km dohlednosti, ale ve směru letu už to byly jednotky kilometrů. U Rokycan jsme si na malý moment mysleli, že to půjde dál dopředu trošku doleva, ale jakmile jsme do té přeháňky vletěli, tak dopředná dohlednost spadla tak výrazně, že jsme otočili rázně doprava a pokračovali do volného prostoru na jihovýchod. Letiště Rokycany bylo sice nejblíž, ale už pršelo a tak snažit se tam přistát nebyl dobrý nápad. Vpravo od nás silná přeháňka, ale věřili jsme, že zpátky do Líní doletíme dřív, že tam přijedou s vodou. Vlevo pořád spousta volného prostoru a tak to byl záložní plán. V Líních jsme nakonec sedli z kurzu na 24.

V klidu na zemi jsme prohlídli odrazy a jedno nám bylo jasné – udělali jsme dobře. Jít u Rokycan víc doprava bychom se asi dostali dál, ale do Kladna by nás to už nepustilo a ty relativně izolované přeháňky se (jak to často stává) pospojovaly. A to by nám hodně omezilo možnosti, co dál.