V roce 2022 jsme s Regionální Televizí v  Leteckém muzeu v Kunovicích natočili několik pořadů o moravských letadlech  - a jeden díl by pochopitelně věnovaný L-410.

Létat se skutečnou L-410 se většině z nás asi hned tak nepovede - ale existuje jeden simulátor, který je více simulátorem než počítačovou hrou či hračkou. Naprostá většina přístrojů je skutečných a ne jen tak nějak podobně zobrazených na displeji, skutečné sedačky a vlastně reálné skoro vše.

Celé je to vestavěno do torza simulátoru původně dodaného do Německé demokratické republiky v 80. letech. 

V centru Prahy, více na  www.L410simulator.cz

Můj tata (ano, tata je na Slovácku správně, není to táta) napsal ze svého poletování s L-410 řadu textů. Ne všechny se ale dostaly do Světem Křídel vydaných knížek, část z nich zůstala z různých důvodů v šuplíku. Tyto nikdy nepublikované texty většinou neobjevují žádné exotické krajiny a stejně tak v nich (minimálně většinou) chybí dramatické momenty, kdy hlavní hrdina v poslední sekundě přitáhne berany tak, letadlo přestoupalo nejvyšší horu v Himalájích. Tyto texty popisuji do jisté míry “běžné" lety po Evropě. Jsou ale často z dob, kdy se létalo bez GPS a spojit se s rodinou nebo mateřským letištěm z cesty bylo možné pouze po dlouhém hledání jednoho z mála telefonů na letišti, že kterého se dalo volat jinam, než po letišti. Mobilní telefony či iPady s Jeppesenem pro celou Evropu a navigační aplikací si tehdy nikdo ani nedovedl představit. Ověřit si ground speed→ bylo možno pouze pomocí kontroly časů průletu nad jednotlivými VOR nebo NDB nebo pomocí DME - dnes možná ani někteří IFR piloti ani netuší, že ovladačku DME si lze přepnout tak, aby ukazovala ground speed místo vzdálenosti. A kolik z dnešních pilotů si pamatuje, že se na Ruzyni mohlo k letadlu chodit pěšky?

Laptop (s monochromatickým displejem pochopitelně) byl naprosto nedostupný luxus v ceně nepříliš ojetého automobilu a tak většina těchto textů vznikala základě rukou psaných poznámek - ať už za letu nebo později na hotelu či jinde. A až při jejich zpracování v roce 2023 jsem zjistil, že protažení scanu stránky psané na stroji OCR programem je jednodušší, než se pokoušet otevírat texty jen o pár roků mladší a napsané v T602. 

Je jenom škoda, že z těchto cest je docela málo fotek. Focení na československých letištích bylo před rokem 1989 zakázáno a někde se tento zákaz i dodržoval, někde dokonce striktně. Současně to byla také doba, kdy se fotilo na film – a tak se s políčky celuloidu docela šetřilo a nefotilo se všechno s tím, že je jedno jestli to bude použitelné nebo ne.