L-420
V roce 1993 začaly práce na variantě L-410UVP-E→, která by slučovala všechny požadavky pro americkou certifikaci podle předpisu FAR-23. Kromě množství drobných úprav (osvětlení náběžných hran pro kontrolu námrazy, mechanická signalizace uzavření dveří, palubní zapisovač údajů Fairchild a další), to bylo především zdvojení některých táhel v systému řízení pro zvýšení bezpečnosti. Významnou změnou je také tlakové (spodní) plnění všech palivových nádrží z jednoho hrdla, řízené dálkově z pilotní kabiny. V souvislosti s touto verzí se patrně poprvé začalo objevovat označení bez pomlčky mezi L a 410. V některých materiálech to bylo L420, pozdě také s mezerou.
Zálet prvního prototypu
Maximální vzletová hmotnost letounu se zvedla na 6.700 kg. Varianta byla označena jako L-410UVP-E, model L-420 a první prototyp v.č.922729 byl se značkou OK-150 zalétnut posádkou Ing. Miroslav Srnec (na fotografii vpravo v červené kombinéze) a Jaromír Novák (na fotografii vlevo v červené kombinéze) dne 10.listopadu 1993.
Převádění v Austrálii
L-420 byla předváděna (už jako OK-XYA) v únoru roku 1994 na aerosalónu v Singapúru, o něco později na výstavě ILA 95 v Berlíně a rok nato také na letecké výstavě v australském Avalonu. Tato dlouhá cesta byla spojena s předváděním v řadě asijských zemí a společně s poslední cestou L-610G OK-CZD→ a cestou L-410 okolo světa jsou je jednou ze tří nejdelších obchodních cestu výrobce letadel z Kunovic.
Posádka letadla L-420 Stanislav Sklenář a Ing. Svatopluk Vlček za tu dobu nalétala skoro 150 letových hodin a téměř 50.000 kilometrů. Na trupu letounu je také cesta schématicky zobrazena.
Zápis do rejstříku FAA
Tento první prototyp se 24. srpna 1999 dočkal značky N420Y (pode popisku fotografie na Airliners.net měl před tím mít značku N420LW ale podle registru FAA to není pravda). V rejstříku FAA je uvedeno výrobní číslo jako 922729A, oproti původnímu přibylo tedy A na konci.
Na konci prosince 2000 byl na letišti Moorabbin (YMMB) s tím, že měl brzy začít létat pravidelnou dopravu přes ostrov Flinders do Tasmánie – foto na Airliners.net. Patrně k tomu ale nedošlo a z FAA rejstříku byla N420Y 23. března 2001 vymazána za účelem exportu do Jižní Afriky.
Provoz v Jižní Africe
V Jižní Africe létal dlouho se značkou ZS-OSE, ale v roce 2020 podle fotografií již létal pod značkou 3B-NBY. Na fotografii Ondřej Zábranského je ZS-OSE zachycena při návštěvě rodných Kunovic.
U fotografií na internetu je často uvedeno, že se jedná o jediný vyrobený kus – ale jak je uvedeno v tomto textu, byly vyrobeny celkem 2 kusy. Stejně tak je někdy u ZS-OOF uveden jako typ L-420 – to ale není správně, toto je L-410UVP-E.
Druhý (a poslední) vyrobený kus L-420
Druhým vyrobeným kusem L-420 bylo v.č. 012735A se značkou OK-GDM. Byl prodán do Jižní Afriky, létal se značkou ZS-OUE.
19. dubna 2017 došlo při vzletu k zavření podvozku (příčinou byl ovladač podvozku v poloze “zasunut” již před nahozením motorů). Více o tomto incidentu na stránkách aviation-safety.net.
Letounů L-420 byly vyrobeny nakonec jen dva kusy. Ve druhé polovině devadesátých let totiž továrna Let procházela jedním z těžších období (více o historii továrny zde→) a program L-610G→ byl pro její budoucnost považovaný jako důležitější. L-420 se tak trochu dostala na vedlejší kolej a po dalším bankrotu se z něj stala jedna z uzavřených kapitol.
Certifikaci FAA později získaly i další varianty L-410→, nicméně L-420 nadále figuruje mezi certifikovanými variantami na certifikátu číslo A42CE.
